Soutěže 1103
Výuka 940
Semináře 354
Zmijozel

Autor: Síofra Cathasaigh
Práce odevzdána: 7. 8. 2016 21:16
Soutěž: Krysí život V. - opuštění
Zadavatel soutěže: Aki san Marino

Zadání soutěže

Tak si tak opravuji v síni soutěže a co nepotkám? Oznámení. Aspen je v tak zuboženém stavu, že raději svou paničku Hortenzii Pomněnkovou opustil.

Zajímalo by mě:

1) Jak se cítí krysa, o kterou se přestane majitel starat? (Asi jen těžko pochopí, že odjel na dovolenou...)

2) Jak se cítí majitel, když se vrátí a krysinka nikde?

3) Kam ty krysinky vlastně jdou? To mě zajímá asi nejvíce.

Můžete zpracovat všechna témata nebo jen jedno. Buď napíšete text nebo namalujete obrázek, který nezapomenete podepsat. Pokud dokážete oboje v pěkné kvalitě, nebudu se zlobit.

Nezáživné bláboly budu hodnotit polovinou odměny. Tedy délka není vždy to, co rozhoduje o kvalitě.

(pro nováčky: vymyslete)

Vypracování

Takže jak se asi cítí krysa, která je nucena své štěstí hledat jinde? Nemusíte být vyloženě Sherlock Holmes, aby vám došlo, že ze své situace nebude štěstím skákat do stropu. Většina lidí si představí, že takové zvířátko se musí cítit zrazené a opuštěné. Do určité míry i mají pravdu, krysa si samozřejmě podobnými stavy prochází. Neřekla bych ale, že že vyloženě dominují. Lidé si totiž neuvědomují, že krysa není třeba jako pes, který je schopen se pro svého páníčka třeba i usoužit; kdepak, krysy nikdy tak dokonale domestikovány nebyly. Jsou mnohem inteligentnější a nezávislejší. Když si tedy uvědomí, že si vylosovaly Černého Petra a skončily s někým nespolehlivým, berou z velké části pragmaticky. Zkrátka usoudí, že dotyčný se o ně není schopen postarat, takže je čas jít o dům dál. Spíš než sebelítost vůči dotyčnému cítí zášť, že si vůbec něco takového mohl dovolit.

Jak se cítí takoví kouzelníci? Inu, to už se odhaduje hůř, protože se u nich přece jen vyskytuje daleko větší škála osobnosti a emocí než u krys. Také dost záleží na okolnostech, za kterých se do téhle situace dostali. Přiznejme si to otevřeně, existuje spousta nezodpovědných lidí, kteří si mazlíčka nikdy neměli pořizovat. Takovým se sice ze začátku zdají roztomilá jejich očička, která jim připomínají korálky, a rozplývají se nad krysími vousky, ale po chvíli si uvědomí, že je nebaví se o ně starat, věčně je zabavovat a potom se strašně diví, když jim samou nudou něco rozkouše. V lepším případě tito páníčci takovou krysu buď darují kamarádovi, který se o ni postará líp, nebo ji umístí do útulku, aby jí nějaká dobrá duše mohla poskytnout lepší domov, nicméně najdou se i jedinci, kteří své zvířátko prostě začnou víceméně ignorovat. Předpokládám, že takoví lidé jejich útěk oslaví, pokud ovšem nestačili zapomenout, že nějakou krysu vůbec kdy měli.

Pokud se ovšem jedná o roztržitého kouzelníka, který doopravdy pouze odjel na dovolenou a zapomněl svému mazlíčkovi zařídit hlídání, umím si představit, že jej takový útěk velice zasáhne. Pravděpodobně bude hlavou mlátit o zeď, že si na svou krysu nevzpomněl dřív. Spousta z nich se mazlíčka určitě i vydá hledat, ale šance, že se jim takovou uprchlou krysu povede lokalizovat, je více než mizivá. A z jakého důvodu? No, tím se dostáváme k bodu tři, alias kam takové krysy vůbec jdou. Odpověď kupodivu vůbec není jednoduchá. Abych vám to objasnila ve všech souvislostech, je třeba trochu zabrousit do historie.

Jistě jste si vědomi, že krysy patří spolu kočkami a žábami k tzv. tradičním kouzelnickým zvířatům. Čarodějům a čarodějkám dělali společníky už od nepaměti. Díky tomu, že se krysy tak dlouho pohybovaly v kontaktu s magicky nadanými bytostmi, je tato magie začala měnit. Kouzelníci to nezamýšleli, ale vystavení zbytkové energii kouzel po mnoho generací prostě zanechá na genofondu druhu jisté stopy. Na první pohled nijak výrazné, přesto však markantní. Kdybyste srovnali běžnou krysu, která žije někde v kanálech, a krysu šlechtěnou kouzelníky, všimnete si, že krysa - mazlíček je mnohem inteligentnější. Krom toho disponují vlastními magickými schopnostmi. Samozřejmě že nevlastní svoje miniaturní hůlky a nepokřikují formulky á la Wingardium Leviosa - je to mnohem nenápadnější druh magie a často se jim povede aktivovat ji jenom tehdy, když jde vážně do tuhého - nicméně je to pořád mnohem více, než na co se zmůžou jiná zvířata. A právě tohle kouzelníci v minulosti dost podcenili. Během jedné z kouzelnických válek, kdy čarodějové opravdu neměli čas ani myšlenky na své mazlíčky, se krysy vzbouřily. Rozhodly se, že takové jednání dále nehodlají trpět, a pod vedením hrdinného sjednotitele Hryzala podnikly hromadný exodus.

Hryzal měl sen; sen utopického města, města postaveného krysami pro krysy, kde sýr bude zdarma a predátoři jako kočky nebudou mít povolen přístup. Protože byl skvělým řečníkem, podařilo se mu ostatní krysy pro tento ideál nadchnout a společně napjali všechny síly, aby toto město vybudovali. Jednu dobu se dokonce zdálo, že to není ani zdaleka tak nereálný cíl, jak by se na první pohled snad mohlo zdát. Krysy pracovaly tlapku v tlapce a protože jich bylo opravdu neskutečné množství, tak tu kapičku magického nadání, kterou jim evoluce nadělila, dokázaly využít doopravdy naplno. Podobně jako čarodějové dovedou postavit celé budovy z materiálů, které odpozují mudly, i krysy dokázaly instinktivně vyvinout podobné silové pole, co už zdálky nutilo kočky, sovy, lidi a podobnou havěť, aby se tomuto místu vyhýbali. Všechno však nešlo tak hladce, jak si krysy plánovaly. Přece jen nedokázaly kouzlit tak zdatně, jako čarodějové, a tvořit jídlo jen tak z ničeho nebo pomocí přeměňování bylo nad jejich síly. Proto se musely pravidělně vydávat do města, aby jídlo kradly. To jim připadalo ponižující, neboť na podobný životní styl absolutně nebyly zvyklé. Kouzelníci - dokud na jejich hlavy nedopadly jiné starosti - si je hýčkali a krmili je těmi nejvybranějšími lahůdkami. Teď se musely snížit k životu zločinu. Mnoho z nich se s tímto novým údělem odmítalo smířit. Proto vůbec nebylo překvapivé, že když válka skončila a většina kouzelníků se jala své chlupaté přátele hledat, mnoho krys jim odpustilo a vrátilo se ke svým někdejším pánům.

Přesto se však mezi krysami našli takoví, kterým se svoboda zalíbila. Nebylo jich zase tolik, přesto šlo o dostatečně velké číslo na to, aby tyto krysy mohly založit svou vlastní, funkční komunitu. Tato zvířata nalezla zalíbení v samostatnosti, volnosti a zejména v adrenalinu, který jim tento životní styl poskytoval vrchovatou měrou. Původně se jednalo v podstatě o diktátorství pod vládou Hryzala, ale poté, co tento vůdce zemřel, prošla celá společnost sérií velice zajímavých vývojů, až se nakonec dopracovala ke konstituční demokracii.

No a kam celým tím povídáním mířím? Krysí čarodějové, kteří v této komunitě žijí, se díky nutnosti spoléhat sami na sebe naučili svůj magický dar využívat daleko lépe než běžné kouzelnické krysy. Jedna z jejich povinností je hledat nové obyvatele kolonie, aby osvěžili genofond a zabránili nevyhnutelnosti kolapsu společnosti, který by nastal, až by se v důsledku příbuzenského křížení mezi krysami začaly běžně vyskytovat genetické defekty. Právě proto neustále vysílají silové pole, které promlouvá ke všem krysám, co utíkají ze svých domovů. Ty instinktivně vědí, kam mají jít, ačkoli moc dobře nechápou, proč tak vlastně činí. Až městečko najdou, je jen na nich, zda-li se jim chce zůstat a budovat spolu s ostatními krysami lepší budoucnost jejich společenství nebo hledat štěstí na vlastní pěst, ale většina se rozhodně kladně. Vlci - samotáři existují, jenže zase tolik jich není. Ve dvou (nebo více) se to lépe táhne. Obvykle se zapojí velice ochotně, protože jsou zvyklé na spolupráci s jinou živou bytostí. Jestli je to kouzelník nebo jiné krysy, to už zase tolik neřeší.

A právě proto existuje velice mizivá šance, že se kouzelníkům jejich ztracené miláčky ještě někdy povede nalézt. Blokáda, kterou krysy vytyčily proti lidem, se totiž přirozeně vztahuje i na ně. Čaroděj by samozřejmě teoreticky vzato neměl mít problém takovou bariéru odstranit, nicméně o ní většinou ani neví, což celý úkol notně ztěžuje. Jen málokoho by napadlo, že takové skryté město vůbec existuje, natož aby se ho pokoušeli aktivně hledat a ještě během tohoto hledání sabotovat cizí magii. Jediný důvod, proč jsme se o tomto tajném projektu vůbec dozvěděli, byl ten, že nám o něm pověděla jedna krysa, která se z izolace dobrovolně vrátila. Uvědomila si totiž, že jí její panička přece jenom až příliš schází a že tento život není pro ni. Bohužel jsme z ní nestačili vytáhnout více informací, protože krysy se v průběhu věků naučily svá tajemství žárlivě střežit. Když se k nim doneslo, že jedna bývalá členka komunity si až příliš otevírá pusu, najaly si na ni krysího nájemného vraha. K naší smůle se jednalo o skutečného profesionála, který se mohl pyšnit téměř 100% mírou úspěšnosti a neselhal ani v tomto případě. Škoda, protože jejich společnost je vskutku fascinující téma. Snad se nám jednoho dne opět naskytne nějaký důvěryhodný zdroj. Pak už budeme vědět, co očekávat, a díky tomu dotyčnému daleko spolehlivěji zajístíme bezpečnost. Do té doby se ovšem můžeme spoustu věcí pouze domnívat.