Soutěže 1082
Výuka 915
Semináře 349
Zmijozel

Autor: Narcisse Cinerea
Práce odevzdána: 11. 12. 2017 21:34
Soutěž: Příběh v sovím jméně
Zadavatel soutěže: Lilien Emity Meissed

Zadání soutěže

V poslední době ke mně lítá docela hodně sov a já se vždy musím pousmát nad jmény, které jim dáváme. Některá jsou normální, jiná roztomilá, další o nás něco vypovídají a o jiných extrémech snad ani mluvit nebudu… a tak mě napadla soutěž pro vás.

Napište mi příběh, ve kterém mi vylíčíte, co se stalo, když se sovy začaly chovat podle svého jména.

Příběh by se měl odehrávat na našem hradě či přilehlých pozemcích. Mohou se tam vyskytnout i obyvatelé našeho hradu. Nechám na vás, zda to pojmete humorně nebo vážně, a zda se budete soustředit na jednu sovu nebo na celé hejno. Hlavně si dejte záležet!

Pokud máte sov poskromnu, můžete si půjčit sovy ze školního sovince, či použít jméno, které byste dali sově, kterou si hodláte brzy koupit.

Vypracování

Soutěž: Příběh v sovím jméně
Narcisse Cinerea

V sovinci se od jedenáctého prosince loňského roku odehrávaly podivné věci. Všichni, co se pokusili vypravit do točité věže, aby poslali cenné balíčky či dopisy přátelům nebo rodičům, zůstávali konsternovaně hledět na zatarasené dveře s nápisem "Dočasně mimo provoz - využijte služeb domácích skřítků". Na jedné z večeří ředitel školy, Matthew Whitecrow, oznámil překvapením ztichlé Velké síni, že některé sovy se začaly chovat velmi agresivně a profesoři Péče o kouzelné tvory musí zjistit, co za tuto změnu v jejich chování může. Do té doby bude soví pošta omezena, respektive zastavena.

A tak se stalo, že snídaně už nyní nikdy nenarušil svist sovích křídel, aby majestátní ptáci doručili svou poštu adresátům. Studenti se postupně naučili, že pokud chtějí něco někomu poslat, stačí balíček odnést do kuchyně a poprosit některého z domácích skřítků, aby to vyřídil. V konečném důsledku to bylo i o mnoho pohodlnější - skřítci se uměli přemístit z místa na místo okamžitě a obyvatelé hradu brzy zapomněli, že pomalejší sovy poštu vůbec kdy nosily.

To se však nelíbilo mladé zmijozelské studentce, která se i přes zákaz do sovince vypravila, aby se podívala, jak se zdejšímu osazenstvu daří. Navíc v sovinci měla hned jedenáct svých svěřenců, osm sov, dva ptáčky a jednoho netopýra, a na všech jí velmi záleželo. Po večerce se zvedla, zahalila se do svého pláště, nabrala si do kapes soví sušenky a vydala se přes tiché chodby až nahoru do věže.

"Alohomora," otevřela si dveře, které zaskřípaly, naštěstí však nepřivolaly žádného z učitelů, který by jí mohl udělit školní trest či jí na místě strhnout body. Jen co však zavřela dveře a sundala si z hlavy kapuci, okamžitě strnula a vyděšeně uskočila stranou. Proti ní se vyřídila sovička postarší a pokusila se ji klovnout. Její pohyby však ani v nejmenším nebyly laskavé, naopak velmi výmluvně poukazovaly na soviččinu touhu ublížit.

Studentka si spěšně zakryla obličej rukama, bylo to však téměř zbytečné. Než se k ní postarší sova znovu dostala, snesla se dolů její samice kulíška perlového a poměrně razantně ji odtlačila dál od své majitelky. Sardë, tvrdá jako skála a pevná, velmi odolná a nezlomná, rozčileně zahoukala a odmítla sovu pustit blíž ke své majitelce. Zmijozelská si vydechla a smutně se rozhlédla kolem sebe. Polovina sov nervózně přešlapovala, některé nespokojeně klapaly zobáky a jiné tlumeně houkaly. Jen velmi málo z nich spalo nebo klidně posedávalo.

Vytáhla z kapsy jednu soví sušenku a nabídla svou ruku k přistání jakékoli sově. Snesla se za ní její nejmilejší ketupa bouvierova, Hvězda, a jedna neznámá sovice sněžná. Oběma do zobáčku vložila kousek sušenky, a zatímco svou nejlepší sovu, která vždy ve všem zazářila, hladila po pírkách, druhá na ni trochu nedočkavě koukala.

"Copak, malá?" usmála se a něžně se jí probrala pár pírky. Sovice tlumeně houkla, jen tak jakoby mimochodem, a přitulila se k dlani. Dívka překvapeně zamrkala, takhle přítulnou sovu nikdy nezažila, ale s radostí se pustila do jejího hlazení. Když se jí pak podívala na nožku, měla na ní kroužek se jménem: Mazel. Pomyslela si, že to teda pěkně sedí, a usadila si sovy každou na jedno rameno. Rozešla se dále do místnosti a hledala své další svěřence.

Ze skříně, která stála v jednom rohu místnosti, se ozvalo bouchnutí a zašustění křídel. Nikdy nepochopila, proč tam ta skříň stojí, přesto k ní zvědavě přišla a pootevřela dvířka. Jaké bylo její překvapení, když uvnitř našla svou sovu!

"Narnio..." šeptla a překvapeně se k ní natáhla, její sova však zamávala křídly a vyčítavě se na ni podívala. Stáhla tedy ruce a jen k ní přistrčila sušenku, načež udělala několik kroků zpátky. Její sovu však nabízený pamlsek ani v nejmenším nezajímal. I nadále vytrvale zůstávala ve skříni a byla očividně spokojená sama se sebou. Dívka tedy pokrčila rameny a otočila se, aby se podívala na další přítomné.

Jakmile si její oči zvykly na přítmí, našla v mžiku své tři svěřence pojmenované po postavách z příběhů. Milovaný papoušíček šedokřídlý Clarrence, který dostal jméno po psychicky nemocném člověku, se motal dokola a zdálo se, že si povídá sám se sebou. Občas svým zobákem tvrdě dorážel na všechny kolem sebe, jako by se neustále ptal na nějaké otázky, ostatní jej však nejspíš měli plné zuby, protože se od něj drželi dál. Nejspíš to poslední, oč stáli, byl psychicky nemocný papouch, který ubližuje nejen sobě, ale též jim.

Iskariot, nádherný rezavý netopýr, visel taktéž bokem od ostatních. Zrádce se skvěl ve své nádherné srsti a jen vyčkával, zda jej někdo probudí a bude jej potřebovat k doručení zprávy, či zda bude mít prostor znovu zradit. Na rozdíl od posledního z těchto tří však v žádném myslitelném případě nemířil k elysejským polím - naopak k těm měl, zdá se, velmi blízko Beyond. Kdysi nádherný kalous pustovka seděl tiše v rožku, nevšímal si nikoho kolem sebe, měl vytrhané peří, byl pohublý a schovával si hlavu pod křídlem. Dívka polkla a vyděšeně se na všechny tři dívala, přestože jí začínalo svítat. Moc dobře věděla, po kom tyhle tři pojmenovala a rozhodně netoužila po této scéně, jen z úcty ke všem existujícím... Povzdechla si, znovu pomazlila mazlivou sovici sněžnou a pátrala po dalších sovách.

Věděla, že pokud má pravdu a její podezření se ukáže jako správné, nic s tím tady neudělá. To bude třeba řešit úplně jinak. Její předpoklad však jen potvrzovalo to, že její sýček hrobařík Temnota se skrýval v tom nejtemnějším koutě a Syčák i přes svou zcela jistě soví působnost na ostatní v těle sovy pálené hlasitě syčel.

Nacpala do zobáčku Hvězdě i Mazlovi poslední sušenky, posadila je na nejbližší bidýlko a rychle zmizela. Zapečetila za sebou dveře a cestou do společenské místnosti téměř utíkala, dávala si ale velký pozor na to, aby ji nikdo nespatřil. V tu noc se jí usínalo velmi špatně, neboť měla hlavu plnou myšlenek na to, co zjistila i co viděla. Slíbila si, že hned zítra za někým zajde a pokusí se mu vysvětlit závažnost situace.

To taky udělala. Zastavila se za profesorkou Péče o kouzelné tvory a vylíčila jí své podezření. Sice se velmi zdráhala, když se jí ptala nejprve ona a pak i pan ředitel na to, kde k tomu proboha přišla, ale oba se rozhodli toto tvrzení prověřit. Nadále už s tím nemohla udělat o moc víc, než jen doufat, že měla pravdu, že se vše dá do pořádku a že bude mít všechny své sovičky brzy zpátky.

Profesorka se vydala do sovince, ověřila terén a s pomocí ředitele a jednoho kvalifikovaného pracovníka ministerstva kouzel zvrátila kouzlo, které bylo na sovy uvaleno.

O týden později bylo při snídani velkým překvapením znovuobjevení sov. Studenti šokovaně zírali na létající poštu. Dlouho jim však netrvalo si znovu zvyknout na své nejmilejší ptactvo - zjistili, že navzdory tomu, že jim pošta chodí déle, jsou věci, které jim domácí skřítci dát nikdy nemohou. Když zmijozelská studentka pozorovala ostatní, jak nechávají sovičkám, ptáčkům i výrům kousky ze své snídani, nechávají je napít se ze své dýňové šťávy a jak jim něžně čechrají peří, byla opět plná nadšení.

Sama si na klín posadila Beyonda, do zobáčku mu nacpala kousek slaniny, co popadla na stole, a s trpělivým úsměvem se jen kochala pohledem kolem sebe. Jakmile byl její kalous nasycený, zkontrolovala mu všechna pírka, která už postupně zase dorůstala, a vložila mu mezi pařátky dopis, který měl doručit k ní domů. Chtěla, aby si po dlouhé době ve tmě a smutku zase zalétal a byl volný a svobodný...