Soutěže 1103
Výuka 941
Semináře 354
Nebelvír

Autor: Hekatea Centaurix
Práce odevzdána: 23. 2. 2013 10:01
Předmět: Kolo roku, 1. B
Termín: 1. termín

Zadání domácího úkolu

Bavili jsme se o důležitosti kruhu jakožto symbolu. Rozveďte mi tuto problematiku hlouběji, tedy napište mi esej na téma „Kruh jako symbol“. Alespoň tři palce. 

Vypracování

Dobrý den,

posílám svůj pokus o esej.

S pozdravem

H. Centaurix

 

Symbol kruhu

 

V hodině jste uvedla, že kruh vyjadřoval nekonečný cyklus, který se neustále opakuje a nemá konec ani začátek. Takový koloběh jste – společně s keltskými druidy a s ohledem na předmět výuky – uvedla do spojitosti především s proměnami přírody během roku, zimní „umírání“ přírody a její jarní „znovuzrození“, navíc tak pěkně ilustrované příběhem o Bohyni-matce a jejím synu, novém králi. Věčný koloběh života, zrození a smrti, smrti a zrození…  co by mohlo být posvátnějšího?

V podobě prstenu se kruh stal také symbolem věčné lásky, životního závazku formulovaného slovy „dokud nás smrt nerozdělí“. (A jak ukázala Mrtvá nevěsta Tima Burtona, symbol nekonečného kruhu ukrytý v prstenu je silnější než smrt.) Snubní prsteny mohou vystopovat svou historii až ke starým Egypťanům nebo Asyřanům, nicméně neoddělitelnou součástí svatebního obřadu se staly až v 9. století (nařízením papeže Mikuláše I.) a teprve ve 20. století se stalo zvykem, aby si snoubenci prsteny jako potvrzení svých slibů vyměnili vzájemně, aby se tak viditelně svou věrností zavázal i muž, nejen žena. …věrnou službu pak symbolizovaly (a také vyžadovaly) i prsteny v Pánovi prstenů. Pečetní prsten pak ukazoval společenské postavení svého nositele a pečeť zároveň dokazovala, že listina skutečně pochází právě od něj.

Řecká mytologie zase učí, že prsteny (zvlášť ty s kamínkem) lidé nosí jako věčnou památku na Prométhea, který nás bránil, a dokonce pro nás ukradl bohům oheň, i když si tím vysloužil hrozivý trest, měl zůstat přikovaný ke skále na Kavkazu a svými játry živit Diova orla. Z onoho uvěznění poté, když přišel Héraklés a osvobodil jej, zůstal Prométheovi na prstě jeden kroužek z okovů i s kouskem Kavkazu.

Kulatá je (víceméně) Země, Měsíc, Slunce i další hvězdy a planety, na kruhu jsou založeny i astronomické symboly těch nejvýraznějších z nich (nám nejbližších), doplněné často o křížek (Země, Venuše), šipku (Mars) či oblouček (Merkur). Samotný kruh (s tečkou uprostřed) pak náleží životadárnému Slunci, jehož svit zahání monstra a noční můry zpět do temnot, odkud vzešly. U Měsíce je značkou sice jeho srpek, ovšem všichni vědí, že jeho moc dosahuje vrcholu při úplňku – tedy v okamžiku, kdy se lidskému oku ukazuje jako kruh. Tehdy lidé propadají náměsíčnosti, vlkodlaci se proměňují v krvelačná monstra, měsíčníci vycházejí do polí ke svým složitým tancům, po kterých zůstávají… ach ano, správně, záhadné kruhy v obilí. ¨

Symbol kruhu připadl v trojici relikvií smrti kameni, který dokázal navracet mrtvé do života, snad si své zobrazení vysloužil tvarem valounu, stejně tak ale jeho značka mohla vycházet z té sluneční (mrtvý se vracel ke slunečnímu světlu) nebo mohla souviset s výše zmíněným koloběhem života a smrti, který se pokusil narušit. Protože ale kruh nemá začátek, na který by bylo možné se vrátit, tak i lidé přivolaní kamene z říše mrtvých, se zde trápili, neboť jejich kruh – životní cyklus – byl násilně narušen.

Taktéž Slunce se v egyptském pojetí pohybovalo v nepřetržitém kruhu: přes den po obloze, za temné noci na loďce vzdoroval sluneční bůh s ohromným hadem, který se jej snažil zničit.

Za připomínku zde jistě stojí i Uroboros, had (sám o sobě strážce tajemství), který požírá svůj vlastní ocas, spojuje tak svůj začátek s koncem a ze svého těla vytváří nepřerušený kruh.

Ve svém výkladu jste také uvedla, že kruhem druidové vymezovali veškerý svůj prostor.  I tady, řekla bych, působí zejména ona absence začátku a konce kruhu. Takto totiž získáme hranici, která nikde nekončí, a kterou tedy nelze žádným způsobem obejít, překonat.  Kruh nepřekročitelně odděluje svět uvnitř kruhu od toho venku a působí jako významná ochranná veličina. Ať uprostřed namalovaného kruhu stojíme my a bráníme se proti přízrakům číhajícím v okolních stínech, nebo jsme do kruhu uzavřeli něco velmi nebezpečného, co se za žádnou cenu nesmí dostat ven.  Říká se, že na některých náhrobcích můžeme nalézt runové nápisy uspořádané do jednoho nepřerušeného kruhu (nebo oválu), občas prý tyto nápisy tvoří i neustále opakovaná abeceda, aby nikde nebylo možno najít začátek nápisu nebo jeho konec. Takový nekonečný nápis pak chránil mrtvého před zlými duchy, aby se jej nemohli nijak zmocnit, a zároveň i živé před nesprávným návratem nebožtíka zpátky na svět.

Kruh, stále stejný, ať se na něj díváme odkudkoli, může spolu s nekonečností symbolizovat i dokonalost (ve výše uvedeném příkladu to byla dokonalá ochrana). Pětice olympijských kruhů znázorňuje všech pět kontinentů světa spojených olympijskou myšlenkou kalokagacie (z řeckého kaloi kai agathoi – krásní a dobří, představa dokonalého člověka) při hrách, kde jsou si všichni sportovci rovni, bez ohledu na rasu, politiku nebo náboženství.

Myšlenku rovnosti vyjadřoval i Kulatý stůl, kolem něhož se scházeli Artušovi rytíři vždy jako rovný s rovným, nikdo neseděl v čele stolu, nikdo na jeho konci, žádný z nich nebyl první, nikdo poslední.

V nekonečném kruhu není pro hierarchii, uspořádání od nejdůležitějšího po nepodstatné, místo – nenachází se zde žádný slabý článek, který by bylo možné snáze překonat. V tomto pojetí, když se vrátíme ke koloběhu života a smrti, pak vidíme, že každý okamžik našeho života je stejně významný jako všechny ostatní, a zaslouží si proto naši plnou pozornost, že je naprosto nemožné upřednostnit mládí před stářím nebo naopak.