Soutěže 1890
Výuka 2187
Semináře 749
Hogwarts.cz

Autor: Hekatea Centaurix
Práce odevzdána: 28. 11. 2015 19:39
Předmět: Kouzelnická hudbověda, 1. A
Termín: 6. termín

Zadání domácího úkolu

 

Poslechněte si tuto ukázku, napište, jak na Vás působí. Napiště báseň nejméně o 2 slokách, v každé sloce 4 řádky. Kdo se nechce příliš rozepisovat, může svou představu výtvarně ztvárnit, vyvěsit v obrázkové chýši a poslat odkaz. Za zajímavá básnická i výtvarná ztvárnění budu udělovat BB.


http://www.youtube.com/watch?v=LFBijDU8PpE


 https://www.youtube.com/watch?v=1A6BfyhFSVQ


 

Vypracování

Hezký den, madam,

děkuji za seznámení se zajímavými skladbami.
(Jistě Vás nepřekvapí, že až dosud jsem neznala ani jednu z nich.)

S pozdravem
H. Centaurix

 

1. skladba – Philip Glass, Koyaanisquatsi (v jazyce kmene Hopi prý znamená "Život vyvedený z rovnováhy, život volající po změně")

Koyaanisquatsi, prazvláštní slovo,
jak z hlubin věků dunivě zní,
vznešeným klidem naplní mysl
magií času, bez konce dní.

Pak flétny přijdou a nesmělý jas
na chvíli prozáří mnichovu celu,
za ním však ruch, letící čas
žene tvou duši, aniž ví k čemu.

A když pak na cáry tím spěchem celá
v úprku cíl, smysl nevratně ztrácí –
ticho a po něm s varhany slovo
jak balzám působí Koyaanisquatsi..

 

2. skladba – Arvo Part, Magnificat
zde funkční odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=1A6BfyhFSVQ (ten v zadání se mi ukazuje jako blokovaný)

Od prvních tónů mi v představách vytanula jeptiška, nejlépe novicka, která by vyjadřovala poklidné zastavení, zahloubání se i povznesení ducha kamsi výš...

Ztělesněním toho všeho a ještě víc se mi pak stala Audrey Hepburnová na snímku z Příběhu jeptišky. V mé kresbě se mi však nepodařilo zachytit ani její subtilní, křehkou krásu, ani laskavost, v níž se s nadějí mísí vědomí bolesti, ať už překonané, či té, která teprve přijde.

http://www.mesto-slavicin.cz/galerie/obrazky/imager.php?img=468907&x=640&y=352&hash=7b5430b22c6dff748dfaa6eb830e8015

 

Moje je starší, unavenější... a švidrá. Snad i pod tímto nechtěným a nevítaným nánosem rozpoznáte představu, kterou ve mně vyvolalo Magnificat a kterou jsem se pokusila do obrázku vtělit.

jeptiška

Holubice spočívá v klidu, nevzlétává, jak bývá na obrázcích naděje zvykem, na místo dramaticky efektního mávání perutí staví – jak doufám se shodě s hudbou – tichou důstojnost a pokoj.

S pozdravem
H. Centaurix