Soutěže 1084
Výuka 916
Semináře 349
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 12. 7. 2017 09:55
Soutěž: Překladatelská olympiáda
Zadavatel soutěže: Belatris Nithelas Malrinová

Zadání soutěže

Jednou z nejnáročnějších disciplín překladu je podle mého umělecký překlad poezie.

 

V této soutěži si vyberte jednu anglicky psanou báseň a přeložte ji do češtiny. Do soutěže odevzdáte obě básně - jak originál, tak i svůj překlad.

 

Délku volte uvážlivě. Měli byste se vejít do rozmezí 4 - 20 veršů. Může jít jen o část rozsáhlejší básně.

U těch básní, které již mají svůj český překlad, buďte opatrní. Budu se po nich pídit a kontrolovat, jestli se příliš nepodobají vašim výtvorům.

 

Povinnou součástí vypracování bude komentář k průběhu překladu. Co vám dalo nejvíce zabrat? Chtěli jste mít překlad co nejvěrnější, nebo je pro vás důležitější vytvořit co nejkrásnější českou báseň, byť není úplně slovo od slova věrná? Atd.

Komentář bude mít minimálně 1 palec.

Bez komentáře bude hodnocení soutěže 0!

Vypracování

Ted Hughes

Hawk Roosting

 

I sit in the top of the wood, my eyes closed.

Inaction, no falsifying dream

Between my hooked head and hooked feet:

Or in sleep rehearse perfect kills and eat.

 

The convenience of the high trees!

The air's buoyancy and the sun's ray

Are of advantage to me;

And the earth's face upward for my inspection.

 

My feet are locked upon the rough bark.

It took the whole of Creation

To produce my foot, my each feather:

Now I hold Creation in my foot

 

Or fly up, and revolve it all slowly –

I kill where I please because it is all mine.

There is no sophistry in my body:

My manners are tearing off heads –

 

The allotment of death.

For the one path of my flight is direct

Through the bones of the living.

No arguments assert my right:

 

The sun is behind me.

Nothing has changed since I began.

My eye has permitted no change.

I am going to keep things like this.

 

 

Odpočívající jestřáb

 

Sedím na hrotu lesa, zavřené oči.

Nečinnost, ne falešný sen

Mezi háky mé hlavy a nohou:

Ve spánku si zkouším přesný lov a žrádlo.

 

To pohodlí vysokých stromů!

Vztlak vzduchu a sluneční paprsky

Mi jdou k duhu;

A zemská tvář vzhůru, abych ji prozkoumal.

 

Mé nohy jsou zaťaty do hrubé kůry.

To přinutilo Stvoření

Stvořit mou nohu, každé mé pero:

Držím teď Stvoření svou nohou

 

Nebo letím vzhůru, pomalu nad vším kroužím –

Zabíjím, kde chci, protože všechno je mé.

V mém těle není žádná sofistika:

Mé mravy jsou trhat hlavy –

 

Zahrada smrti.

Protože jediná dráha mého letu je přímo

Kostmi živých.

Nic nepodpírá mé právo:

 

Slunce je za mnou.

Nic se nezměnilo, co začal jsem.

Mé oko nepřipustilo změnu.

Nechám věci tak, jak jsou.

 

 

Zvolil jsem báseň psanou volným veršem, což klade zvýšené nároky na volbu formy. Vzhledem k tématu básně jsem chtěl, aby verše byly úderné a zněly syrově. Věty měly být úsečné, bez velké obraznosti. Proto jsem se také nebránil opakování slov, někde jsem ho oproti originálu ještě zvýraznil. Naopak jsem ho umenšil, když by opakování verš příliš prodlužovalo (čeština je delší než angličtina). V použité slovní zásobě jsem upřednostňoval slova konotující ostrost a výšku.

Občas si volbou slova nejsem jist. „Vztlak“ zní trochu vědecky, rozhodlo, že má jen jednu slabiku. Uvažoval jsem, zda nenahradit „nohy“ „drápy“, ale přišlo mi to příliš expresivní, jestřáb by se měl vyjadřovat spíše obyčejně a jednoduše. Proto se také nevyhýbám vazbám se sponou „být“, které působí nehledaně, bezprostředně. Slovoslednou inverzi jsem použil ve spojení „…co začal jsem“, aby měl verš antikadenci. Bohužel máme v češtině málo jednoslabičných slov.

Dost jsem uvažoval o překladu slova „allotment“. Nakonec mě inspiroval jeho význam „zahrádka“, k němuž se hodí „trhání“, sklizeň, jídlo.