Zadání soutěže

Zajímá mě, co všechno jste tento školní rok, který už pomalu končí zažili. Jaké události nás letos potkali. Co vše vás potěšilo, rozesmutnilo, prostě co se dělo. A protože mám ráda poezii, očekávám báseň. A to minimálně o 10 verších (10 řádcích).

Vypracování

Letošní školní rok

 

Mám své srdce na dlani,

kolem nás mouchy už se prohání,

léto přichází, nepoznává čekání.

Jen já zdržuji, ohlížím se zpět.

 

Ze srdce už část chybí,

někdo tam místo částí díry vidí,

a zaplnit je další rok slíbí.

Falešné sliby však radši nevidět.

 

Ohlížím se na tento rok,

nebyl krásný, byl to jen těžký krok,

byla jsem povaleč a ne otrok.

Ale trpící smutkem, v očích slzy.

 

Napůl lenoch v čele své koleje,

kdy rok započal, než jeden se naděje,

a to ještě u hradu ležely závěje.

Litovala jsem, že předchozí končil tak brzy.

 

Nový rok přinesl nové vrásky,

a taky spíše kaktusy než sličné sedmikrásky,

a slzy smutku, ne ty z lásky.

A všechny končily v kalužích.

 

Někdo se radoval, někdo se smál,

stála jsem většinou opodál,

a přála si, aby se tenhle rok neudál.

V koutě sedět s rukama na uších.

 

Blázinec, venku rozruch a křik,

těžko jen poznat, kdo anděl a kdo výtržník,

proč jízda hradu nabrala takový smyk.

Proč lidé se zbláznili do soutěží.

 

Vzít kolej, dát ji do bubliny,

a v ní se schovat před hromadou špíny,

být šťastní, pryč s těmi splíny.

Protože soutěže, to je to, na čem tu záleží.

 

A pak stávka, zbláznil se svět,

uvadnul s ní nadějí květ,

že doženeme je na soutěžích a šťastně budeme pět.

Klapky na oči přichytly se.

 

Přišel famfrpál, s ním naděje,

každé srdce při něm pookřeje,

košťata odmetla chmurů závěje.

Štěstí přišlo, i když ne za peníze.

 

Lvi porazili jezevce i hady,

a to že prý svět nepotrpí si na záhady,

zápas s modrými, ten byl bez závady..

Začalo se blýskat na lepší časy.

 

Body přibyly, první místo dávno v prachu,

však o třetí najednou vedl se boj strachu,

rudá v přesile, ne už v krachu.

Ten svět byl najednou plný krásy.

 

Dříve to byla katastrofa ze selhání,

a ta kolektivní spolupráci jen pohání,

lvům přeci ostatní jen tak strach nenahání.

A tak jsem škrtla pár přídavných jmen.

 

Pár jmen zmizelo ze seznamu roku,

teď už nás neřadím do otroků,

kterým body se přimíchaly do obroku.

Bez nejhorších je hned krásný den.

 

Škrtla jsem ošklivý, bez pocitu,

ale některá zbyla, ošklivá jádra bez svého krytu,

a kousek mého srdce odnesla s sebou do úkrytu.

Občas o něm se mi zdá sen, tam byla jsem víla.

 

Rok nebyl špatný, vlastně vůbec ne,

nikoho cosi takového nemine,

a přesto to prožití trápí mne.

Škrtla bych, kdyby možnost byla.

 

Rok kontrastů, slz i úsměvů,

krásný v přítomnosti lvů,

s city, blankou plnou záchvěvů.

Však bez koleje bych ho nepřežila.