Zadání soutěže

Určitě alespoň z vyprávění víte, jak silný dopad na lidské emoce má fénixův nářek. V této soutěži po vás budu chtít, abyste jej přepsali do slov, ty uspořádali do veršů a vzniklé básně mi přes skřítka Admina poslali.

Pro ty, kdo se s fénixovým nářekem nesetkali, uvádím krátké vodítko.

 

"... byl to beznadějný nářek děsuplné krásy. A Harry stejně jako dřív pocítil, že nepřichází zvenčí, ale tryská z jeho vlastního nitra - že to se jeho žal kouzlem proměnil v píseň, jež se nese školními pozemky a proniká hradními okny.

(...)

Netušili, jak je možné, že smutek vyjádřený písní přece jen trochu tišil jejich bolest."

úryvky byly vyňaty ze vzpomínek na noc, kdy zemřel Albus Brumbál

 

Protože náležitého účinku nedosáhnete v pár slovech, budu po vás chtít minimálně 20 veršů. Maximum je na vás.

Vypracování

Žal. Tryská, dýmá, volá,
jak plamen, pramen, hlas,
na začátek konce je čas,
bolest je pravda - holá.

Život je smrtí, pastí pro duše,
smrt je životem beznadějným,
ať jsi zdravým nebo zraněným,
v pokoře nasloucháš hluše.

Ve zmaru lákavých doteků,
s osudem ve dlani napsaným,
smrt tě zanechá bezbranným,
králi masek, králi převleků.

Za sloupem lásky schovává se,
možná naděje, možná iluze,
sklouzni se do pekla po duze,
budeš tonoucím v plačící kráse.

Bez smrti nezačne obroda,
začátky se někdy píší krví,
ať už jsi druhý či snad prvý,
život není vždy jen svoboda.

Odpoutat se, vlastní oběť na oltáři,
darovat všem nový začátek,
je víc než tisíc tisíců pozlátek,
i když jen bolest a zmar jsou na tváři.

Podívej se na plamen!
I kdybys býval žil stovky let,
dokud bys nebyl moudrý kmet,
nebyl bys více omámen.

Žal a štěstí jedno jsou,
jak naděje a beznaděj,
ale zavři své oči, raděj,
ať pryč tě neodnesou.