Soutěže 1890
Výuka 2187
Semináře 749
Havraspár

Autor: Elisa de Lunne
Práce odevzdána: 4. 3. 2010 18:33
Předmět: Artušovské legendy, 1. A
Termín: 2. termín

Zadání domácího úkolu

Protože se budete zabývat sestřičkami, vaším hlavním úkolem bude napsat krátkou povídku na téma Artušovo dětství. Byl podle vás rošťák jako každý jiný? Či spíše se věnoval koumání knih? Jistě zažil spoustu dobrodružství a po vás chci, abyste mi jedno z nich ztvárnili na minimálně 4 palce.

Vypracování

Jména Artušových sester jsou Morgause, Elaine z Garlotu a Morgana Le Fay.

"Hej, Kayi!" vykřikl sotva dvanáctiletý chlapec, když vběhl nadšeně do pokoje svého bratra.
"Co je zase, prcku? Nevidíš, že právě cvičím?" zamručel Kay a zastrčil meč, se kterým se prohlížel před zrcadlem, zpět do pochvy.
"Strejda Merlin už se zase chystá k odchodu. Pamatuješ, jak jsme se domluvili, že ho budem sledovat?" Artušovi se rozzářili oči a usmál se.
"Přece se nebojíš...." dodal škádlivým tónem a rychle vyběhl z pokoje, než po něm Kay stihl skočit.

"Psst, prcku. Nedělej takový rámus nebo je se sledováním konec." okřikl Kay tiše Artuše, který právě šlápl na větev, která se pod ním se zapraskáním zlomila.
"Já nedělám rámus... ta větev se mi prostě sama od sebe připletla pod nohy..." zamumlam Artuš uraženě, ale o poznání opatrněji následoval svého bratra, který se tiše kradl lesem a snažil se neztratit Merlina. Oběma vrtalo hlavou, proč sešel ze stezky, ale zvědavě ho dál následovali.
"Sakra!" zaklel tiše Kay. "Ztratil jsem ho."
"To nevadí. Prostě nám jen na chvíli zmizel z dohledu. To je toho. Stejně musel jít nejspíš rovně." pokrčil Artuš rameny a odhodlaně pokračoval směrem, kudy naposledy spatřili jít Merlina. Kay ho s kroucením hlavy následoval, ale nevěřil, že Merlina ještě najdou.
Po chvíli vyšli na mýtinu ze třech stran uzavřené vysokou skálou a z jedné lesem, kterým sem přišli. U paty skály rostl starý ohnutý strom, který ve větru tiše ševelil.
"To není možný! Musel určitě jít sem." zvolal Artuš zklamaně a naštavně vší silou kopl do stromu.
"Au!" ozvalo se a oba chlapci ztuhli. S úžasem pozorovali, jak na sebe strom bere podobu starého muže v dlouhém šedém plášti.
"Pane bože..." zašeptal neslyšně Kay.
"Tak..." Merlin si oprášil z pláště posledních pár listů a přísně se na oba dva zadíval. "Co jste to vyváděli? A koho z vás napadla taková nehoráznost mě sledovat?"
Artuš s Kayem se po sobě podívali a Artuš si nervózně odkašlal: "No, my jsme..."