Soutěže 1916
Výuka 2216
Semináře 753
Havraspár

Autor: Lucy Candis Rogers
Práce odevzdána: 2. 2. 2017 23:00
Soutěž: Rozřazovací slavnost
Zadavatel soutěže: Clea Haliová

Zadání soutěže

Nedávno se konalo (nebo se teprve bude konat) rozřazování studentů do kolejí. Jelikož se při téhle události stane spousta zajímavých věcí (někteří jsou se svou kolejí spokojení, jiní dělají scény), tak by byla škoda toho nevyužít.

Vzhledem k tomu, že mám ráda veselé básničky, bude vaším úkolem mi dění na této události zbásnit, ať už to bude o tom, co se stalo vám či někomu jinému.

Vypracování

Dobrý den,

tak báseň i celou slavnost jsem pojala poněkud kriticky, jak jistě sama pochopíte :D protože ať si budeme namlouvat, co chceme, zase taková zábava to není. Zvlášť, pokud je na hradu takový nával, jako byl letos :)

 

 

Ve Velké síni zas jednou po roce

koná se slavnost, skoro jak Vánoce.

Mladičcí stojí, třesou se v rohu,

starší se nudí a škrábou si nohu.

 

Ředitel zdržuje úvodní řečí,

mezitím novačka zoufale brečí.

Není tu rozdíl od ostatních roků,

přesto však cítím to šimrání v boku.

 

Konečně přichází na řadu Klobouk,

Zcela sám zpívá nám svou píseň novou.

Poslední tón už se nese pryč hradem,

bouřlivý potlesk však není ňák skladem.

 

Nevadí, Klobouk se ujímá slova,

„První je Adéla Zaplatilová!“

Studentka vypadá docela v klidu,

jenom se lekne čumícího lidu.

 

Úspěšně pospíchá k modrému stolu,

Havraspárští už se radují spolu.

„Další je Lexi Fell,“ ozve se náhle,

ze zadu zakníkne dívčí hlas táhle.

 

Nežli však stačí Lex prodrat se davem,

zakopne o plášť a složí se na zem.

Mnozí se šklebí a chrochtají smíchy,

ostatní čekaj, až nacpou si břichy.

 

Potlesk s každým dalším nováčkem slábne,

čilost a zvědavost v Síni už vadne.

Hladové študáctvo vyhlíží jídlo,

s škrábáním dostalo se na chodidlo.

 

Řady nováčků však ne a ne řídnout,

pan Matt je musí k rychlosti pobídnout.

Klobouk však zákeřně dává si na čas,

pomalu, tiše promlouvá jeho hlas.

 

Na tmavé obloze vyšel už měsíc,

jeho svit ze stropu nováčky děsí.

Klobouk je vyčerpán, však znát to nedá.

Konečně poslední na stolec sedá.

 

„To bude Nebelvír,“ skřehotne slabě.

Tu zmlknou všichni, těší se k oslavě.

Na stolech rázem se objeví hody,

koláče, víno a další lahody.

 

Tak končí přeslavné zařazování,

a další na přes rok zas bude k mání.

 

Lucy C.R.