Soutěže 998
Výuka 899
Semináře 339
Nebelvír

Autor: Hekatea Centaurix
Práce odevzdána: 4. 6. 2016 14:10
Předmět: Mytologie, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

  1. Najděte mi seznam tzv. "Vladimírův pantheon". Jací bohové v něm figurovali a co o nich víte. Rozsah min. na půl strany A4.
  2. Najděte jednu mytologickou bytost, která je vám nejvíce sympatická, a popište mi ji. Můžete připojit i obrázek. Rozsah min. půl strany A4

Vypracování

Hezký den, pane,

posílám své zpracování eseje.

S pozdravem
H. Centaurix

 

Vladimírův pantheon tvoří Perun, Chors, Dažbog, Stribog, Simargl a Mokoš.

 

Perun

– Bůh hromů a blesků i celé nebeské klenby, nejvyšší slovanský bůh

– Perun bývá zpodobován jako mohutný válečník s měděným plnovousem, jede ve voze taženém kozlem a v ruce třímá mocnou válečnou sekyru (někdy též kladivo, Perunova sekera se později stala mocným amuletem, byť zde možná výrazně zapůsobily víc severské než původní slovanské vlivy), kterou vrhá proti zlým duchům i lidem a která se mu vždy vrátí do ruky (srov. severského Thora a jeho kladivo Mjöllnir)

– Podobně jako řeckému Diovi mu byl ze stromů zasvěcen mocný dub a z ptáků orel.

– O jeho místě v čele pantheonu svědčí mj. i Křest svatého Vladimíra, satirická báseň Karla Havlíčka Borovského, v níž líčí přijetí křesťanství v Rusku jako důsledek Perunovy vzpoury proti carovi: žádost, aby Perun užil své hromovládné moci pro zpestření narozeninové oslavy, už byla poslední kapkou po všech příkořích, které musel bůh v panské službě vytrpět a posly poměrně nevybíravě poslal někam: 
že je cárův svátek a prd
s odpuštěním rovno,
že je mu po celém cáru
s odpuštěním
(...ehm...)

– Po přijetí křesťanství byla Perunova socha (jakožto zástupce všech starých pohanských bohů) rituálně stržena, potupně vláčena po zemi, bičována a nakonec utopena v Dněpru.


Chors

– Zpravidla vykládán jako bůh slunce (v Bájích a mýtech starých Slovanů od I. Hudce ovšem toto jméno nosí bohyně měsíce)

– Jeho jméno vykládáno jako "dobrý" (= choroš), jindy přes iránštinu jako "zářivé slunce" (= choršid)

– Z ptáků mu byl zasvěcen (a obětován) kohout: svým kokrháním oznamuje konec temné noci a vítá světlo, bílý den.


Dažbog

– Bůh slunce a pozemského ohně (v řeckých textech spojován s Heliem a Hefaistem)

– Bůh dárce, syn nebeského boha Svaroga, někdy též ztotožňován se svým synem Svarožičem nebo s Radegastem, přijímá i podobu válečného boha.

– Uctíván zvl. za letního a zimního slunovratu, někdy spojován též s lidskými oběťmi.


Stribog

– Bůh větrů, oblohy a vzduchu, nazýván Dědem větrů osmi směrů, především však spojován s těmi severními.

– Jeho jménem (Stribogova planina) byly nazvány hory na Brabantském ostově v Antarktidě


Simargl

– Bůh dobytka a obilí, vegetace, úrody.

– Zpodobán (snad) jako pták či gryf (spojován s bájným perským ptákem Senmurvou, který za letu rozséval semena rostlin)


Mokoš

– Bohyně země, vod a ovcí, ale také ochránkyně ženských prací (zvl. předení) a obecně ženského osudu, pomáhala ženám při porodu.

– Zpodobována jako poutnice nebo přadlena, někdy též v doprovodu víl, její jméno ("Mokrá") spojováno s životodárnou zemskou vláhou

– Pojímána nejen jako bohyně plodnosti, ale také jako vládkyně smrti (srov. představu Sudiček, které vlákno života nejen upředou, ale také přestřihnou), tuto dvojakost bohyně odrážejí i její děti Jarilo (bůh jara a vegetace, plodnosti) a Morana (bohyně zimy a smrti).

– Na venkově byla uctívána jako Matka Země a patronka předení až do 16. století, přestože se křesťanství snažilo na její místo dosadit kult Panny Marie a Sv. Paraskevy a z laskavé bohyně vytvořit strašidlo, noční přízrak zvaný Mokoša – trestala líné a obecně nehodné ženy, ničila jim jejich přízi (pokud ji neochránily znamením kříže, přicházela v noci, za zvuku kolovrátku, a nit zašmodrchala a zamazala).

 

Mou oblíbenou mytologickou bytostí se stal Žar-ptica neboli Pták Ohnivák, na kterého jsem narazila v rámci úkolu k ohnivému živlu.

Ohnivak

Stejně jako oheň může pták Ohnivák přinést tomu, kdo jej chytí, požehnání i zkázu (přinejmenším se hrdina kvůli němu dostává do těžkých problémů, které musí překonat).

Jak už jeho jméno napovídá, je to ohnivě zářící pták – svými dlouhými ocastními pery s žhnoucími očky připomíná páva nebo rajku, zbarvení ovšem odpovídá plameni: peří je červené, oranžové a žluté.

Pták Ohnivák má slabost pro jablíčka, zvlášť pro ta zlatá a ta, která dávají mládí a zdraví. Jeho zpěv má kouzelnou moc, šíří kolem sebe životodárnou energii: příroda se zelená a kvete, lidé se uzdravují, zapomínají na svá trápení.

Naději všem, kteří ji potřebují, ovšem přináší nejen svým zpěvem, ale také v mnohem hmotnější podobě: z jeho zobáku mohou padat perly, aby je vesničané mohli směnit za zboží nebo služby.

Svým vzhledem a zpěvem připomíná antického fénixe, na rozdíl od něj se však nerodí ze svého popela.

Pokud se hrdina snaží ptáka Ohniváka jakožto zloděje v zahradě polapit, často mu zůstane v ruce pouze jedno ocasní pero, stále žhnoucí a schopné osvětlit celou místnost. Hrdina se poté vydává na dalekou cestu, aby svému králi přinesl ptáka Ohniváka (celého a živého), a zažívá přitom mnohá dobrodružství, získává cenné poklady i nevěstu. Pták Ohnivák už do této fáze děje zpravidla aktivně nijak nezasahuje, nanejvýš spustí poplach, je-li vsazen do skvostné zlaté klece místo do obyčejné proutěné (podobně nelze koni Zlatohřívákovi nasadit zlatou ohlávku).

Zajímavé je, že zatímco Karel Jaromír Erben dává na cestě za ptákem Ohnivákem a koněm Zlatohřívákem kralevici za průvodce Lišku Ryšku, u Alexandra Afanasjeva tuto roli plní Šedý vlk. Ten ovšem na rozdíl o Lišky Ryšky nejdřív princi sežere jeho koně a poté ho vozí na vlastním hřbetě.