Soutěže 1890
Výuka 2187
Semináře 749
Havraspár

Autor: Kathie Amanda Nakimur
Práce odevzdána: 16. 1. 2011 12:37
Předmět: Taroty, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Zkuste na A4 popsat vlastními slovy Cestu Blázna, tedy každou z 22 karet VA tarotu - můžete buď formou příběhu nebo postačí, pokud u každé karty vypíchnete její nejdůležitější významy, co se má člověk naučit?

Hodně štěstí!

Vypracování

Narodilo se dítě, naivní, hrálo si ve svých snech a hledělo na vše důvěřívými očima bílého listu, který ještě nikdo nikdy nepošpinil zlými úmysly.

Když trochu vyrostlo, nejen že si snilo, ale začalo se učit své sny přetvářet ve skutečnost. Chytilo třeba do ruky pastelku a svůj vysněný hrad, který hlídá drak, si nakreslilo. O kolik byl najednou skutečnější a jaké zadostiučinění dítě opájelo, že si dokázalo stvořit svůj sen.

Jak dítě roste, začíná zjišťovat, že sny jsou sny a svět je svět. Jeho sny se mu uzavírají dovnitř, cití sepro ně odstrčeo od všedního světa a cítí se velmi pohlceno lidmi, kteří s ním jeho sny sdílí a se kterými o nich může mluvit.

Dítě dospívá, není třeba ještě tak úplně dospělé, ale začíná si vlastní individualitu ohajovat a držet se jí. Odlišnost okolního světa již pro něj není vyloženě problémem nýbrž něčím, nad co se povznáší a drží se svého. Neopovrhuje světem, jen si váží samo sebe.

Nejen, že si dítě váží samo sebe, ale získává si svou sebejistotou i autoritu. Je přátelské, sebejisté.

Člověk si pod tíhou své autority začne možná připadat trochu osaměle. Je hrdé, přemýšlivé, uznávané, ale není to spíše tak, že ho ostatní uznávají, ale nechovají k němu vyloženě přátelství...

Dítě dospívá, začíná více vnímat mezilidské vztahy a čím dál více na něj doléhá to, že se musí umět rozhodovat samo za sebe.

Na základě rozhodování začně tento mladý člověk činit kroky tím směrem, jak mu to jeho rozhodnutí ukázala.

Člověk získá sílu ke své cestě. Je schopen se překonat, zkrotit to, co mu brání v jeho cestě. Uvědomuje si vlastní morální hodnoty.

Svou poutí po cestě, kterou si člověk vytyčil získává mnohé zkušenosti a moudrost. Ale putuje po své cesté sám, v osamění.

Jak tak člověk putuje sám, začínají ho ovlivňovat spletitosti cestiček. Jde po cestě a ona se mu z ničeho nic začne kroutit tak, jak by to vůbec nechtěl. Vyrazil třeba po cestě směřující pryč od domova a ona se po nějaké době stočil o 180° zpět aniž by něco takového chtěl.

I přes tyto nečekané obraty stejně člověk zjistí, že většinu dění ve svém životě může ovlivit a také tak dělá. Věci s dobrým úmyslem se mu vrací v dobrém a naopak. Chápe, že to není zákonitost, ale většinou by to tak být mělo, tedy sevyplatí podle toho vystupovat.

Někdy však člověka popadne splín a má pocit, že se mu to nevyplácí. Nechává se semílat koly náhody a nesnaží se do toho prosazovat své snahy o něco.

S těmito splíny se po dlouhé cestě vyrovná... Zjistí totiž, že v dlouhodobém hledisku všechno dojde k nějakému konci i přestože nás v rámci této pouti překvapují nečekané záležitosti.

Člověk si svůj život urovnává, všechno se dotává do jakéso harmonie. Zrozenec se naučí odpočinout si, když to potřebuje.

Sem tam udělá nějakou neočekávanou věc, něco třeba pudového. Zjistí, že i on sám může v životě způsobovat nečekané zvraty, které by třeba sám běžně nechtěl.

A někdy se člověk musí srovnat s tím, že mu jeho živto, který si nějak vystaví, spadne na hlavu. Naučí se vyrovnávat se s nepovedenou prácí. S tím, že mu prostě domečky z karet padají, protože zafoukal vítr.

Přese všechny překážky bude člověk schopen hledět k obloze a spatřovat v ní naději, že ten domeček z karet někdy postaví a vítr nezafouká.

Jenže se někdy, sem tam, z pohledu k obloze plného naděje stane beznadějné úpění a prošení, aby se někdy obrátil vítr někam jinam.

I přes to všechno se ale na člověka bude oracet štěstí a on se věru vyhne, najde jiný způsob stavění domečků z karet, který toho lépe vydrží, bude mít své šťastné chvíle v životě.

Začne chápat a uvědomovat si souvislosti v životě. Staré skutky se mu budou vracet a lidé ho podle nich budou soudit. I on sám se dle nich bude posuzovat.

Nakonec se srovná s tím, že svět je zamotané klubíčko, ve kterém se někdy zamotáme, ale jindy si v něm zase budeme ležet jako v bavlnce. Pochopí, že nic nemůže být ideální, ale může to být co nejlepší. Bude schopen si svůj život ovládat a vyrovnývat se s kopanci od něj.