Zadání domácího úkolu

Na délku minimálně 5 palců napíšete povídku podle vlastního výběru. Může být i ze šuplíku, tedy z toho, co už máte chvíli napsané, jen to zatím nebylo kam dát a připadá vám, že to vypovídá o tom, co umíte. Nechci nic, co už jste publikovali jinde.

Jako druhý úkol napište krátké zamyšlení, proč si myslíte, že máte na to být spisovatelem. 1,5 palce.

Vypracování

1) Ellie a Edgar

 

Ellie objevila mudlovskou literaturu. V poslední době jí uchvátil jistý, lehce morbidní a šílený, mudlovský spisovatel, známý jako Stephen King. Blížila se půlnoc, když dočítala jeho Řbitov zviřátek. Byla nadšená, ovšem zároveň trochu zklamaná. Pohladila svého hafoně Edgara a šeptala si pro sebe: "Čekala jsem to trochu děsivější...".

Odložila knihu na noční stolek a chystala se zhasnout lampičku, když v tom se ozvalo vrznutí na schodišti. Trochu se zarazila, atmosféra knihy na ni přeci jen doléhala. To je divné, pomyslela si. Její rodiče ten den byli mimo dům, u přátel, takže byla Ellie sama. Edgar však spokojeně ležel na její posteli, tak si řekla, že se nic neděje. Zhasla lampičku a ulehla do peřin.

V domě to praskalo, venku foukal vítr a Ellie se začala trochu bát. Jen klid ty hloupá, nabádala se. Edgar se po chvilce přesunul na své oblíbené místo, do pelíšku pod postelí. Ten malý filuta to tam měl rád. Deka, teplo, staré plyšové hračky a schované ňumky. Než usnula, drbávala ho Ellie na čumáčku a on jí olizoval prsty u rukou.

Po několika minutách Ellie přeci jen usnula. Zdálo se jí o roztomilém kocourkovi, kterého měla moc ráda. Hrála si s ním na zahrádce, když v tom nešťastník vběhl pod kola aut. Ozvalo se hlasité Křup! Ellie se probudila, pot z ní tekl a ona se snažila popadnout dech. Jenže pak se křupnutí ozvalo znovu, tentokrát z koupelny. To už postřehl i Edgar a začal vrčet.

Proboha, někdo tu opravdu je, říkala si Ellie. Sebrala odvahu a šla za vrčícím hafoněm do koupelny. Roztřesenou rukou rozsvítila světlo a uviděla... nedotčenou koupelnu. Edgar se mezitím prosmýknul pod jejíma nohama a Ellie uviděla stín, který zapadl do pokoje. No jo, pomyslela si, žádná záhada, tak si jde Edgar zase lehnout. Občas se choval zvláštně, takže ji to vůbec nepřekvapilo.

Když si opět lehla, teď už klidná, do postele, zhasla lampičku a ze zvyku natáhla ruku k pelíšku pod postelí. Když se jejích prstů dotkl vlhký jazýček, uklidnila se a popřála Edgarovi dobrou noc. Tentokrát usnula hlubokým a naštěstí bezesným spánkem.

Vzbudila se do krásného dne, slunce svítilo a po večerní atmosféře knihy mudlovského spisovatele nebylo vidu ani slechu. Natáhla ruku, aby podrbala Edgara, ale místo toho jí čekalo jen prázdno. Asi se mu už nechtělo spát, pomyslela si. Zvedla se a pomalu se vydala do koupelny, vyčistit si zuby.

Otevřela dveře a chtěla vstoupit, místo toho však zůstala stát, jako by ji přibili k zemi. Pár vteřin potřebovala k tomu, aby jí došlo, jaká hrůzná scéna se jí objevila před očima. Začala hlasitě a zoufale křičet. Její milovaný Edgar se pohupoval ve vaně, ponořený ve vlastní krvi. Vedle něj plula její gumová kačenka s ošklivým cákancem krve na zobáčku.

Ellie scéna natolik vyvedla z míry, že začala hlasitě dávit na podlahu. Když už neměla co zvracet, sebrala veškerou sílu a došla k vaně, vytáhnout nebohé hafoňovo tělo. A teprve v tom to spatřila. Malý krvavý nápis na dlaždicích. Stálo tam "I lidé umí olizovat ruce". To už se Ellie sunula v mdlobách k zemi.

Poznámka: Tato povídka je inspirována příběhem, který jsem slyšela v mudlsvěte (v rozmezí 2004-2008) od jedné spolužačky. Bylo mi hloupé, že jsem věděla, že "je to dle něčeho", ale já nevím čeho, takže jsem po dopsání trochu pátrala. Zjistila jsem, že příběh, který mě inspiroval, je k nalezení v knize !pro mudlovské děti! Požíračka mrtvol a jiné příšerné historky. Přesto jsem se jen a pouze inspirovala (to olizování rukou je totiž skvěle morbidní, mlask).

 

2) Proč si myslím, že mám na to být spisovatelkou?

 

Proč? Protože mám obě ruce levé a manuální práce mi nic neříkají. Ale teď vážně (ne že by vážnost nějak měnila pravdivost předchozího výroku). Psaní mě baví a je to jedna z mála aktivit, u které jsem s nadšením vydržela déle, než měsíc. A to už samo o sobě něco znamená. Když chytnu záchvat tvořivosti, nic mě nezastaví, i když občas bojuji s vlastním egem, které mě náležitě odrazuje či shazuje.

Ale, nebyli snad všichni spitovatelé tak trochu divní a rozháraní? Myslím, že člověk bez šílených, někdy možná lehce krutých zážitků, vede natolik plochý život, že mu dělá problém napsat seznam nákupu, natož něco víc. I když si osobně ještě úplně nedokážu představit, že bych zvládla napsat celou knihu - tedy takovou, kterou by někdo četl, přesto. Přesto, někde hluboko sama sebe vnímám jako "zapisovatelku".

Slova mají silnou moc, je třeba s nimi zacházet opatrně, mít k nim úctu a hýčkat je. A já věřím, že mám jistou úctu k písmu (ne svatému, to zas ne, tedy ne úplně), proto mám na to být spisovatelkou. Psaní je láska, jíž je třeba živit. A já jsem právě velmi zamilovaná.