Soutěže 1083
Výuka 915
Semináře 349
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 5. 6. 2015 14:23
Předmět: Studium mudlů, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Mudlové a hry, to je téma, které jsme tento školní rok nakousli. A bude to i téma vaší závěrečné eseje. Můžete psát cokoliv, co vás napadne. Můžete psát o deskových hrách, o hrách, co hrají malí mudlové nebo o hrách, co mají právě v těch přístrojích. 

Minimální délka eseje je 8 palců.

Vypracování

Holandský kulturní historik Johan Huizinga odvozuje ve své knize Homo ludens („Člověk hrající si“) celou lidskou kulturu ze hry. Tvrdí, že hra je prvotní (což dovozuje tím, že si hrají i zvířata), a teprve z ní se odvozují další aktivity, jako je umění, náboženství, politika, obchod apod. Mezi základní aspekty hry patří svoboda, nezainteresovanost na vnější realitě, omezenost prostorová a časová, soutěživost. S vyššími formami civilizace se hravý aspekt postupně vytrácí, kultura získává na vážnosti. S pojmem „vážnost“ je však potřeba zacházet uvážlivě: i pro hrající si dítě je hra vážná, jen v jiném smyslu. Když končí, zaniká i její vážnost, kdežto v pokročilejších stádiích vážnost nekončí, hra ohraničená být přestává a zasahuje do všech stránek lidského života.

Dokumentovat to můžeme na mudlovských hrách. Vybral jsem si tři, které na sebe mohou při vývoji člověka navazovat: kuličky, čáru a burzu. Zároveň však chci i ukázat, že také v životě dospělého člověka hraje stále důležitou roli původní hra.

Kuličky patří již dlouho k oblíbeným hrám. Počátky prý spadají nejméně až do antických časů. V současnosti se hrají podle mnoha rozdílných pravidel. Vyberu si jen některá, neboť jinak by se mé pojednání scvrklo jen na ně.

Nejprve je potřeba vyhloubit do půdy důlek. Nebývá příliš velký a hluboký, k jeho vytvoření se obvykle používá podpatek. Každý hráč vlastní kuličku vyrobenou z hlíny. Dohodne se, z jakého místa hra začíná. To se obvykle nalézá kolem čtyř metrů od důlku. Účastníci hry házejí kuličkou a snaží se důlek trefit. Pokud se jim to nepodaří, mohou v dalším kole svou kuličku do důlku cvrkat, tedy posouvat ji do něj úderem jednoho svého prstu. Kdo dostane svou kuličku (nebo kuličky, pokud je domluveno, že jich každý hráč má více) do důlku jako první, vítězí.

Kuličky jsou oblíbenou hrou dětí. Můžeme u nich přesto zaregistrovat i méně herní aspekt: touhu po zisku. Kromě radosti z vítězství je totiž také možné, že si vítěz přivlastní kuličky soupeřů. V pokročilejších variantách pak existují čtyři druhy kuliček, které se liší svou hodnotou: hliněnka (vyrobená z hlíny), kověnka (vyrobená z kovu), skleněnka (vyrobená ze skla) a duhovka (také vyrobená ze skla, ale s barevnou výplní). Čím vyšší hodnotu hráčovy kuličky mají, tím menší počet jich používá, a má tedy větší šanci na výhru. Zároveň však může více ztratit.

Starší děti hrávají čáru, zde již jde skutečně o majetek, peníze. Místo důlku se narýsuje na zemi čára. Hráči pak házejí mincí. Jejich snahou je umístit svůj peníz tak, aby byl čáře co nejblíže, ale nedoletěl až za ni. Čí mince padne nejblíže, přivlastní si ty, které dopadly za čáru. Pak má jako první právo hrát o ty, které dopadly před ni (pořadí hráčů se určuje podle vzdálenosti od čáry). Vezme mince do dlaní, zatřese jimi, vyhodí je do vzduchu a řekne „panna“, nebo „orel“. Peníze, které dopadnou na zem tou stranou, kterou určil, se stávají jeho majetkem. Pak pokračuje další hráč. Oproti kuličkám zde vidíme jeden aspekt navíc, a tím je náhoda. U kuliček jde jen o to, kdo je při hře šikovnější, zde však se nedá přesně ovlivnit, kterou stranou mince na zem padne.

Když mudlové vyrostou, mohou se účastnit obchodování na burze. Zde se již ocitáme ve vážné životní oblasti, obchodu. Na burze se obchoduje s tzv. investičními nástroji. Mudla si něco koupí, a pak doufá, že cena toho, co vlastní, poroste, a on na tom vydělá, v budoucnu to prodá dráže, než jak to koupil. Jsou zde vítězové a poražení, někomu se jeho investice povede a vydělá slušné peníze, jinému nikoli, v krajním případě přijde o veškerý majetek. Jde tedy o velmi vážnou věc, jež není omezená pouze na hru, nýbrž může ovlivnit celý následující život člověka. Základ je přesto stejný jako u kuliček, což sami mudlové naznačují tím, že používají sousloví „hrát na burze“. Oproti čáře tu vstupuje do hry ještě další věc. Výhru či prohru neovlivňují jen schopnosti a náhoda, ale také okolnosti, které vlastně stojí mimo hru, nebo lépe řečeno jsou součástí jiné hry, například politické.

Prozatím jsem popisoval vývoj toho, jakou důležitost má hra pro život člověka, jak vzrůstá v závislosti na jeho stáří a jak se v souvislosti s tím proměňují její formy. I dospělý člověk se však rád vrací k původní dětské (či zvířecí?) hře. Potřebuje ji pro život, protože mu přináší zábavu, která ho vytrhuje ze všedních starostí. Vraťme se opět ke kuličkám. Stal se z nich sport, který se hraje i na mezinárodní úrovni. V naší zemi ho organizuje Český kuličkový svaz. Oproti dětské hře zde existují přesně daná pravidla, soutěžní řády, registrace hráčů apod., čímž poněkud připomíná burzu. Cílem však není zisk, ale zábava.

Tento krátký exkurs do mudlovských her nás poučuje o jedné věci: jsme lidé, kteří si hrají, i když si to možná ne vždy uvědomujeme.