Soutěže 1060
Výuka 901
Semináře 346
Nebelvír

Autor: Hekatea Centaurix
Práce odevzdána: 16. 11. 2014 12:40
Předmět: Lykantropologie, 1. B
Termín: 5. termín

Zadání domácího úkolu

Jak jsem slíbila na hodině, můžete se Agnes nepovinně doptat na cokoliv, co vás zajímá a v hodině nezaznělo. Pokusím se sehnat její odpovědi. 

Tématem dnešního úkolu bude Proměna vlkodlaka. Můžete toto zadání zpracovat několika způsoby: 

1. Proměnu naskicujete v alespoň čtyřech po sobě jdoucích krocích. 

2. Pokusíte se vcítit do situace člověka, který prochází první proměnou na vlkodlaka, a popíšete vše od zlomení první kůstky po zapadnutí té poslední. Co prožíváte, jak to prožíváte, co se ve vás děje. Nezapomeňte, že přeměna se týká i psychického nastavení. Alespoň 3,5 palce.

3. Volné zpracování s danou tematikou dodržující požadavky Školního řádu.

Vypracování

Dobrý den, madam,

rozhodla jsem se využít Vaší benevolence a v rámci "volného zpracování" vytvořit suchopárný hybrid prvních dvou možností: několik poznámek k vlkodlačí přeměně doplněných nákresem.
Zpracování tak postrádá nejen celkový obraz proměny (pokud je to jen trošku možné, snažím se vyhnout lidské postavě – vždycky ji nějak divně pokroutím a tady by nebylo poznat, co je moje chyba a co už je zvířecí rys), ale také emotivnost vlastního prožitku. Přesto doufám, že se Vám zpracování bude líbit i tak.

Otázky pro Agnes, vztahující se k jednotlivým bodům, připsány na konci každého oddílku.

S pozdravem
H. Centaurix

 

1. Čas proměny – spouštěcí mechanismus

2. Bolestivost proměny – srovnání se zvěromagií

3. Proměna – průběh změn ve stavbě těla

 

1. Čas proměny
Jak jste uvedla ve výkladu, proměna ve vlkodlaka je úzce vázána na lunární cyklus – v určité noci se vlkodlak proměnit musí, ať chce, nebo ne.

Základním spouštěcím mechanismem je přitom měsíční světlo – proměna začíná, jakmile na vlkodlaka dopadne měsíční paprsek, což do značné míry přispívá k nepředvídatelnosti proměny: prof. Lupin si svou lidskou podobu bez nejmenších potíží udržel až do okamžiku, kdy vyšel z tunelu vedoucího od Vrby ke Chroptící chýši, a to přesto, že měsíc už nějakou chvíli svítil (ačkoli se schovával za mraky).

A přesto se proměny vlkodlaků dějí, i když se "poslušně" skrývají v zajištěných místnostech se zabedněnými okny (aby později neutekli a aby se o proměně pokud možno nedozvědělo okolí).

Zdá se tedy, že pokud se proměna nespustí "přirozeně", je vyvolána magickou silou půlnoci... a je merlinužel pravděpodobné, že probíhá ještě bolestivěji, než když ji vyvolává přímo měsíční svit. (Nicméně jak uvedla Agnes, míra bolestivosti je v případě vlkodlactví velice relativní pojem.)

Proměna poté končí východem slunce, přičemž dopad slunečního paprsku není podstatná (opět je možné, že proměnu usnadňuje).

Vlkodlaci by si tedy měli pro svou proměnu vybírat takové místnosti, které jim sice znemožní únik mezi lidi, ale zároveň je neoddělí od přímého měsíčního světa => zamřížovaná (nikoli zabedněná) okna.

 

Otázka pro Agnes: zkoušela jste někdy experimentovat s místem a časem proměny, nebo by to pro Váš představovalo až příliš velké riziko?

 

2. Bolestivost přeměny

I když za sebou nemám jedinkou hodinu zvěromagie, dovolím si předpokládat, že kdyby byla spojena s takovou mírou bolesti jako vlkodlactví, lidé by ji neprovozovali.

A přesto v obou případech dochází ke kompletní přestavbě kostry – jediná kostička nezůstává nezměněná na svém místě.

Terry Pratchett tvrdí, že vnější vzhled je do značné míry dán vlastní představou o něm, jakmile se tedy mozek nechá skálopevně přesvědčit, že náleží k tělu jiného živočišného druhu, kosti, svaly a šlachy už se "nějak" a "samy" přizpůsobí.

Je možné, že bolestivost u vlkodlaka je dána tím, že proměna probíhá proti vůli kouzelníka a navíc při ní mizí lidské vědomí sebe sama. Vlastní "já" je zatlačeno do pozadí => nemůže tedy nijak přispět ke kontrole proměny a tělo přichází i uklidňující, konejšivý vliv vlastního vědomí ("toto jsem já a takto mám vypadat").

Navzdory "vyježděným kostním cestám" (o kterých mluvila Agnes) je tak proměna pro vlkodlaka chaotická a nepřirozená, musí se vypořádat nejen s jinou podobou kostí, ale také s bojem onoho "Já", které svádí zuřivou (předem prohranou) bitvu o své místo ve vlastním těle, mozku.

Vnějším projevem této vnitřní děsivé a bolestivé bitvy je pak výrazný třes celého těla.

Vlkodlačí lektvar pomáhá vlkodlakovi udržet si vědomí vlastního já, díky čemuž je proměna snesitelná. Vyčerpávající vnitřní boj nicméně probíhá i tak, bolesti a třasu se vlkodlak nevyhne.

 

3. Vlastní proměna

Hned na počátku proměny je vlkodlak zbaven vlády sám nad sebou – jeho tělo zkamení a poté se divoce roztřese. Přeměna se často odehrává na zemi, protože člověk ve snaze zachovat si rovnováhu upadne, taktak zbrzdí pád předníma rukama. Na těch se přední část těla nejprve zvedne a obloukovitě vypne (vzdáleně připomíná pozici z jógy) a poté se "nahrbí". Tento hrb ovšem nevzniká za krkem, kde je vidět, ovšem proměnou probíhající na páteři mnohem níže, až v oblasti beder.
Lidská páteř je totiž dvakrát esovitě prohnutá, což člověku usnadňuje vzpřímený pohyb (rozkládá se tím váha těla, aby záda nebolela), vlčí naopak vytváří plynulý oblouk – při proměně mizí spodní prohnutí (lordóza), čímž se horní část "vymrští" do výrazného hrbu.

Samotná proměna začíná u očí, které odrážejí ztrátu lidského vědomí. Oči získávají mandlový tvar a jantarovou barvu, ztrácí se bělmo.

Na následujícím obrázku rozkreslena změna tváře:

proměna

1. lidská tvář – vybrala jsem si dívčí s dlouhými vlasy (v lidské podobě mohou zakrýt sem tam nějakou tu jizvu méně nápadně než rolák nebo čelenky a čepice)

2. oči získavají mandlový tvar (a jantarovou barvu, což na černobílé skice není zobrazeno), uši se protahují do špičky, špička nosu tmavne

3. uši se nadále protahují a navíc se "stěhují" výš k temeni hlavy, také noc se protahuje dolů, mění se na čenich a splývá s horní částí úst, kolem očí se začíná vytvářet vlčí maska

4. obličej se pokrývá srstí, lidské rysy jsou už minulostí, nos a ústa vytvořily protáhlou tlamu, jako poslední zůstávají vlasy

5. vlčí tvář s prokreslenou maskou i licousy

 

Poslední část nákresu je věnována proměně končetiny – na první pohled se totiž zdá, že vlčí noha se ohýbá ve srovnání s tou lidskou naopak. To není tak úplně pravda, základní pohyblivost kloubů se sice mění, ale ne ve svůj přímý opak. Stavba se však jaksi "posouvá" směrem vzhůru => když vlk přednoží přední tlapku a ohne ji dolů, pohyb se netýká lokte, ale zápěstí, zatímco loket se víceméně schovává na úrovni plecí.

Na obrázku část záprství vyznačeno červeně šrafovaným obdélníkem, zatímco články prstů jsou orámovýny modře šrafovaným kolečkem.

Při proměně se se srst šíří nejprve po hřbetu ruky, zároveň se protahují kosti záprstí a z prstů vyrůstají drápy.

Při dalším protažení záprstí ztrácí palec pozici vratiprstu (důležité pro uchopování předmětů), palec se přetáčí, aby vedl souběžně s ostatními kostmi (později prakticky zakrní) a záprstní klouby získávají netušenou pohyblivost směrem dopředu.

 

Otázka pro Agnes: Jak se připravujete na proměnu? Máte své "oblíbené" šaty nebo výchozí polohu?