Zadání domácího úkolu

Vypracování

Ztracená

Tessie kráčela chodbou svého domova. Nesla velký džbán s ledovým čajem a dávala si pozor, aby ho nerozlila, mimoděk přitom pohledem klouzala po fotkách a obrázcích, které zde na stěnách visely, fotky šťastné rodiny a obrázky malované dětskou rukou. Jak tak kráčela po hebkém koberci, na kterém sluneční světlo vytvářelo zlaté ostrůvky, slyšela z patra nad sebou dupání dětských nožiček a smích. Věděla, že si tam hraje její dcerka Caroline s děvčátkem od sousedů. Oběma jim tehdy bylo pět a tohle byl naprosto dokonalý letní den.

Tessie postavila džbán na stolek v obýváku, hned vedle tácu s připravenou svačinou pro ty dvě malá cácorky nahoře. Narovnala se s úmyslem otočit se a zajít pro dívky, ale zarazila se, když zahlédla svůj odraz na skle dvířek jedné ze skříněk v obývací stěně. Mladá žena oblých tvarů s nádhernými a pečlivě upravenými, kaštanově hnědými vlasy. Měla na sobě světlé letní šaty a našla si chvilku i na lehké nalíčení. Perfektní obraz dokonalé mladé maminky.

Pak se její odraz změnil, něco se stalo s rysy tváře, která na ni ze skla hleděla. Zešedl, jako by se na ni díval obličej na černobílé fotografii. Pořád si byla podobná, mnohé rysy tváře poznávala, ale současně to už Tessie nebyla. Žena, která se na ni v odrazu dívala, otevřela ústa, i když se Tessie ani nehnula, a řekla: „Mami pomoz mi!“

Tessie se s trhnutím probudila a zcela automaticky natáhla ruku, aby si setřela slzy. Tenhle sen se jí nezdál úplně každou noc, ale měla ho opravdu hodně často. A když se jí nezdál, měla skutečné noční můry. Pohlédla na okno, a když shledala, že už je světlo, vstala a odšourala se do koupelny, aby si umyla obličej. Možná, že si dnes i vyčistí zuby, napadlo ji cestou, když si přes ramena přehazovala ušmudlaný župan, ale úplně tomu nevěřila.

Když v koupelně rozsvítila, v odraze zrcadla se objevila úplně jiná žena, než kterou viděla ve snu. Strhanou tvář se zapadlýma očima, pod nimiž temné kruhy nikdy nemizely, rámovaly splihlé vlasy. Kdysi byly její chloubou a s láskou o ně pečovala, teď si už nevzpomínala, kdy si je naposledy umyla šamponem nebo jim věnovala víc než jen prohrábnutí prsty. Vzpomínala si, že v zimě se pokusila je učesat, ale nějak to nešlo, tak vzala nůžky a ostříhala je. Byly jako nahnědlé chumáče pavučin. Teď bylo venku teplo a dny byly dlouhé, takže už asi bylo léto a vlasy jí zase dorostly, ale byly slabé a řídké. Celá se cítila slabá a řídká. Její oblé tvary se vytratily, splaskly a tělo pod županem bylo pohublé. Tessie musela připustit, že chápe, proč si o ní její blízcí myslí, že přišla o rozum, nebo proč ji ti méně blízcí mají za feťačku nebo něco takového. Jenže oni tomu nerozuměli.

Když byla v koupelně hotová, uvařila si kávu a s kouřícím hrnkem v hubené ruce se vydala do obýváku. Tady zjistila, že je 6:20, příliš tomu nevěnovala pozornost. Tessie teď měla důležitější práci. Posadila se na gauč, hrnek odložila na stůl pokrytý silnou vrstvou papírů a začala se probírat těmi nejaktuálnějšími z nich.

Od té doby, co Caroline zmizela, se Tessie věnovala jenom pátrání po ní. Problém tkvěl v tom, že její dcera neutekla z domova, neztratila se někde venku ani nic podobného. Caroline unesl démon, věznil je někde v jiné dimenzi a Tessie musela zjistit, jak se k dceři dostat. Jak tohle mohla komukoliv vysvětlit? Bylo jí naprosto jasné, že kdyby se někomu jen slůvkem zmínila o démonech, bude si okamžitě myslet, že se pomátla. Tessie nebyla blázen, jenom pro ni bylo hledání dcery důležitější než péče o svůj vzhled, nebo úklid domu. Věděla, že kdyby celé dny chodila venku a neustále vyvěšovala plakáty s fotkou Caroline, okolí by pro ni pochopení mělo, jenže ona nevycházela z domu, pokud nemusela, protože všechna vodítka měla už dávno tady, jenom je musela dát dohromady.

Když bylo Tessie 13, začaly se s dít zvláštní věci. Zvláštnější, než jaké potkají většinu dívek v tomto věku. Její sny se změnily a věci, které v nich viděla, byly skutečné. Samozřejmě ne všechny sny, ne všechny věci a někdy jedna věc ve snu znamenala nějakou jinou věc v realitě, ale Tessie se v tom rychle naučila orientovat. O dva roky později uměla obratně zacházet se siderickým kyvadlem a v tarotech četla lépe než mnohé kartářky s dekádami zkušeností. Když jí bylo 20, nic ji nezajímalo tolik jako rozvíjení její čarodějných dovedností. Chodila jen v černém, nevyšla by z domu bez extrémně podmalovaných očí, udržovala kontakty s celou řadou lidí, které by její rodiče označili za podivíny a pečlivě si vedla svou vlastní knihu stínů, do které si zapisovala všechny svoje objevy, všechno, co se kdy od někoho o magii dozvěděla. V pětadvaceti už Tessie žádnou mega cool image husté čarodějky neudržovala. Chodila do práce, měla obyčejné starosti běžných lidí, a když potkala Patricka a zamilovala se do něj, pověsila čarodějnictví na hřebík úplně. Ne snad, že by ji nutil, to by Patrick nikdy neudělal, jen měla pocit, že tahle kapitola jejího života už se uzavřela.

Teď byla magie všechno, protože jen díky ní mohla pomoci Caroline a na ničem jiném Tessie nezáleželo. Díky svým schopnostem věděla naprosto přesně, co znamená ten sen, co se jí tak často vrací – Caroline je jako duch, který straší v jejím světě snů a volá o pomoc ve snaze přežít. Tessie přímo cítila, jak se k ní Caroline natahuje a chybí jen kousíček, aby ji zachytila a přitáhla zpátky do tohoto světa, do bezpečí. Obnovila všechno, co mohla – navázala staré kontakty se všemi lidmi, co se magií zabývají, kde to jen bylo možné a znovu se vrátila ke všem praktikám, ze kterých cítila i jen náznak naděje, že jí pomohou Carolina najít. Po celém bytě byly strategicky rozmístěné magické krystaly a Tessie pravidelně kontrolovala, zda jsou nabité či nepotřebují očistu. V každém okně visel amulet nebo speciálně upravený lapač snů, několikrát do týdně pálila bylinkové směsi a na různých místech v domě byly nakreslené kouzelné symboly. Tessie cítila dceřinu přítomnost, věděla, že dům svítí jako maják napříč dimenzemi a Caroline se tak daří držet v jeho blízkosti, čeká na ni.

Když Tessie papíry odložila a sáhla po hrnku, káva v něm už byla jen vlažná. Čas byl v poslední době zvláštní, nějak se jí ho nedařilo vnímat. Přísahala by, že jsou dny kdy nad prací sedí hodiny a káva je stále horká, jindy se jen podívá do poznámek a uplynou hodiny. Když nad tím tak přemýšlela, zhoršilo se to, když zakázala své sestře, aby ji navštěvovala.

Simone za ní chodila třikrát týdně a nejméně jednu návštěvu vždy věnovala snaze promluvit Tessie do duše a přimět ji, aby se vzpamatovala. Byla hodná a Tessie ji mívala moc ráda, ale nechápala, jak se věci mají. Simone věřila, že Caroline umřela, že měla nějakou nehodu, a že ačkoliv to bylo tragické, už uplynulo dost času, aby ji Tessie nechala jít. Tessie její návštěvy snášela a trpělivě čekala, až tyhle pravidelné tirády skončí. Když se Simone unavila, snažila se jí vysvětlit, že už je jen krůček k tomu, aby Caroline našla. Bylo obtížné ji o všem informovat tak, aby z toho vynechala démony, jiné světy a dimenze, vize ve snech nebo záblesky dceřiny aury, ale Tessie si byla jistá, že si v tomhle směru vede dobře. Nakonec Simone začala mluvit o tom, že by měla Tessie navštívit odborníka, začala jí podstrkovat vizitky různých terapeutů a psychologů a nakonec řekla, že je Tessie blázen a měla by podstoupit vyšetření na psychiatrii. Tehdy si Tessie si uvědomila, že svou sestru mívala ráda, ale že už k ní necítí vůbec nic a vykázala ji ze svého života jednou pro vždy. Řekla jí hodně ošklivých věcí a věděla, že Simone ranila tak, že už za ní nepřijde, ale její srdce jako by bylo jen kusem ledu a tohle bylo nutné udělat, aby jí sestra nekomplikovala život. Simone tomu nerozuměla, Patrick tomu nerozuměl, nikdo nerozuměl, ale všichni měli spoustu chytrých řečí.

Tessie vyzkoušela celou řadu kouzel a rituálů, aby se ke Caroline dostala. Žádný nepřinesl úspěch, jinak by tu samozřejmě neseděla ve špinavém županu a neupíjela stydnoucí kávu, ale většina nebyla úplným neúspěchem. Díky těm kouzlům Caroline cítila a dostávala se k ní blíž a blíž. Byla si jistá, že jimi oslabuje bariéru, která ji od dcery dělí a živila tak v sobě naději, že další kouzlo už bude tím, které ji prorazí. Potíž byla v tom, že už jí zbývalo jen poslední kouzlo, které ještě mohla vyzkoušet.

Bylo to velmi silné kouzlo, ale jeho provedení bylo náročné a nebezpečné. Kolem a kolem, šlo o magii krve a úspěch byl možný jen v případě, že je pouto mezi sesílatelem a cílem kouzla dost silné. Tessie věděla, že není silnějšího pouta než jaké pojí matku s dcerou, ale zdráhala se to vyzkoušet, protože Caroline zmizela, když byla v pubertě a tehdy celé týdny jen opakovala, jak každého a všechno nenávidí. Také ji děsilo, že kdyby nevyšlo ani tohle kouzlo, už by neměla co použít.

Odložila prázdný hrnek a naposledy se na poznámky podívala. Všechno odpovídalo, pokud má to kouzlo zkusit, je nejlepší čas. Naděje si umí s myslí hrát a snadno Tessie zbavila všech zábran. Caroline jí stála za jakékoliv riziko a Tessie by ji nikdy nezklamala.

Zanedlouho byl uprostřed obývacího pokoje vyklizený velký kruh, Tessie všechen nábytek a hromady papírů se starými poznámkami odstrkala stranou. Připravila velké svíčky, zapálila šalvěj a nakreslila do kruhu složitý symbol. Když naposledy zkontrolovala, že je všechno v pořádku, posadila se do středu obrazce a začala s dlouhým odříkáváním litanií v dávno mrtvém jazyce. Nešlo tak docela o to, jaká slova vysloví, účelem bylo dostat se do transu podobně jako odříkávání manter při meditaci.

Tessie cítila, že to funguje. Každé kouzlo je jiné, ale projevy, že se něco děje, se od sebe moc neliší. Když se poprvé napijete nějakého doposud neznámého alkoholového nápoje, taky poznáte, když vám začne stoupat do hlavy. Zavřela oči, nahmátla připravený nůž a celou vůlí se soustředila jen na svou dceru, zatím co změnila rytmus odříkávání. Hluboce věřila, že jejich láska vytváří to nejpevnější pouto. Když ostří nože zajelo do masa, v její mysli byla jen Caroline, všechno ostatní bylo odplavené pryč. Necítila bolest ani nic jiného, jen energii proudící jejím tělem. Pak se ale cosi změnilo a Tessie si uvědomila, že se věci nevyvíjejí tak, jak by měly. Kouzlo účinkovalo, tím si Tessie byla jistá, ale nedocházelo odezvy z druhé strany. Tam, kde se měla dotknout Caroline, byla jen temnota. Jen pár okamžiků předtím, než ztratila vědomí, pochopila, že Caroline už je mimo její dosah. Jak její mysl klouzala do temnot, Tessie s podivem seznala, že už necítí žal ani zoufalství, jen prázdnotu.

Tessie probudilo světlo. Než se probrala natolik, aby otevřela oči, uvědomila si bolest. Stále ještě ležela na podlaze, špinavá od krve a celá rozbolavělá, jak ležela na tvrdých parketách. Nikdy se nepokoušela zjistit, jak dlouho to trvalo. Jednu svíčku asi srazila, když upadla a naštěstí plamen zhasl, ty zbývající ještě hořely. Trvalo jí několik minut, než ztuhlé svaly rozhýbala natolik, aby mohla vstát. Nejdřív svíčka zhasla, pak se vydala do koupelny.

Caroline byla pryč a Tessie cítila podivné prázdno. Nejprve si ošetřila ránu na ruce, do které se řízla. Mechanicky zranění očišťovala a bezděky ji napadlo, že to není tak zlé, jak původně očekávala. Opatrně zahýbala prsty a shledala, že poslouchají. Na chirurgii by dostala pár stehů, ale pokud ji nebude vadit jizva, bude jí stačit zalepit to náplastmi. Když byla hotová, umyla si obličej a pak sáhla po kartáčku a pastě na zuby.

Když ležela na podlaze, znovu se jí o Caroline zdálo, ale tentokrát byl ten sen jiný. Caroline jí řekla, že ji už musí nechat jít, protože ji neunesl žádný démon, není lapená v jiné dimenzi, ale umřela přesně tak, jak Simone říkala.

Tessie se doopravdy podívala na svůj odraz v zrcadle a smutně uvědomila, že zavřená v tomhle domě plném svíček, krystalů a amuletů byla vlastně dobrovolně pohřbená za živa.

Lost

(Odkaz)

My hope is on fire – Má naděje je v plamenech
My dreams are for sale – Mé sny jsou na prodej
I dance on a wire – Tančím na drátu
I don't want to fail her – Nechci ji zklamat

I walk against the stream – Kráčím proti proudu
Far from what I believe in – Daleko od toho, čemu věřím
I run towards the end – Ženu se vstříc konci
Trying not to give in – Snažím se to nevzdat

She's lost in the darkness – Je ztracená v temnotě
Fading away – Vytrácí se
I'm still around here – Pořád jsem tu
Screaming her name – Křičím její jméno
She's haunting my dreamworld – Straší v mém světě snů
Trying to survive – Snaží se přežít
My heart is frozen – Mé srdce zmrzlo
I'm losing my mind – Přicházím o rozum

Help me, I'm buried alive – Pomoz mi, jsem pohřbená zaživa
Buried alive – Pohřbená zaživa

I'm burning the bridges – Pálím mosty
And there's no return – A není už návratu
I'm trying to reach her – Snažím se na ni dosáhnout
I feel that she yearns – Cítím, že po tom touží

I walk against the stream – Kráčím proti proudu
Far from what I believe in – Daleko od toho, čemu věřím
I run towards the end – Ženu se vstříc konci
Trying not to give in – Snažím se to nevzdat

She's lost in the darkness – Je ztracená v temnotě
Fading away – Vytrácí se
I'm still around here – Pořád jsem tu
Screaming her name – Křičím její jméno
She's haunting my dreamworld – Straší v mém světě snů
Trying to survive – Snaží se přežít
My heart is frozen – Mé srdce zmrzlo
I'm losing my mind – Přicházím o rozum

Help me, I'm buried alive – Pomoz mi, jsem pohřbená zaživa
Buried alive – Pohřbená zaživa

I tried to revive what's already drowned – Snažila jsem se oživit, co už vzala voda
They think I'm a fool – Mají mě za blázna
Can't realise, - Co si neuvědomuje
Hope plays a wicked game with the mind – Že naděje si hraje s myslí zvrácenou hru
'Cause I thought that love would bind – Protože jsem věřila, že láska by nás spojila
I cannot revive what's already drowned – Nemohu oživit, co už vzala voda
She won't come around – Ona už se nevrátí

She's lost in the darkness – Je ztracená v temnotě
Fading away – Vytrácí se
I'm still around here – Pořád jsem tu
Screaming her name – Křičím její jméno
She's haunting my dreamworld – Straší v mém světě snů
Trying to survive – Snaží se přežít
My heart is frozen – Mé srdce zmrzlo
I'm losing my mind – Přicházím o rozum

Help me, I'm buried alive – Pomoz mi, jsem pohřbená zaživa
Buried alive – Pohřbená zaživa

Lost je balada od nizozemské skupiny Within Temptation a vypráví o ženě, která se zoufale snaží pomoci jiné – dělá všechno, vzdává se sebe sama a cele se soustředí jen na snahu ji zachránit, ačkoliv ji její okolí má za blázna. Na konci písně si žena uvědomí, že ta druhá je mrtvá a nejde ji přivést zpátky.

Mému kamarádovi před pár měsíci umřela babička a on se mi později svěřil, že se mu o ní zdává, jako by za ní chodil na návštěvu a mluvil s ní. Uvědomila jsem si, že když jsem měla před lety úmrtí v rodině, zdály se mi hodně podobné sny. Napadlo mě, že kdyby ta bolest ze ztráty blízkého byla větší, člověk by se takovými sny mohl snadno upnout k nějaké fantazii – právě jako Tessie, kterou tyhle sny přivedly k přesvědčení, že její dcera neumřela a jde ji zachránit. Kromě toho platí, že když ve výkladech snů nebo karet něco opravdu zoufale chceme vidět, najdeme to tam – proto Tessie nacházela důkazy, že dělá správně a Caroline je na dosah.

Když jsem povídku psala a dostala se ke konci, kdy si Tessie uvědomuje, že kouzlo nefunguje, jak by mělo, napadlo mě, že by mohla neúmyslně skutečně démona dosáhnout a ten by ji pak použil jako bránu do našeho světa. To by ale bylo na mnohem delší příběh, který by s původní písní měl společný už jen začátek.

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár