Soutěže 988
Výuka 887
Semináře 332
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 30. 11. 2017 11:05
Soutěž: Co se stalo se Sýrožroutkou?
Zadavatel soutěže: Oliver McCollin

Zadání soutěže

Drazí spoluhradníci,

přišli jsme s panem Edmundem na velice záhadnou věc! Kdysi dávno, když se na náš hrad poprvé dostali mazlíčci, pořídil jsem si svou první krysku. Sýrožroutka se jmenovala.

Později jsem na ní přestal mít čas a nebohá kryska musela do útulku. Po určitých věcech jsem se pak ještě k tomu smazal a ... na Sýrožroutku nepomyslel.

Nebožačka zůstala merlinví kde a na to se Vás právě chci zeptat. Co se s ní stalo? Kam se poděla?

Přes pana Edmunda se k ní stále můžete prokliknout a uvidíte tam i mě napsaného. Ale kam zmizela ona? To je ta otázka!

Napište mi Vaše konspirační teorie v délce od 3 do 9 palců.

Ale nezapomeňte, k Sýrožroutce mám stále určité citové pouto a kdo mi ji nechá sežrat paní Norrisovou, pověsím ho jako tréninkového panáka do soubojového klubu!

Přeji hodně štěstí a nápadů!

Vypracování

Po výslechu všech hradních mazlíčků, pracovníků útulku a domácích skřítků začalo být jasné, co se stalo.           

Sýrožroutce se nejprve v útulku docela líbilo, pak se jí však začalo stýskat po Oliverovi.  Toužila ho navštívit, jenže byla ve výběhu za drátěným plotem, o němž netušila, jak jej překonat.  Poradil jí až patron všech hradních mazlíčků, hafoň Hafík.  Přinesl jí semeno pavlovnie, což je velmi rychle rostoucí strom.  Brzy měl kmen tak vysoký, že dosahoval až ke střeše útulku.  Sýrožroutce nedělalo problém po něm vyšplhat, proběhnout po střeše a seskočit z ní na zem; v těchto disciplínách vždy vynikala.  Pak však nastal problém.  Aby ji nikdo nechytil, bylo nutné rychle opustit Godrikův důl.  Hafík ji vedl na hrad, ale když se otočil, uviděl, že nevidí krysu.  Běh za utíkajícím cílem jí nikdy nešel.  

Sýrožroutka má však zvláštní schopnost, štěstí.  Hafíka sice ztratila, nicméně se ocitla u jezera.  Na hladině se právě vyhřívala obří oliheň.  Ihned toho využila, přeběhla po jejím těle na opačnou stranu, kde na skále stál hrad.  Proběhla branou a vydala se ke kabinetu svého drahého majitele.     

Tam ji však čekalo nehezké překvapení.  Místnost byla prázdná! Oliver nikde, jeho věci nikde.  Byl pryč.  Uronila slzu a ploužila se nešťastně po hradních chodbách.  Nic ji netěšilo.  Mohl na ni její páníček zapomenout? Je tak ošklivá? Chřadla a ztrácela na váze.   

„Ty jsi hubená jak lunt,“ ozvalo se jednou za ní.  Stál tam skřítek z hradní kuchyně.  „Určitě proto jsi tak nešťastná.  S prázdným žaludkem se vše zdá být horším.“ Zeptal se jí, jak se jmenuje.  Když uslyšel, že Sýrožroutka, prohlásil, že to jsou přece všechny krysy, že se ptal na jméno.  Řekla mu proto jméno svého majitele.  

Skřítek jí od té chvíle říkal Olivko.  Dovedl ji do kuchyně a předložil jí k snědku na dvacet druhů sýra.  Olivce se tam velmi líbilo.  Usadila se ve spíži, pojídala a chválila skřítka.  Bohužel když ji později Oliver hledal, netušil, že se má ptát po Olivce.  Neustále hledal Sýrožroutku.  Skřítci jen mávali rukou a říkali: „Těch je!“   

Když Sýrožroutka slavila 1000 dnů od narození, přinesli jí skřítci jako dárek zvláštní porce všech sýrů.  Nadlábla se tak, že se ani hýbat nemůže.  Pak se doslechla, že se na hrad vrátil její Oliver, nemohla však k němu kvůli svému velkému břichu.  Nedokázala ho přenést přes práh kuchyně.  Rozhodla se, že začne opět trénovat, aby získala zpět svou atletickou postavu a mohla navštívit páníčka.  

Od té chvíle v kuchyni trénovala.  Pokud nezhubla, trénuje tam doteď.