Soutěže 989
Výuka 887
Semináře 332
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 28. 12. 2009 15:44
Předmět: Kryptologie, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

1.) Zjistěte více o Geheime Kabinettskanzlei.

2.) Vyberte 3 nejvýznamnější událostí vámi zatím známých dějin a svojsky mi je převyprávějte.

3.) Životopis Johna Wallise + osobní názor.

4.) Dreyfusiáda - jakou úlohu sehrála v této kauze kryptologie?

5.) Voynichův rukopis - co nejvíce informací.

Vypracování

1) V 18. století se kryptografie dostala na profesionální úroveň. Státy si zařizovaly své „kryptoanalytické laboratoře“ s množstvím zaměstnanců, které měly pracovat se zachycenými zprávami a zašifrované luštit. Nejlepší takovou disponovalo Rakousko, jmenovala se Geheime Kabinets-Kanzlei a sídlila ve Vídni. Kontrolovala zvláště poštu. V sedm hodin ráno jí byly předány dopisy pro vídeňské ambasády. Tam je rozpečetili a pořídili opisy. Během tří hodin byly dopisy opět zapečetěny, vráceny poště a ta je doručila. V deset dopoledne byla do Geheime Kabinets-Kanzlei doručena pošta, která Rakouskem jen procházela. Dopisy, které byly odesílány z Vídně, pak měly svůj čas ve čtyři odpoledne. Takto to bylo zařízeno, aby nevzniklo podezření u majitelů dopisů kvůli jejich zpoždění. Kopie dopisů pak dostávali kryptoanalytici. Ti se rekrutovali z dvacetiletých mužů, kteří mluvili kromě němčiny i francouzsky a italsky a ovládali matematiky. Byli zařazení do kryptografického oddělení. Po čase museli absolvovat zkoušku z luštění jednoduché šifry. Uspěli-li, museli absolvovat zahraniční stáž, aby se zdokonalili v cizích jazycích. Pak již nastoupili do Geheime Kabinets-Kanzlei nastálo. Za každý rozluštěný systém dostávali zvláštní odměnu.

2)
a) Charles Babbage byl docela skrblík, z toho plynuly jeho úspěchy. Například často posílal telegramy. V té době se cena odjíjela od vzdálenosti, na kterou je telegram posílán, a on platil hodně, protože posílal telegramy na velkou vzdálenost. Upozornil proto, že práce spojená s výpočtem vzdálenosti stojí víc než poštovné. Vedlo to k zavedení jednotné ceny, na čemž Babbage velmi vydělal. Jindy si zase všiml mnoha chyb v matematických tabulkách, za které draze zaplatil. Tabulky se psaly ručně a autoři se přitom pletli. Babbage proto začal vymýšlet stroj, který by tabulky sestavil bezchybně. Dosáhl toho, že mu práci financovala vláda. Přišel při tom na ideu programovatelného stroje, předchůdce dnešních počítačů. Babbage vydělával i na svých kryptoanalytických schopnostech. Neustále se v nich proto musel zlepšovat. Časem se mu povedl husarský kousek: v roce 1854 přišel na to, jak rozluštit Vigenèrovu šifru. Řešení předal britské rozvědce a dostal za něj dobře zaplaceno.
b) Jeden z nedostatků Vigenèrovy šifry spočíval v její cykličnosti. Ale i když se použil klíč stejně dlouhý, jako byla zpráva, kryptoanalytikové ji dokázali rozluštit. Například začali zkoušet náhodné rozmístění slova the v klíči tak dlouho, dokud nedostali kousky smysluplných slov, a pak postupně doplňovali slova klíče i otevřeného textu. Ke konci 1. světové války byl major Joseph Mauborgne, šéf kryptografického výzkumu americké armády, na návštěvě u svých přátel. Jejich malý syn si hrál s pastelkami. Joseph se náhodou podíval na jeho papír a zjistil, že dítě, které ještě neumí psát, napodobuje písmo, rozmístilo po papíře náhodná písmena, která obkreslilo z novin položených na stole. Uvědomil si, že takové náhodné uskupení písmen by bylo skvělým klíčem, který by znemožnil rozluštění Vigenèrovy šifry pomocí náhodných pokusů, které bývalo úspěšné, neboť klíč byl tvořen smysluplnými větami. Joseph následně vytvořil koncept náhodného klíče.
c) Philip Johnston byl synem protestantského misionáře. Vyrůstal v navažské rezervaci v Arizoně. Znal proto dobře kulturu Navahů, nicméně si vzpomínal i na nepříjemné zážitky ze svého dětství. Navažští chlapci mluvili svým indiánským jazykem. Philipa vždy frustrovalo, že jim nerozumí. Brzy se však situace změnila. Jeho otec byl vážený muž, což vedlo k tomu, že Navahové přijali mezi sebe jeho syna a začali ho učit svému jazyku. Když bylo Philipovi devět, byl dokonce v Bílém domě, aby tlumočil mezi Navahy, jejichž jazyk téměř nikdo jiný neznal, a prezidentem Rooseveltem. Když byly USA napadeny Japonskem, trpěly nedostatkem vhodných šifer. Jejich stroj SIGABA byl příliš pomalý a nezašifrovaným zprávám Japonci, kteří často studovali v Americe, dobře rozuměli. Tehdy si Philip vzpomněl, jak kdysi nebyl schopen porozumět Navahům. Kdyby komunikaci v boji zajišťovali Navahové, byla by pro kohokoli, kdo ji zachytí, nerozluštitelná. Tak vznikl navažský kód.

3) John Wallis se narodil 23. 11. 1616 v Ashfordu v anglickém hrabství Kentu reverendu Johnu Wallisovi a jeho ženě Joanně Chapmanové. Byl třetí z pěti dětí. Když mu bylo šest let, jeho otec zemřel. John začal navštěvovat školu v Ashfordu, kvůli morové epidemii se však roku 1625 přemístil do Tenterdenu. V letech 1631–32 chodil na Martin Holbeach's school ve Felstedu, hrabství Essex, kde se stal velmi zdatným v latině, hebrejštině a řečtině. Studoval i logiku, matematika však tehdy nebyla považována za důležitou, proto se s ní ve škole nesetkal. O prázdninách ho však seznámil se základy aritmetiky jeho bratr. Následně začal číst matematické knihy, které se mu dostaly náhodou do ruky. Roku 1632 začal studovat v Cambridgi. Věnoval se různým oborům, úspěchu dosáhl v lékařství, když ve veřejné debatě dokázal jako vůbec první obhájit teorii o oběhu krve. Roku 1640 dosáhl titulu Magistr, byl vysvěcen na kněze a jmenován kaplanem v Yorkshiru; později působil na dalších místech. Byla to doba války mezi roajalisty a parlamentaristy. Wallis stál na straně parlamentaristů. Jednoho večera byl doručen dopis skládající se ze samých číslic. Wallis ho dokázal rozluštit a pak se již běžně věnoval kryptografii, luštil roajalistické šifry. Od roku 1644 studoval v Cambridgi teologii. O rok později se oženil s Susannou Glydeovou a vrátil se s ní zpět do Londýna. V roce 1647 si přečetl Oughtredův Clavis Mathematicae, která ho definitivně přivedla k matematice. Roku 1649 se stal profesorem geometrie v Oxfordu, jímž zůstal až do své smrti 28. 10. 1703. Přestože byl parlamentarista, podepsal roku 1648 petici proti popravě krále Karla I., díky čemuž zůstal na svém postě i po obnově království roku 1660. John Wallis byl nejvlivnější britský matematik do doby Isaaca Newtona. Zároveň šlo o politicky činnou osobnost, která však svým odporem proti popravě krále prokázala i vysoké morální kvality. Prostě – klobouk dolů.

4) Člen francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus byl 15. 10. 1894 obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a Itálie. Měl nabídnout vojenské informace Německu. Když byla zpráva zveřejněna, uvědomil si italský vojenský pověřenec Alessandro Panizzardi, že ani on, ani německý pověřenec o Dreyfusovi nic nevědí. Poslal proto do Říma šifrovanou zprávu, v níž žádal, aby byla Dreyfusova špionáž ve prospěch Itálie popřena. Přestože francouzská strana zprávu zachytila a rozluštila, nepředložila ji soudu. V konečném důsledku tedy kryptologie nesehrála v Dreyfusově aféře roli žádnou.

5) Tato kniha se nazývá po svém objeviteli Wilfridovi M. Voynichovi, který ji našel roku 1912 ve Villa Mondragone v italské Frascati. Kniha vypadá, jako by vznikla ve 13. století. Má zhruba 243 listů. Obsahuje velké množství obrázků, podle nichž lze soudit, že se zabývá botanikou, zoologií či astronomií. Zobrazené rostliny ale nám nejsou známy, je tedy možné, že se jedná o fantastický text. Obrázky nejsou příliš zdařilé. Roku 1665 nebo 1666 poslal knihu rektor Karlovy univerzity Johannus Marcus Marci de Kronland k rozluštění italskému vědci Anastasiovi Kircherovi s průvodním dopisem, z nějž plynula předchozí historie rukopisu. Vlastnil ho prý Angličan John Deep. Ten ho prodal císaři Rudolfovi II. Pak se rukopis objevil ve vlastnictví Jakuba Hořického. Od jeho smrti roku 1622 se zprávy o rukopisu ztrácejí, co se s ním dělo, když ho dostal Kircher, také není jasné. Jeho autorem byl podle Marciho Roger Bacon, jisté to však není. Neznáme ani jeho obsah, neboť neznáme písmo, jímž je psán, a tedy ani jazyk, jímž je napsán. Rukopis je tedy jedna velká záhada. Podle Rudolfa Brumbaugha jde o podvrh, který byl vytvořen jen proto, aby za něj Rudolf dobře zaplatil. Podle současných vědců však rukopis vykazuje vlastnosti, které svědčí o tom, že je skutečně psán přirozeným jazykem, což by svědčilo pro to, že o podvrh nejde. Objevily se i jiné teorie, například, že nejde o písmena, ale o čísla.