Zadání domácího úkolu

Chtěla bych, abyste se teď na svět koukali svýma poetickýma očima a snažili se zaznamenat v obyčejných běžných denních úkonech něco, co jiní nevidí. Tedy v básni mi zveršovat třeba to, jak si vaříte kávu, mažete chleba, zaléváte květiny, věšíte prádlo... prostě nějakou běžnou činnost. Nechci pro tentokrát báseň jednoduchou, prosím žádnou říkanku, zkuste být... umělečtí. Podívejte se na to prostě jinak než zbytek světa.
Hodně štěstí.

Vypracování

Les jako maminka je hebký,

kolem mne prohání se srnky.

Proč na nohách mám ale trepky?

Mech červená se, místo květin

z něj vyrůstají modré hrnky,

 

vyznám se tady po paměti,

přestože jsem tu nikdy nebyl.

Pod nosem včelí roj mne svědí.

Nechápu, i když vše je krásné.

Med voní jako čerstvé chleby,

 

barvu má všech odstínů mědi,

skrz listí slunce chabé září,

z pavučin tisíc očí hledí.

Proč máky kolem noh mi chodí?

Komáři s mouchami se sváří.

 

Karkulka míří na jahody,

co to však? Tma je. Obrátím se

na druhý bok. Vždyť spím! Zas plody

snu obepřádají mě. Vím, že

v posteli ležím, oddychuji.

 

Na vlnách snění hladce pluji.