Zadání soutěže
Konec roku už je zde a přináší s sebou ročníkové eseje. Ze všech stran teď slyším, co s nimi, aby se nemuseli dělat a přitom byli odevzdány na výbornou.
Merlinužel eseje jsou nezbedné a sami se udělat nechtějí, takže co teď s nimi?
Už vím. Popište mi věrohodnou výmluvu, kterou by Vám profesor sežral i s navijákem a odpustil by vám psaní dlouhé eseje, na kterou jste se vykašlali.
Že mám doubrou náladu, výmluvy to mohou být dvě!
Jedna výmluva by měla mít alespoň 3 palce, musíte přeci popsat, co se s tou esejí stalo, že ji nemáte..
Esejím udělejte pápá, flákání zdar!
Vypracování
Dobrý den slečno! Zde Vám posílám vypracování své soutěže nebo spíš mé výmluvy.
Výmluva číslo 1:
Krásný dobrý den slečno! Chtěla bych se Vám strašně moc omluvit za neodevzdání své eseje… Opravdu moc mě to mrzí, ani nevíte jak moc. Měla jsem ji napsanou! Vážně jsem ji napsanou měla, ale neuvěříte co se mi stalo! Seděla jsem si tak na plácku za hradem, psala jsem si esej do Skřítkologie, už jsem končila, chyběly mi poslední dva palce! Tolik práce jsem si s tím dala. Dokonce jsem namalovala dva obrázky! Já a malovat… Vždyť sama víte, jak to dopadá. Píšu, píšu, najednou se zamyslím, dívám se do koruny stromu nademnou a zděsím se! Na všech větvích nademnou samé veverky! Byly jich snad stovky, byly hnědé, rezavé, černé a některé dokonce dvojbarevné s náprsenkou. Zděšeně jsem začala sbírat své věci abych mohla utéct, ale další veverky byly všude okolo mě na zemi.
Vyděšeně jsem se na ně dívala a křičela na ně ať jdou pryč, ale ony se pořád přibližovaly. A nejdivnější na tom bylo že nešly po mně! Šly po mé eseji. Naskákaly mi na ruce, ramena, ne nohy a svýma malinkatýma pacičkama a ostrýmy zuby se mi snažily vyškubnout moje úhledně popsané papíry. Bojovala jsem statečně a dlouho, bohužel z mé eseje nakonec nezbylo víc než pár kousků papírků všude kolem mě.
Tři dny jsem potom strávila na ošetřovně! Byla jsem celá poškrábaná a pokousaná, jak jsem marně sváděla svůj boj.
Výmluva číslo 2:
Přeji hezký den slečno. Mrzí mě, že Vám musím předat tyto špatné zprávy, ale bohužel nemůžu odevzdat svou esej ve stanoveném termínu. Určitě víte, jak Váš předmět – Puzzlologii – miluju. Za celý rok jsem z neměla jinou známku než Vynikající. Strašně jsem se těšila na odevzdání své eseje. Ani nevíte jak moc, měla jsem ji opravdu propracovanou, velmi jsem se sžila se zadáním, které jste vymyslela. Nad jejím psaním jsem strávila opravdu hodně času. Abych pravdu řekla, nikdy jsem nepsala esej delší dobu. Dokonce jsem k ní vyrobila vlastní puzzle!
Dokončila jsem svou esej, nechala ji hezky srovnanou na svém stole. Byla v krásné barevné složce nadepsané „Esej do Puzzlologie,“ dokonce na ní byly i nálepky! No, nechala jsem ji na stole a protože bylo půl hodiny před půlnocí rozhodla jsem se jít spát, s tím, že esej odevzdám až ráno (protože nerada chodím hradními chodbami po tmě).
Nachystala jsem se ke spánku a lehla si do postele. Usnula jsem během chvilky. Nechala jsem zapálený oheň v krbu, protože se mi při praskání plamenů dobře usíná. Celou noc jsem se neklidně převalovala a měla divné sny o Vás, vašem předmětu a všech esejích a úkolech, které jsem napsala.
Najednou z ničeho nic ty sny přestaly, probudila jsem se a stála jsem u krbu. Vyděsilo mě to! Nikdy jsem nebyla náměsíčná a po těch snech a neklidném spánku to bylo vážně hrozně moc strašidelné.
Podívala jsem se do ohně, který velmi jasně hořel – což by neměl, protože hodiny ukazovaly půl šesté ráno a já tam naposledy přikládala než jsem šla spát. Podívala jsem se pozorněji a uviděla jak plameny požírají nějaký stoh papírů. Poslední co jsem vyčetla, než dokumenty úplně zčernaly bylo „Esej do Puzzlologie.“
