Soutěže 1008
Výuka 899
Semináře 339
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 4. 2. 2014 13:31
Předmět: Magie slova, 1. B
Termín: 1. termín

Zadání domácího úkolu

1) Byla bych moc ráda, kdybyste mi k úkolu připsali pár vět o sobě a o vašem očekávání z předmětu. Vím, že je to nezáživná část, ale můžete si jí udělat záživnou, to jen uvítám. Mně to ovšem pomůže při vašem poznání a usnadní hodnocení. Děkuji!

2) Napište mi povídku či nějakou jinou vzpomínku, kde pozdrav ztvárnil hlavní roli. Fantazii se meze nekladou. Minimálně 3 palce, prosím.

NEBO

Vymyslete vlastní pozdravy a napište mi krátkou instruktáž, kde dané pozdravy mohu použít a kde se jejich užití raději vyhnout. A také, jak se u toho chovat! Nerada bych totiž skončila v nějaké nepěkné situaci!

Minimálně 3 palce, prosím.

NEBO

3) Ilustrujte dnešní vzpomínku.

Vypracování

1) Dobrý den paní profesorko. Řekl bych, že se Vám představovat nemusím, ano, jsem přesně ten student, který proti Vám stál v červeném dresu, když jste ještě hrávala famfrpál za Havraspár. Jistě si vzpomínáte, že šlo o zápasy vedené ve velmi přátelském duchu, při nichž si oba soupeři užívali dobré zábavy. A mohla za to slova. Ona však mohou způsobit i přesný opak. Jejich magie je mocná, neboť nám uspořádávají svět, v němž žijeme. A proto jsem zde. Mám slova rád, baví mě s nimi zacházet, přijímat je i vysílat. Rád bych se dozvěděl co nejvíce o jejich síle.

Ve vzpomínce, kterou jsme viděli v hodině, sehrál pozdrav velmi pozitivní roli. Bohužel tomu tak není vždy. Objevil jsem jednu příhodu z mudlovského světa, která to jasně ukazuje.

 

2)

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Dále,“ zvolala M. Vešel vysoký, postarší muž. Přes jeho prošedivělé vlasy bylo zřejmé, že jde o velmi přitažlivého člověka. Usmál se: „Dobrý den, paní ředitelko. Chtěla jste mě vidět?“ „Ano, Bonde, prosím, posaďte se. Smím vám něco nabídnout?“ „Jistě mi nabídnete nový úkol. Myslel jsem sice, že již odejdu do důchodu, vašemu pozvání jsem však nemohl odolat.“

„Dvorný jak vždy. Nicméně máte pravdu, mám pro vás úkol, velmi vážný. Potřebuji vás vyslat na misi do jednoho středoevropského státu. Jmenuje se Česká republika.“ „Nejsou to naši spojenci?“ „Samozřejmě. Zjistili jsme však velmi znepokojivou skutečnost.“ „Smím se zeptat, jak jste ji zjistili?“ „Nebylo to snadné, neboť jejich ústavní činitele samozřejmě neodposloucháváme. Museli jsme číst tamní tisk, abychom se dozvěděli, že jejich současný ministr financí Andrej Babiš měl údajně kdysi něco do činění s komunistickou tajnou službou. Máme vážné podezření, že by mohl být ve spojení s KLDR. Musíte to prošetřit a v případě, že se podezření zakládá na pravdě, ho zlikvidovat.“

„Velice rád se toho ujmu. Nebude však na překážku, že neovládám jejich jazyk?“ „Podle našich zpráv to v Čechách není na škodu, například Babiš ho také neovládá. Ale chápu, že by vám to situaci mohlo komplikovat. Nebojte, na všechno jsem myslela. Tady máte učebnici Česky snadno a rychle, do rána si ji prostudujte. A v Praze vás bude čekat naše spolupracovnice. Je to Češka. Bude vás kontaktovat v hotelu Eurostars Thalia.“

Nebylo to poprvé, co James Bond, agent 007, dostal tak ožehavý úkol. Ihned navštívil Q, aby si vyzvedl vybavení. „Toto je novinka,“ upozornil ho výstrojní důstojník na boty s trochu vyšším podpatkem. „Vystřelují řízené střely. Stačí, když napodobíte step, a střela ihned zasáhne osobu, která stojí za vámi.“

Letadlo přistálo. Bond seděl na sedadle, když k němu přistoupila letuška: „Jsme na místě.“ „Já letím do Prahy, na Letiště Ruzyň. A tady je napsáno Letiště Václava Havla.“ „Jste v Čechách, na taková překvapení si zvyknete,“ usmála se. „Děkuji, asi mi nedali aktualizovaný bedekr. Budu vás čekat zítra v pět na Karlově mostě, pokud se tak ještě jmenuje.“ Podlomila se jí kolena.

Dorazil do hotelu. Nestihl se ještě ani ubytovat, když se za ním ozval ženský hlas: „Bonde, tě pic.“ Zastepoval, a když se otočil, spatřil půvabnou dívku, které se do hrudi zabořila řízená střela. Udiveně na něj pohlédla a podlomila se jí kolena.

Bond byl z Prahy ihned odvolán. Ředitelka MI6 si ho povolala opět k sobě. „Proč jste zlikvidoval svou pražskou spojku?“ „Paní ředitelko, vyhrožovala mi zastřelením, řekla: ‚Tě pic.‘ Naštěstí jsem se stihl dostatečně naučit česky, abych to pochopil.“ „Zvláštní, přitom se jevila jako spolehlivá.“ Bond povzdechl: „Škoda, byla docela hezká.“