Soutěže 950
Výuka 861
Semináře 315
Nebelvír

Autor: Hekatea Centaurix
Práce odevzdána: 10. 3. 2015 02:11
Předmět: Pohádky tak, jak je neznáte, 1. A
Termín: 2. termín

Zadání domácího úkolu

Vašim dnešním úkolem bude navázat na domácí úkol z minula a napsat pohádku. Vaše pohádka bude napsaná podle pravidel a představ, které jste mi napsali minulou hodinu. Rozsah bude minimálně 3 palce, maximálně 10 palců.

Vypracování

Dobrý den, pane,

děkuji za možnost poslat celou pohádku. Snad se Vám bude alespoň trošku líbit.

S pozdravem
H. Centaurix

 

Bylo nebylo, v jednom malém královstvíčku, které bylo významné jen pro ty, kteří v něm žili, vládl laskavý král se svou dcerou Lucií, princeznou milou a krásnou jako paprsek světla, po němž měla své jméno. Protože se však protiklady přitahují, všiml si jejího půvabu i zlý černokněžník Atranox a rozhodl se ji získat pro sebe – vypravil se tedy na zámek i s truhlou krásných, třpytivých drahokamů, avšak ani jejich mámivý lesk nedokázal zastínit chlad jeho očí. Jakkoli jej překvapilo, že princeznu nezlákaly ani cenné poklady, jež s sebou přinesl jako zásnubní dar, ani příslib moci, kterou by jako jeho žena získala, přijal Atranox její odmítnutí klidně. V srdci však zosnoval strašlivou pomstu za tu porupu ještě dřív, než došel ke dveřím: sešle na krále zlou nemoc a jako cenu za jeho uzdravení si stanoví princezninu ruku.

Jak si usmyslel, tak i vykonal – dobrý král ochuravěl a rychle slábnul. Zoufalá Lucie nevěděla, co dělat: sezvaní lékaři jen bezmocně kroutili hlavami a jediný lék nabízel Atranox. Princezna chtěla zachránit otce, ovšem sňatek s černokněžníkem ji děsil stejně jako vyhlídka na budoucnost její země pod jeho nadvládou. Pak si však stará kořenářka povzdechla, že králi by pomohly snad jen slzy fénixe – a Lucie v jejích slovech našla jiskřičku naděje, po které tolik toužila. Protože však kořenářka neměla nejmenší tušení, kam se za bájným fénixem vydat, zamířila Lucie do zámecké knihovny, zda by směr cesty nemohla vypátrat tam. Prošla stohy knih, než objevila tu, která vyprávěla o princi, jehož život zachránil fénix přivábený zlatými zrníčky a tóny diamantové harfy.

Lucie se tedy vydala na nebezpečnou cestu za získáním dvou vzácných pokladů, aby měla možnost poprosit o ten třetí, nejcennější: léčivé slzy uroněné pro jejího otce.

Nejprve zamířila do Cereřiny země pro zlatá zrníčka – královna jí je ráda slíbila výměnou za pomoc s hrozivými ptáky s kovovým peřím, kteří přilétali pravidelně přilétali na políčko se zlatými klasy a všechny vyzobali hned, jak dozrály. Strašáci ani zbraně na ně nezabírali – na obojí odpovídali jen chechtavým štěbetáním, šípy i oštěpy se od jejich těla jen neškodně odrážely, sítě snadno rozřezali ostrými hroty svých brk, pořátů a zobáků. Lucie zůstala vzhůru celou noc a tiše ptáky přílétající na pole sledovala, nesnažila se je nijak zahnat, jen o nich chtěla zjistit co nejvíce... a zaslechla to, co jindy zaniklo v hluku marného boje proti děsivým škůdcům: tichý hlas, který je naváděl a řídil, hlas mrazivý jako únorová noc... hlas Atranoxův, rezonující v každém plátku železa jak na ptačím těle, tak v jejich okolí. Lucie proto druhé noci přišla na pole i s vesničany, a jakmile se na obzoru objevily první letící stíny, spustili společně řadu veselých písní, načež dezorientované ptáky sítěmi sráželi do kádí s kolomazí, aby přerušili spojení mezi nimi a jejich pánem. S východem slunce se pak kádě s kolomazí naplnily kovovými pery, zatímco se k nebi vzneslo hejno špačků.

Ze zachráněného pole si Lucie směla odnést tolik zrní, kolik unesla, vzala si však jen do malého váčku, aby mohla přilákat ptáka fénixe. Když královna Ceres viděla její skromnost, přidala k zrníčkům i radu, kde najít diamantovou harfu.

Princezna se tedy vydala za králem z Diamantových skal, jenž hledal způsob, jak vrátit jas do synových očí. Již rok chodil princ jako tělo bez duše, nemluvil, neusmíval se... jen hleděl do prázdna, jako by duchem byl na místě někde hodně, hodně daleko odsud. Lucie si od krále vyprosila harfu a společně s princem se vrátila do své země, aby přivolali fénixe – snad se slituje nad starým králem i mladým princem.

Cestou lesem musela Lucie využít své jezdecké i lučištnické umění, aby i s princem ujela Temné víle, jež jej již rok kouzlem vábila k sobě a nyní se jej a jeho trůnu nehodlala jen tak vzdát.

Když zvuk diamantové harfy přilákal fénixe k oknu a zlatá zrníčka do komnaty, dobrota Luciina srdce i laskavost krále přiměla fénixe uronit nad jeho bolestí slzu... Když pak chtěl zazpívat princi a zpřetrhat tím kouzlo Temné víly, objevila se osobně i s Atranoxem v místnosti, aby překazili Luciinu snahu připravit je o jejich vyvolené partnery – avšak zasaženi fénixovou písní na chvíli zapomněli na své plány a ten okamžik stačil, aby jeden v druhém našli zalíbení... Havraní půvab Temné víly Atranoxovi najednou učaroval víc než něžná krása princeznina a ve srovnání s jeho mocí a bohatstvím se zase Temné víle zdála země Diamantových skal maličká.

A tak kouzelný zpěv ptáka fénixe zachránil nejen život starého krále, ale i tři království, protože Temná víla s Atranoxem o ně (alespoň na nějakou dobu) zcela ztratili zájem.