Soutěže 2047
Výuka 2337
Semináře 795
Havraspár

Autor: Elanius Aine Neil
Práce odevzdána: 22. 12. 2009 15:13
Soutěž: Vánoční soutěžení - Encyklopedie
Zadavatel soutěže: John Werewolf

Zadání soutěže

U mudlů nosí dárky Ježíšek nebo třeba Santa či děda Mráz, u nás samozřejmě Fleutýnka… ale jak je to jinde?

Kdopak nosí dárky třeba malým kentaurům, kdo jezerním lidem nebo obrům?

Chci po vás, abyste mi právě tohle zjistili a pak o dané bytosti shromáždili co nejvíce informací – samozřejmě komu nosí dárky právě ona, můžete ji nakreslit, napsat její zvyklosti, nějakou pověst, která se o ní vykládá, jaké jsou její zvláštnosti a cokoli, co vás napadne.

Celé to potom sepište do formy, ve které by jste to chtěli najít v nějaké kouzelnické encyklopedii.

Počet vánočních stvoření je čistě na vás, ale všechny pošlete v jednom vypracování.

Vypracování

1. Gráinne Ní Tháinne
Život
Tato irská dáma se narodila zhruba v polovině 15. století velmi bohatému statkáři. Do patnácti let žila normálním životem tehdejšího děvčete (to znamená, že se učila vyšívat, aby se jednou mohla dobře vdát, jelikož tehdy si nikdo ani šlechtičnu nevzal, pokud neovládala jehlu a nit).
V den jejích patnáctých narozenin se jí stala zvláštní věc. Její vlasy nějakým nevysvětlitelným způsobem zezelenaly. Ačkoliv to mohl být zcela normální projev kouzelnického nadání, tehdejší nevzdělaní mudlové se strašlivě vylekali. Ihned to přičetli na vrub čarodějnému spiknutí (ironií je, že kromě této dívky v jejich kraji nežil ani jeden kouzelník). Začal velký hon na čarodějnice. Nakonec to nabralo takových obrátek, že byl upálen dokonce i synovec samotného biskupa.
Gráinne měla také smůlu. ačkoliv její otec byl velmi bohatý a vlivný (nebo právě proto) byla upálena také. Zemřela ve věku šestnácti let po hrozném mučení.

Zajímavosti
- Našim duchům nosí sice dárky Fleuntýna, takže ti si starosti o vánocích rozhodně dělat nemusí. Ostatní duchové však také ne, protože jim nosí dárky právě Gráinne.
- Velmi ráda se zjevuje v podobě, kterou získala upálením. Takže nejeden její kolega zemřel podruhé, když na něj vykouklo torzo jejího těla
- Mezi svými kolegy (snad pro svůj zjev) je velmi neoblíbená. Zatím co my (smrtelníci), se na Vánoce těším, mezi duchy toto slovo vyvolává zděšení a touhu schovat se do nejbližšího šuplíku
- Ačkoliv je duch, byl na ni několikrát spáchán atentát. Nejzajímavější pokus provedl duch alchymisty Pietra Christiana, který se ji pokusil přeměnit v diamant (Pietr Christian – Můj milý deníček: „Ta čarodějnice Gráinne byla upálená, takže její tělo se skládá především z uhlíku. Když ji budu týden vařit s mrkví a bramborem, může se proměnit v dia…“ konec citace z důvodu nečitelnosti.)

2. Krvavá tlama
Fakta:
Tento duch vlkodlaka se údajně poprvé zjevil v noci 24. prosince 1245 v jedné malé vesničce blízko Londýna. Ačkoliv několika mudlům přivodil smrt (jakmile ho spatřili, tak se ho lekli, že se jim zastavilo srdce) a jeho zjev je opravdu ďábelský (pohled jeho očí prý vydrží pouze zase vlkodlak – každý jiný v tom lepším případě také zemře, v tom horším se z něj stane slintající lidská troska), jeho povaha je velmi mírumilovná.
Když budu hodně velkorysá, mohla bych ho přirovnat k nějakému kříženci Ježíška a Mikuláše. Hodným vlkodlačím mláďátkům nechává v pelíšku kusy krvavého masa, neokousané prstíčky a náhrdelníky z uší (samozřejmě lidských). Těm nehodným přinese pouze několik do běla vylízaných pažních a stehenních kostí, které by nerozbily ani kladivem (to proto, aby nemohly vysát chutný morek).

Pověry:
- tento dobrý skutek dělá údajně proto, aby si vyhlídl krotká mláďata, ochočil je (pořádným klackem), zkulturnil a mohl jimi infiltrovat kouzelnickou populaci. Nepočítá však s tím, že tyto mláďata na svůj původ skoro zapomenou a stanou se „normálními“ kouzelníky. Jako dobrý příklad poslouží pan Werewolf. Kdybych to nevěděla, nikdy by mne nenapadlo, že zrovna z něj se mohla stát nelítostná zabijácká šelma.
- Jednou prý pokousal jakousi mudlovskou holčičku. Nestal se z ní vlkodlak, jak předpokládal. Po třech dnech zemřela na zápal plic. Bůh ví, jestli to byla náhoda, nebo reakce lidského organismu na jeho sliny. Nicméně se o něco podobného už nikdy nepokoušel.

3. Bloody MarryAnn
Fakta:
Poprvé vstala z rakve v roce 1154 a nikdy více do ní neulehla. Říká se, že pouze prohlásila: „Nesnáším zápach hnijícího dřeva.“ a bylo vymalováno. Od té doby přespává v bývalém sklepě na uhlí v blízkosti Berlína.
Její krevní konzervy jsou mezi všemi upířími dětmi proslulé. Bylo mi řečeno, že žádná krev není tak sladká (btw. já to opravdu nezkoušela a rozhodla jsem se tomuto tvrzení věřit. Při pohledu na krev se mi dělá mdlo – tím však myslím vlastní, krev ostatních mi nevadí :-D).
Od roku 1356 je stálou partnerkou Krvavé tlamy. Neustále doufá, že spolu zplodí upíro-vlkodlačí mládě a dají tak vzniknout nové rase. Když byla jedinkrát dotázána, proč si nenajde normálního partnera mezi upíry, odpověděla: „Když se budu pářit s upírem, narodí se – upír. Když se budu pářit s vlkodlakem, narodí se – bůh ví co. Mám ráda překvapení.“

Pomluvy:
- když se prý dozvěděla o nevěře Krkavé tlamy, popadla koště a vyprášila mu kožich takovým způsobem, že všichni jeho vnější paraziti strachy utekli.
- I přes tvrzení, že je svému partnerovi věrná, údajně porodila v roce 1489 dceru Bloody Storm, 1562 syna Marka Bloodyho, 1746 syna Hruna z Bloody, 1963 dceru Rachel Bloody a v roce 2007 dceru Bloody MarryJane. Všechny děti a děti jejích dětí se prý těší pevnému zdraví.

4. Damien Krátkozobý

Fakta:
Z vajíčka se vyklubal již před nějakým tím pátkem. Přesný údaj chybí. Protože mu však na nožičce chyběl jeden pařát, či co to tam sovy mají, byl vyhozen majitelem Mžourova někam na PU. Naštěstí to však bylo někdy po ráno, provoz nebyl velký a nikdo Damiena nezašlápl. Ten se nějakým způsobem dopackal pod popelnici, kde se živil zbytky. Jakmile mohl létat, vytratil se do Zakázaného lesa.
Jeho život byl velmi smutný. Jeho partnerku sežral nějaký divočík, první synek vypadl z hnízda a zabil se, druhý synek a první dcerka se uklovali k smrti, druhá dcerka se dožila dospělosti, ale utekla s nějakým sovákem do neznáma. Za rok se vrátila a dva dny po příletu domů mu umřela v křidýlkách.
Zřejmě to na průměrnou sovu bylo moc. Na několik let se z něj stal pobuda, létal madam Rosmertě dopíjet zbytky alkoholických nápojů a choval se jako pravý vandrák.
Nicméně jednou v alkoholickém opojení dostal spásný nápad. Dělat radost všem malým sovičkám. A tak se také stalo. Od té doby jim vždycky o vánocích nosí ty nejlepší červíky a myšky.

Pověry:
- říká se, že založil novou rodinu se sovicí pana ředitele. Letos v létě se u prý vyklubala třetí a čtvrtá dcerka. Doufejme, že se ani jedné nic nestane a příští rok budou mít další sourozence.
- Teoreticky je také dědečkem sovice Julie, která má býti dcerou jeho druhé dcerky. Tato Julie však proslula svým lehčím založením. Své partnery prý střídá častěji než lidé ponožky.