Soutěže 2069
Výuka 2384
Semináře 811
Havraspár

Autor: Meningitida Epidemica
Práce odevzdána: 24. 11. 2024 23:19
Seminář: Kachny, kachny, kachny
Přednášející: Skylar Blair Anderson

Zadání semináře

Na výběr máte ze tří zadání. Zvolte si prosím jedno, které vám nejvíce vyhovuje:

 

0. Opište stokrát: Už nikdy nebudu krmit kachny pečivem. Nechte podepsat všemi členy vaší koleje.

 

1. Zajděte nakrmit vaše lokální vodní ptactvo – a pozor, správně! Požaduji alespoň jednu fotku z procesu krmení, kde bude vidět jak krmivo, tak nějaký hodující pták. Jako identifikátor mi postačí klidně prst, nemusíte s sebou tahat jmenovku.

 

2. Zkuste sami napsat novinářskou kachnu. Vytvořte skandální a záručně pravdivý článek o nějaké hradní události či osobě, nezapomeňte na chytlavý název. Prosím však v mezích slušnosti, i když fabulacehumor jsou žádoucí! Minimální délka 3.5 palce.

 

3. Zmínila jsem, že kačeři oblékají v období páření svatební šat. Co ale chudinky kachny?! Nějak se přece musí vymódit i samičky. Nakreslete (či namalujte) mi tedy kachnu vymóděnou tak, jako by se právě chystala vdávat. Bude mít kytičku, korunku nebo snad závoj? To nechám na vás! Nezapomeňte prosím na podpis a datum.

Vypracování

Dobrý den, madam,
zasílám kachnu.

Hog: imaginární škola, nebo vězeňský experiment?

Asi všichni, kdo někdy studovali na imaginární univerzitě, pocítili kouzlo domácích úkolů, chtěné tvořivosti a ocenění vlastních výtvorů, které by jinak neměly důvod vzniknout. Je to ale skutečně tak? Je Hog skutečně jen růžovým obláčkem, na kterém plují kreativní duše?

Co profesor, to titul

Ať už se jedná o jakéhokoli profesora na této škole, zdobí jeho jméno jeden či více titulů, které deklarují jejich kompetence k výuce. Co se ale skrývá pod slupkou honosných písmenek s tečkou? Vyzpovídali jsme jednoho z profesorů, který pod rouškou anonymity poskytl vhled do kontrastu mezi jeho reálným životem a působením ve světě Hogwarts.

"Nejsem profesor. Nejsem nic. Mám dluhy, moje žena mě vykopla z bytu a každej večer trávím tady. Tady jsem někdo. Známkuji umění, literární výplody nebo puzzle a cítím, že můj život je skvělej."

Je to ojedinělý případ? Nikoli! Další, tentokrát z řad profesorek, promluvila:

"Já a titul? HA! Nedochodila jsem ani mateřskou školu! Chtěli po mně, ať se sama napiju ze skleničky, ale nemám prostě ty mozkový buňky nebo co, nevěděla jsem, co s rukama. Nakonec jsem se polila. Ve školce jsem dochodila povinnou docházku a teď? Je ze mě učitel!"

Studenti se cítí rozpolceně

"Nikdy jsem se necítil tak k ničemu," popisuje nejmenovaný student ve druhém ročníku na této škole, "v realitě mám docenturu a tady? Nedokážu nakreslit ani obrázek! Mám dojem, že můj život je k ničemu. Všechno, čemu jsem zasvětil své studium, je mi k ničemu, protože nesložím puzzle. Zkrátka to nejde." Student se se slzami v očích rozběhl do své koleje.

Vězeňský experiment, jak známo, byl do značné míry ovlivňován a jeho relevance je přinejmenším sporná. Není ale právě toto důkazem, že měl celou dobu její strůjce pravdu?