Soutěže 989
Výuka 887
Semináře 332
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 7. 4. 2015 13:24
Soutěž: Pátrači IV.
Zadavatel soutěže: Mark Petersvood

Zadání soutěže

Když slyším nějakou legendu o zajímavém místě, představuji si, jaké by to bylo, kdybych tam mohl být a zakusit si vše na vlastní kůži. Po každé to však nejde. Nerad bych skončil v Askabanu jen proto, že bych se chtěl podívat, jak to tam doopravdy vypadá, stejně tak bych nechtěl trávit většinu svého života na oddělení pro duševně choré v kouzelnické nemocnici.

 

Odjakživa jsem velmi zvědavý a rád bych se dověděl o místech, o nichž jsem jen slýchal i něco víc, než bývá řečeno v příbězích těch, kteří měli to štěstí, že se na jedno z míst dostali a vrátili se v naprostém pořádku.

 

Vzhledem k mé zvědavosti jsem vymyslel tuhle soutěž. Podařilo se mi sehnat několik nezbytných věcí, díky kterým se budete moci na vlastní kůži do některých záhadných míst vypravit a vypátrat podrobnosti, které v legendách chybí. Stačí trocha odvahy, velké množství fantazie a můžete vyrazit na cesty.

 

V předchozích částech pátračů jste se mohli podívat do Azkabanu, na ministerstvo kouzel nebo do denního věštce.

 

4. Zvířecí útulek:

 

V Godrikově dolu nedávno vznikla nová organizace, zabývající se domácími mazlíčky. Je s podivem, jak je tento útulek hojně navštěvován, prodejní pulty jsou většinou prázdné a sehnání nějakého mazlíčka není vůbec jednoduché. Pracovníci v této organizaci musí mít vše parádně promyšlené, když se jim s prodejem, ale i chovem mazlíčků vede tak dobře.

 

Já sám bych si rád pořídil nějakého mazlíčka, ale vzhledem k neustálému proudu zákazníků v tomhle útulku, nikdy nemám štěstí ani na jeden zvířecí exemplář. Klece v obchodě jsou stále prázdné a obchodníci mi říkají, ať dorazím jindy.

 

Musíte uznat, že je opravdovou záhadou, jak to ve zvířecím útulku vlastně chodí.

 

Zkuste si zahrát na opravdového pátrače, zavítejte do útulku a zjistěte vše, co dovedete.

 

Svá zjištění sepište ve formě příběhu a ten mi zašlete.

 

Využívání fantazie je obrovskou výhodou.

Vypracování

Lenka si procházela stará čísla Jinotaje a kroutila hlavou. Bylo na ní poznat, že je poněkud znechucená, ale manžel Rolf si toho nevšímal. Choval na klíně dvojčata              Lorcana a Lysandera a pokoušel se je nakojit z lahve, která obsahovala dračí mléko. Klukům to zjevně nechutnalo, ale Rolf na to nedal a lil jim mléko přímo do krku. Věděl, že je zdravé.

„Rolfe,“ řekla konečně Lenka, „četl jsi ty staré články mého otce?“ „Myslíš ty o Harry Potterovi?“ „Ale ne, o muchlorohých chropotalech. Víš, mně to nejde do hlavy. Tak dlouho po nich pátráme a nenašli jsme je.“ Rolf si setřel z košile zvratek od Lorcana a odpověděl: „A co když skutečně neexistují?“

Chvíli bylo ticho. Rolf Scamander začínal mít strach, že to přehnal s radikalitou svého názoru a že ho čeká manželská hádka. O to víc byl překvapený, když spatřil, že je Lenka jen smutná. Pak jeho manželka prohlásila: „No právě, co když už neexistují? Třeba byli vyhubeni, nebo vymřeli.“ Rolf se osmělil: „A co když nikdy neexistovali?“ Lenka opět nekomentovala negativně jeho mínění: „To už je jedno, ale jsou takoví, kteří existovali, a už nejsou. Podívej na takovou Chiméru. Byla jediná svého druhu a Bellerofontés ji zabil.“ „O tom pochybuji,“ dovolil si zaprotestovat Rolf, „Můj dědeček Mlok napsal, že se vyskytuje jen vzácně, ale že existuje.“ „Tak to vidíš, jenom vzácně,“ odtušila Lenka, „anebo taky vůbec. Měli bychom pro taková zvířátka něco udělat, copak ti jich není líto?“

Další diskuse manželů se týkala fantastických tvorů a kde je najít i toho, jak jich postupně ubývá. Když Rolf navrhl, že by se na jejich podporu mohl založit fond, žena to odmítla s poukazem na to, jak nefungoval SPOŽÚS. „Na to musíme ryze obchodně,“ prohlásila, zatímco Rolf uvažoval, zda je to stále ta žena, kterou si kdysi vzal. Dvě děti ji zjevně změnily. Pak si řekl, že nic nezkazí, když ji podpoří. „V tom by nám mohli pomoci Eda s Johankou. Často mě na mým cestách za fantastickými zvířaty doprovázeli. Teda asi dvakrát. Ale mají obchodní talent. Na Příčné ulici si zřídili obchod s konfekcí. Jenže jim to vůbec nevyšlo. Ovšem mohli by třeba v Godrikově dole začít prodávat zvířata, myslím domácí mazlíčky. No a zisk by šel do toho fondu ohrožených kouzelných tvorů. Dobrovolně by tam nikdo nepřispíval, prostě bychom na něj vydělali.“ Lenka manžela políbila tak vášnivě, až bylo jasné, že se brzy narodí další dvojčata.

Eda s Johankou museli svůj obchod s konfekcí zavřít, proto jim přišlo vhod, když dostali od manželů Scamanderových nabídku na otevření Zvířecího útulku. Hned se do toho dali. V Godrikově dole koupili za pakatel staré, polorozbořené stavení a opravili je. Navozili do něj vlastnoručně vyrobené klece. Trvalo jim to přes půl roku; pak již jen čekali na zásilku prvních domácích mazlíčků. Čekali však marně. Scamanderovi měli jiné starosti, mazlili se se svými mazlíčky a čekali nové. Majitelé zvířecího útulku se ocitli na pokraji zoufalství, ba i za ním.

Jednou takhle leželi na loži v prvním patře, když se Johanka posadila: „Takhle to dál nejde. Slyšíš? Nemohu spát.“ „To nic, oni nám brzo nějakou zásilku pošlou, uvidíš,“ opáčil rozespale Eda. „Ale ne, zkrachovali jsme již mnohokrát a vždy jsme se z toho vyhrabali. Nemohu spát kvůli… No, slyšíš?“ Eda se zaposlouchal. Uslyšel lehký ťukot nožek a chroupání. Najednou mu to došlo. „To jsou krysy! Jsou ve sklepě! Jsme zachráněni!“ „Zbláznil ses?“ „Vstávej a pojď, ale opatrně, ať je nevyplašíš. Popadni nějaké povlečení, to na ně hodíme. Chytíme je. A začneme prodávat.“ „Kdo si myslíš, že si koupí krysu?“ „No a co bradavičtí? Ti jsou schopni i takové šílenosti.“

Lov se dařil, krys ve sklepě ubývalo. Nikdy jich však nenalovili tolik, aby uspokojili všechny zájemce. Obchod byl často prázdný, ale na obživu jim to stačilo. Postupem času se dokonce přestali snažit nalovit více krys; díky tomu, že jich bylo málo, mohli zvednout ceny. Jen jedno je trápilo. Krysy rychle dospívají a množí se rychleji než Scamanderovi; co až bude hrad jimi zaplaven? Prozatím zavedli možnost pro zákazníky ubytovat svou krysu u nich a vydělávali na tom. Slíbili, že se o ni dobře postarají. I v tomto ohledu bylo výhodné, že často nemají co prodávat. Kdo neměl vlastní zvíře, chodil k nim se zadarmo starat o cizí. Tím drželi nad vodou svou reputaci i finance. Budou však nejspíše potřebovat na prodej i jiný druh.

Naštěstí má jejich stavení i půdu a tam žijí netopýři. To se ale zatím musí zatajit.

A co manželé Scamanderovi? Lenka uznala, že co existuje, tomu se daří a bude dařit, co neexistuje, nikdy neexistovalo. Rolf jí to nevymlouvá. Zatímco se manželka stará o jejich děti, odjel na Borneo studovat akromantule.