Soutěže 1916
Výuka 2219
Semináře 753
Zmijozel

Autor: Bibi Anne
Práce odevzdána: 31. 3. 2024 09:01
Předmět: Literární seminář, 3. A
Termín: 2. termín

Zadání domácího úkolu

Vytvořte povídku, kterou zasadíte do zcela nového fantazijního světa. Rozsah jako vždy.

Vypracování

Dobrý den, slečno Ansí,

 

dále uvádím vypracování běžného úkolu.

 

Už je zase ráno, a tedy čas vstávat. Mám ještě zavřené oči a vnímám ten slastný pocit probouzení. Vím, že dokud oči neotevřu, tak nezačne den. Tuhle hru mám ráda. Ten pocit, že je vše ještě chvíli v mých rukou.

Najednou se vedle mne spustí zvuk rádia. "Časové znamení oznámilo čas vstávat. Vítejte do nového dne! Dnes je to den splněných přání."

Usměju se a s ještě zavřenýma očima se protáhnu. Den splněných přání? Co bych si tak mohla přát? Jak ze všech přání, co mám, vybrat to jedno jediné? Nesmysl - přeci takové dny nejsou. Asi nějaká reklama.

Otevřu oči a chci slézt z postele. Ale co to? Já neslézám jako obyčejně nohama napřed, já seskakuji na všechny čtyři. Co se to děje? Něco vlhkého mne ňuchne do tváře. Stočím tím směrem oči a dívám se ... ano ... dívám se z očí do očí mé Jasmí. Znovu mne ňuchne a ještě do mne strčí packou. Ocáskem vrtí jako zběsilá a její čumáček se směje.

"Tak běž ... šup ... ke dveřím ... dvojnožec nás za chvíli vezme ven. Pěkně se proběhneme," říká mi lehkým ňafáním a nadšeně se motá pod nohy dvojnožci, který s rozespalýma očima sahá po klíčích.

Vyrážíme ven. Stále nic nechápu. Jak to, že mám čtyři tlapky a ještě k tomu chlupaté? A co je to to na zadečku, co se mi tam mrská? Nemám ale čas přemýšlet. Letím za Jasmí. Ta vyráží po schodech ve směru objevování nového dne. Najednou se zastaví a čichá. Doběhnu k ní, lehce zadýchaná. "Co to máš?" ptám se. "Přeci PeSeMesku - tahle je od Šmudly a jestli se nepletu, tak na támhletom rohu bude psaní od Tarušky," řekne mi a já vidím, jak zprávu přečůrává a tím odepisuje odpověď.

Co vám mám říkat - lítaly jsme s Jasmí venku aspoň hodinu. Náš dvojnožec nám měl co stačit. A těch krásných vůní, které jsme objevily. A těch kamarádů, které jsme potkaly. Ale to nejkrásnější bylo běžet vedle sebe tlapku vedle tlapky. Naše srsti vlály ve větru, čumáčky jsme měly nastavené kupředu a tělíčka byla nabitá spoustou energie. Ano, to je ten psí život, o kterém se píše. To je ta psí láska. To je můj splněný den!

 

Mějte se kouzelně,

Bibi Anne