Zadání domácího úkolu

Byla bych ráda, abyste mi do úkolu napsali, jaký vztah máte k lesu, k jeho prostředí, jak často jej navštěvujete a zda jste jeho příznivci, či zda je pro vás procházka lesem spíše nepříjemnou nutností při sbírání hub či táborových etap.

Vypracování

Krásnou pěknou termínovou neděli přeji slečno Barb,

 

Jsem v lese. Jsem v lese tak často, jak mi to jen čas dovolí. Dokážu se mezi stromy procházet dlouhé hodiny a vdechovat jejich svěží vůni. Jejich přítomnost je zdrojem blahodárného klidu, který dovedou přenést do duší ostatních tvorů. Jejich větrem rozehraný pohyb, tajemné skřípění a šum listoví v jejich korunách pomáhá uvolnit bolavou mysl, rozuzlovat zamotané myšlenky a nechat je proudit, dokud se nevlijí do moře vyrovnanosti, kde se tiše rozplynou. Hladina Výšku je až na občasné rybí šplouchnutí dokonale nehybná. Po stopách Jiráskovy Lucerny se prodírám skrz křoví vzhůru k troskám Lacemboku.

 

 

Jsem v lese. Pobíhám mezi kamením a spadanými větvemi. Zarývám prsty do mokré hlíny, sbírám kůru a jehličí na střechu svého lesního obydlí. Věci tam venku se dějí moc rychle, moc složitě, moc... moc na jednoho člověka. Ukrývám člověka v hlubinách lesa, pod přístřeškem z větví. Rozptyluji jeho obavy lodičkami z kůry. Pouštím jeho trápení dál po proudu bystřiny.
Vracím se na ta místa po letech. Trosky lesního přístřeší stále stojí na svém místě, ale zub času je nemilosrdně ohlodal. Stejně jako člověka. Obcházím Holubí hlavu a vydávám se v dál, směrem na Výtuň, do světa obřích mravenišť. 

 

 

Jsem v lese. Nejraději tam jsem, když prší. Rozjařené rodinky s dětmi, které svými zvučnými hlásky plaší lesní zvěř, náruživí houbaři i cyklisté v křiklavých neoprenech a jiní rušitelé lesního klidu se schovávají ve svých domovech a les je tak ponechán ve své největší poklidné kráse. Stromy jsou oděny v šedavém hávu, zem je cítit kapkami deště a v korunách se právě odehrává nebeský koncert. Vnímám tu krásu z bezpečí dřevěného odpočívadla a s knihou v ruce splývám s duchem lesa.

 

 

Jsem v lese. Jsem zde, i když zde nejsem. Mám v hlavě les, jeho tichá a bezpečná místa, kde člověka schovávám i uprostřed rušného velkoměsta. Ať jdu kamkoliv, les je tu se mnou a tlumí svou silou vše nepříznivé, staví své stromy proti negativním vlivům a pomáhá mi najít rozvahu. Stačí jen na vteřinu zavřít oči... Jsem v lese. 

 

S pozdravem,

N. Landin