Soutěže 1916
Výuka 2216
Semináře 753
Zmijozel

Autor: Lily Angelina Johnsonová
Práce odevzdána: 15. 5. 2016 19:51
Předmět: Zeměplochismus, 1. A
Termín: 7. termín

Zadání domácího úkolu

Dnešní mimořádný úkol bude pravá perlička pro mé potěšení. Chci po vás, aby jste mi na libovolné Zeměplošské téma sepsali povídku. Rozsah minimálně 6 palců. Hodně štěstí :)

Vypracování

Mimořádný domácí úkol – Zeměplochismus
Lily Angelina Johnsonová

Doufám, že se Vám můj příběh bude líbit, mě Velká A'Tuin vždycky hrozně fascinovala, takže jsem o ní musela něco napsat, i když to není úplně příběhové, spíš taková úvahová povídka. 

* * *

Líně proplouvala vzduchoprázdnem. Nohy obalené vodíkovými krystalky se namodrale leskly v záři jejího břemene, respektive břemene, které nesla čtyři její břemena. Jednodušeji řečeno, ve světle celé Zeměplochy. Čas od času zamžourala zakalenýma očima a lehce pootočila hlavu nejprve na jednu, a potom i na druhou stranu, aby zjistila, zda letí správným směrem. Když zahlédla něco, co hledala, spokojeně obrátila hlavu zase zpět a pokračovala ve své cestě. Čas od času trochu vybočila ze své dráhy, to aby její náklad netrefilo žádné vesmírné těleso. Většinou nebyla dost rychlá, ale vždy to naštěstí schytala ona. Kdyby jí něco srazilo obří disk ze zad, čekaly by ji velké problémy. Místa, kudy se v poslední době pohybovala, však patřila do relativně klidné zóny, takže si na přinejmenším několik dalších tisíciletí nemusela s takovými věcmi dělat hlavu.

Líně proplouvala vzduchoprázdnem. Ačkoliv se to tak podle jejího tempa nemuselo zdát, patřila k nejlepším vytrvalcům svého druhu. Když byl vesmír ještě mladý, potkávala na své cestě mnohé další tvory a mnohé další želvy, některé se světy na zádech, jiné bez jakýchkoliv břemen, ale všechny měly společné to, že jí brzy přestaly stačit. Aby tuto svou indispozici skryly, většinou se najednou vydaly jiným směrem. Určitě se pak gratulovaly, jak se jim povedlo tu rychlou ošálit, ale ona věděla své. Jak plynul čas, potkávala takových zvířat čím dál méně. Teď už ji dlouho dělali společnost jen sloni, kteří žili na jejích zádech, ovšem s nimi nebyla žádná zábava. Možná proto, že brali svou práci příliš vážně, ale daleko spíš kvůli tomu, že slon a želva se asi jen tak snadno nedomluví. Někdy uvažovala nad tím, jaké by to bylo, kdyby její svět nesly čtyři malé želvičky, pokud možno její potomci, ale vždycky došla k závěru, že takhle to je možná lepší.

Líně proplouvala vzduchoprázdnem. Před očima stále viděla mapu celého vesmíru, podle níž se řídila. Nevzpomínala si, že by ji někdy někde viděla, ale prostě ji tam měla. Pamatovala by si ji, kdyby na ni chtěla zapomenout. Považovala to za standardní výbavu vesmírných želv, ale nikdy se žádné jiné nezeptala, zda něco takového také má. Bez ní by nejspíš byla ztracená. Možná se to nezdá, ale vesmír je ohromný. Něco tak velkého křižuje nepřeberné množství různých proudů. Některé jsou velké, jiné jsou menší, všechny ale vedou odněkud někam. Stejně jako její cesta. Ačkoliv o tom uvažovalo už tolik moudrých hlav, nejrozšířenějším názorem bylo to, že pluje odnikud nikam. To však nebylo možné, protože všechno musí vést odněkud někam. Tohle samozřejmě nevěděla, stejně tak ani to, že si někteří lidé myslí, že pluje vstříc nějakému želvákovi, případně prostě tvorovi opačného pohlaví. Kdyby to věděla, nejspíš by ji to pobavilo. Jenže o tom naštěstí neměla ani ponětí. Proto jen následovala pokyny mapy ve své hlavě.

Líně proplouvala vzduchoprázdnem. Zabírala končetinami, aby urychlila svůj pohyb v proudech vesmíru; v proudech částic, v proudech energie. S každým záběrem se posunula o nepředstavitelnou vzálenost, a přitom její pohyby vypadaly stále velmi pomalé. Plula podle mapy, která možná vůbec neexistovala, a přibližovala se k bodu, kam podle ní měla dorazit. Pomalu, ale rychle, oklikou, ale přímo. Protože ve vesmíru nabývají tyhle pojmy ještě abstraktnějších významů.

Líně proplouvala vzduchoprázdnem a ti, kdo žili na velké disku, jež nesla, neměli ponětí o tom, že jsou všichni součástí daleko většího plánu a že až želva dorazí na místo určení, tak se všechno dost možná změní. Nebo také ne. To všechno bylo ve hvězdách. A hvězdy jsou, jak známo součástí vesmíru. Budoucnost byla tedy ve vesmíru a v hlavě Velké A'Tuin.