Soutěže 1083
Výuka 915
Semináře 349
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 4. 5. 2015 11:07
Předmět: Kouzelnická literatura, 1. A
Termín: 7. termín

Zadání domácího úkolu

Domácí úkol máte zadán ve výkladu. Komu se nechce zjišťovat, nakreslí scénu z některé dramatické knihy v Colosseu!

Vypracování

Peterolmus byl otrok, proto nemáme přesné údaje o jeho narození. Z jeho díla se můžeme domnívat, že žil v 1. století našeho letopočtu. Byl vychovatelem v rodině Crassů a jeho nejstarší díla jsou s tím spjata. Jde o naučné spisy určené jeho žákům, například Zásady úspěšné politiky, Co bych neměl číst (obsahuje například varování před nemravnými spisy Publia Ovidia Nasona), Chvála Crassů a Kouzelníci v řecké literatuře. Poslední zmíněný titul jasně ukazuje, že šlo o čaroděje, který však své magické schopnosti spíše zastíral, aby z něj jeho majitelé neměli obavy a nenechali ho ubičovat. Zásadní zlom v jeho díle nastal, když se setkal se sv. Pavlem z Tarsu a posléze byl svědkem jeho ukřižování. Peterolmus se stal křesťanem a sepsal několik tzv. kajícných spisů: Bůh odpouští čarodějům; Sloužil jsem ďáblu, sloužím Kristu; Odvrhuji svou minulost. Nebraňte se lvům napsal, když čekal v Koloseu s jinými křesťany na popravu. V minulosti se totiž stalo, že někteří křesťané-kouzelníci se ve strachu začali bránit před sežrání lvy začali bránit kouzly, Peterolmus svým spoluodsouzencům ukazuje, že tímto činem se vrátí ke své pohanské minulosti.

Rodisius prožil celý život na ostrově Rhodu. Narodil se kolem roku 320 př. n. l. Proslul nejen jako básník, ale i jako sochař. Když Chárés stavěl obří sochu boha Hélia, tzv. Rhódský kolos, socha se mu vlastní vahou řítila. Rodisius ji však zpevnil kouzly, takže Hélios pak stál rozkročený nad místním přístavem. Dnes mudlovští vědci tvrdí, že to není možné. Jeho kouzla však nebyla dostatečně silná, takže se kolos brzy zřítil. Když byl Rhodos ovládnut Římem, Rodisius se začal věnovat literatuře psané latinsky. Bylo mu již přes sto let, proto se věnoval zvláště dlouhověkosti. Dochovala se epická báseň Slábnoucí Endymion a filosofická báseň Jak čáry prodlužují věk. Dodnes se jedná o reflektované dílo, na jehož základě vznikají teorie, proč kouzelníci žijí déle než mudlové.

Velardicus žil ve zlatém období římské literatury, kolem přelomu letopočtu. Byl blízkým přítelem Quinta Horatia Flacca. Pod jeho vlivem sepsal své Satiry. Všímá si v nich chyb, které podle něj mají kouzelníci. Kritizuje, jak mágové ovlivňují mudlovské záležitosti, a vyzývá k odchodu do vzdálené země, v níž se od mudlů budou moci odloučit. Známé je elegické distichon: „Žijme si bez nich. Oni se bez nás obejdou také, / tak jako bez oka též kyklop se obejde snáz.“ Dodnes se vedou spory, kterou zemi měl na mysli, většina badatelů se kloní k názoru, že měl povědomí o Aotearoa (dnes Novém Zélandu). Jeho druhým známým dílem je prozaický spis Rozloučení. Líčí v něm, jak čaroděj Aoteus opouští své rodiče Latiuse a Romulu. Děkuje jim ironicky za vše, co pro něj udělali („Bez tebe, otče, nikdy bych nepocítil slast bičování, bez tebe, matko, zůstal bych navždy panicem.“), a vyjadřuje názor, že se musí postavit na vlastní nohy „v dálném světě, kde mne nemůže uštknout žádný had“. Literární historikové se domnívají, že jde o alegorickou skladbu, v níž popisuje svůj odchod z Říma na Nový Zéland.