Soutěže 1890
Výuka 2187
Semináře 749
Havraspár

Autor: Mia Whitebear
Práce odevzdána: 26. 9. 2018 17:05
Soutěž: Peter Pan
Zadavatel soutěže: Any Dawson

Zadání soutěže

V létě jsem poprvé v životě viděla zpracování muzikálu Peter Pan a hned si příběh zamilovala. Víly, létání, dobrodružství, co víc si přát? Ovšem příběh skrývá mnoho mouder, které by neměly být zapomenuty a já jsem zvědavá, jak si se zadáním poradíte. Uvedu vám citát v českém a anglickém znění, pracujte si s jakou verzí chcete. Původní myšlenkou byla úvaha, ale rozhodla jsem se dát vám volnou ruku. Napište úvahu, vytvořte příběh, nakreslete obrázek, složte píseň, vymyslete si jiné zpracování ... kreativitě meze nekladu. 

 

*

Nikdy neříkej sbohem. Protože sbohem znamená odejít. A odejít znamená zapomenout. 

*

Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting.

*

 

Odměna je max 15 srpců/bodů. Otázky do sovince. Těším se na vypracování! 

Vypracování

Hezký podvečer slečno Any,

rozhodla jsem se pro báseň. :)

Mia W.

 

Navždy

 

Na střední potkali jsme se poprvé,

já z kluka vyrostl jsem teprve,

z tebe však už byla skoro dáma,

s vlasy stejné barvy jako sláma.

 

Shlédl jsem se do tvých tmavých očí

a pusy, která každému do řeči skočí,

čas trávili jsme jenom spolu,

v jídelně jedli u jednoho stolu.

 

Zkrátka začali jsme tvořit pár,

zažili jsme i nějaký ten svár,

vždy našli jsme si k sobě cestu,

shodli jsme se v téměř každém gestu.

 

Tvůj táta si však našel jinde práci,

na podzim zmizeli jste jako tažní ptáci,

já najednou jsem zůstal zase sám,

jako bez fotky - jen pouhý rám.

 

Po škole táhl mě velký svět,

nechtěl jsem se otáčet zpět,

dlouhou dobu byl jsem mimo,

můj život byl jak dobrodružné kino.

 

Když přijel jsem, zřel jsem krásku

a v ní mou dávno ztracenou lásku,

bylas to ty a nikdo jiný,

už za rok slavili jsme křtiny.

 

Spolu strávili jsme krásné roky,

našich dětí sledovali první kroky,

tvořili zahradu a stavěli jsme dům,

když najednou přišlo to hrozné bum.

 

Naše děti už dávno byly velké,

když začalas mít vzpomínky mělké,

kde stojí auto a kde máš klíče,

bylas jak malé ztracené lvíče.

 

Nemoc vkradla se nám do života,

pár let a uloupila mi tě temnota,

stojím před tebou, neznáš mou tvář

a já si připadám jak nějaký lhář.

 

Občas míváš světlé chvíle,

pak nejeví se svět tak černobíle.

Nevzdávej to, dej nám ještě šanci,

v nicotě hledám tě jak v tmavém ranci…