Soutěže 989
Výuka 887
Semináře 332
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 11. 4. 2017 10:46
Soutěž: Zastavil se čas...
Zadavatel soutěže: Lilien Emity Meissed

Zadání soutěže

1) Představte si, že se na Hogwarts z nějakého důvodu zastavil čas. Kdy se zastavil? Proč se zastavil? Bude to navždy nebo je nějaká naděje, že se čas zase rozběhne? Atd…
Max.: 1 A4 textu

2) Když se čas zastavil, obyvatelé hradu se zastavili také. A mě by zajímalo, v jakých pozicích, co zrovna dělali, když se to stalo? Nebudou z toho mít trvalé následky? Je na vás, na kolik obyvatel se zaměříte, ale snažte se mě zaujmout!
Max.: 1 A4 textu

3) Nakreslete/namalujte či graficky ztvárněte nějaký výjev ze svého vypracování.

4) Bonusové okénko
Pokud vymyslíte něco, za co byste si zasloužili v rámci tématu 5 s/b, tak do toho! Pokud uznám, že si je zasloužíte, budou vaše.

Nechám to na vás, jak to pojmete, ale ráda bych něco odlehčeného, humorného.

Části vypracování mi označte, ať se v tom vyznám. Hlavně u toho bonusového okénka. Vypracovat můžete, kolik částí chcete.

Vypracování

1)

Na Ministerstvu kouzel nastal poplach. Již týden nepřicházely žádné zprávy ze Školy čar a kouzel v Bradavicích. Nejprve tam vyslali běžnou kontrolu, ale inspektorka se nevrátila a nedala o sobě žádnou zprávu. Poslali tedy dva lidi. Vrátil se jeden a tvrdil, že prvý se po vstupu na hradní pozemek najednou ztratil; on sám si netroufl jej následovat.

„Má někdo nějaký návrh?“ zeptal se ministr. Každý se snažil uhodnout, jakou odpověď očekává. Obvykle tomu bylo tak, že ministr měl již předem jasno, jak chce rozhodnout, ale aby si nezadal před veřejností, čekal, až to zazní jako návrh jeho podřízeného. Pak jej naoko vyvracel, poukazoval na jeho slabé stránky, ale když se za něj všichni přimlouvali, svolil. Když vše dopadlo dobře, objevila se v tisku zpráva, jak moudře ministr rozhodl; v opačném případě bylo vydáno prohlášení, že ten či onen pracovník ministerstva nepředložil správné řešení.

Ten, kdo se trefil do ministrova názoru jako první, se stal na týden jeho oblíbencem. Tentokrát se přihlásil ředitel odboru pro dohled nad kouzelnými tvory: „Myslím, že bychom tam měli vyslat domácího skřítka. Jsou to úžasní tvorové, jejichž magie v mnohém tu naši překonává. Mohl bych ministerstvu poskytnout svou Banfu.“ Banfa právě minulý týden nešťastnou náhodou utopila ředitelovu oblíbenou gumovou kachničku, proto se jí chtěl zbavit. Doufal, že situace ve škole je vážná. „Ano, ano,“ tleskali všichni. Ministrovi se evidentně ulevilo: „Nejsem si jistý, zda bychom měli použít takového skvělého živo… takovou skvělou osobu. Ale pravda je, že domácí skřítek se může do Bradavic přesunout a prozkoumat je. Udělejme to tedy.“

Banfa nebyla nadšená, ale samozřejmě poslechla. Ozvalo se jen prásknutí a byla pryč. Pak se ozvalo ještě jedno prásknutí, a byla zpátky. S ní se objevili i ztracení školní inspektor a inspektorka. Koukali zmateně a zjevně netušili, jak se tam ocitli. Banfa byla ihned podrobena výslechu.

„Pánové chtějí vědět, co Banfa viděla a udělala. Pochopitelně jim to ihned řekne.

Když jí přikázali, aby se přemístila do Bradavic, neváhala ani chviličku. Byla nadšená, že může pomoci, teda že může splnit přání kouzelníků. Vmžiku se ocitla na hradních pozemcích, kde se vůbec, ale vůbec nic nehýbalo. Všimla si, že se nehýbou ani hodiny na věži. To bylo špatně. Vzpomněla si na pohádku, kterou jednou viděla telecí vizí, když byl její pán na návštěvě u svých mudlovských příbuzných. Jmenovala se Jak se budí princezny a stalo se v ní něco podobného. Pochopila, že vše usnulo, zastavilo se, že se zastavil čas. Naštěstí jsou Bradavice chráněny mnoha ochrannými kouzly, díky nimž, když v nich zkolabuje čas, neprojeví se to mimo ně. Bnfa začala pátrat po příčině neštěstí.

Dlouho a dlouho hledala, až dorazila do knihovny. Tam uviděla něco divného. Za stolem seděla studentka, která vypadala tak nějak dvojace.“

Všichni zbystřili. „Jak to myslíš?“ zeptal se ministr.

„Ano, dvojace. Jako by byla dvakrát na stejném místě. Banfa se podívala na její sešity, bylo tam napsáno, že se jmenuje Arietty Liella Minette. Na stole ležel seznam jejích zapsaných předmětů, bylo jich třicet sedm. Před ní pak byl dvojí pergamen s úkolem do flákání pro pokročilé, nešlo poznat, zda psala úkol do čtvrtého, nebo pátého termínu. Zřejmě s tím měla problém, asi se neuměla flákat. A na krku jí visel obraceč času.“

Sálem to zašumělo. „Mysleli jsme,“ vyhrkl ředitel odboru kouzelnických nehod a katastrof, „že byly všechny zničeny!“

„Banfa pochopila, že studentka jej třetího dubna použila, aby stihla napsat všechny úkoly, ale nešťastně, ocitla se ve stejný čas na stejném místě…, protože pořád seděla v knihovně. Čas se začal hroutit a nakonec se zastavil. Banfě se podařilo vrátit pozdější Ariettu zpátky a čas se opět rozběhl. Všichni v Bradavicích však přišli o jeden týden, kdy tam čas stál, ten nelze nahradit. Arietty je teď holohlavá, protože když to zjistila, vytrhala si v zoufalství všechny vlasy. Křičela při tom: ‚Teď už úkoly vůbec nestihnu!‘ Obraceč jí Banfa vzala.“

Skřítek položila magický předmět na stůl.

„Pánové, o tom se nikdy nikdo nesmí dozvědět, svedeme to na vypití doušku živé smrti, který nějaký vtipálek vlil do jídla,“ rozhodl ministr, aniž by tentokrát čekal na názory druhých. „A tohle,“ ukázal štítivě na obraceč času, „zničte.“

 

2)

Milý deníčku,

už víš, jak se Banfě podařilo nešťastnou náhodou utopit gumovou kachničku mého pána. Teď ti Banfa povypráví, co z toho vzešlo.

Pán se rozhněval. Když došlo k problémům ve Škole čar a kouzel v Bradavicích k nějakému problému, rozhodl se dát Banfu k dispozici ministerstvu, aby ji potrestal. Měla vyzkoumat, co se stalo. Banfa tušila, že tam číhá nebezpečí, moc se jí do tohoto úkolu nechtělo, ale je poslušný skřítek, tak se do školy přemístila.

Ocitla se na hradních pozemcích, kde se nic nehýbalo. Vrbě mlátičce se nezachvěl ani lístek, a to měla zrovna tlustou větev skloněnu, jak se snažila bouchnout krysu, která se zaběhla k jejím kořenům. Krysa byla ve vzduchu, uskakovala právě před úderem, ale nikdy nedopadla zpátky na zem. Měla vyděšený výraz, vyceněné zoubky, vyvalená očka a ocas mezi nohama až u čenichu. Vypadala směšně.

Ani hradní hodiny se nehýbaly. Banfa pochopila, že se zde zastavil čas. Naštěstí je domácí skřítek, takže nedopadla jako dva školní inspektoři, které pak našla. Ti se nacházeli zároveň ve dvou časech: tehdy když vstoupili na pozemky, a v tom okamžiku, kdy došlo k zástavě. Proto tam byli i nebyli zároveň. Ten vjem se nedá popsat.

Nás skřítků, když se dostaneme na začarované místo, se místní kouzlo netýká, proto se Banfa mohla pohybovat. Hradní skřítci, kteří byli na místě, když došlo ke kolapsu času, však byli zasaženi. Nejvíc jí bylo líto toho chudáka v kuchyni, který právě nešikovně sáhl do rozpáleného oleje a ruka mu v něm zůstala. Snad nic necítil, bolest přece probíhá v čase, a když ten stojí… Banfa neví.

Viděla hrozné výjevy. Jedna profesorka v učebně měla právě plnou pusu čokolády. Její obličej byl deformovaný blahem, hrozný pohled. Studenti na ni zírali. Někteří měli na lavici loužičku ze slin, poslední kapky do ní nestihly dopadnout. Bylo to nechutné, přestože nápis ČOKOMAGIE, který byl na dveřích, vypadal lákavě. Z jiné učebny slyšela děsný kvil. Byl na ní nápis HUDBOHRÁTKY. Vešla dovnitř. Profesorka hrála na nějaký podivný nástroj, čas se zastavil, právě když vyluzovala nepříjemný vysoký tón. Věřil bys, že ten zůstal viset ve vzduchu, ale přesto ho neustále slyšela?

Zvuků tam bylo vůbec mnoho, chvílemi si zacpávala uši. Jeden, chrčivý a hluboký, vycházel… Jak to napsat, z takové místnosti, kam i pan ministr chodí pěšky. Nakoukla tam a spatřila profesorku, která seděla, u kolen měla pásek s velkým zlatým N, který jí visel na kalhotách. Z druhé strany jí viselo ještě něco.

Ve Velké síni na stolech již bylo prostřeno. Některé talíře byly plné těch nejlákavějších pochutin. Banfa však neměla odvahu ochutnat, kdo ví, co by to s ní udělalo. A ta stabilní vůně! Dojem trochu kazil jeden student, kterému z uší tryskal… vlastně netryskal kouř, asi právě snědl vlakovou fazolku. Raději šla jinam.

V dívčí umývárně na zdi objevila nápis: „Chcíplo to tu?“ Říkala si, že se pro někoho na hradě čas možná nezastavil, a takto vyjádřil svůj dojem ze stavu, v němž se škola nacházela. Ale nepotkala vůbec nikoho, kdo by se hýbal. Těch nehýbajících se byla naopak celá řada.

V knihovně byly čtyři studentky. Jmenovaly se podle nápisů na sešitech Arietty Liella Minette a Veronica Narcissa Williamsová. Banfa šla nejprve k té druhé. Ona měla na sešitě napsané, že je zelená, ale ruce a hábit měla celé modré od inkoustu. Stejně jako ta první, která si ovšem na sešit otevřeně napsala, že je modrá. Na krku jí visel obraceč času a vypadala dvojitě, takže Banfa pochopila, že problém způsobila ona. Rychle to napravila, popadla školní inspektory a vrátila se na ministerstvo.

Pán se zlobí, doufal, že se Banfa nevrátí.

Dobrou noc, deníčku, zase zítra.