Zadání soutěže

Každý už byl u nějaké čarodějnice na návštěvě. Staré sídlo, které na vás dýchne kouzelnou a možná trochu strašidelnou atmosférou... Jistě jste viděli i kouzelnické předměty, kotlíky a další kouzelnické nezbytnosti. Pro žáky z mudlovských rodin - jak si tyto předměty představujete?

Dejte si záležet na detailech, protože ty rozhodují o tom, jestli je "ten pocit" správný. Zajímá mě oprat vše do detailu: materiál, opracování, jestli má předmět nějaké šrámy nebo je nový. Popište vše co nejlépe.

 

Co od vás budu chtít?

Předměty:

1), 2) kouzelnické předměty dle Vašeho výběru

3) co nesmí v kouzelnickém sídle chybět? Zvěř, místnost nebo něco jiného, co dosud nebylo zadáním?

 

Prosím o zaškrtnutí souhlasu s použitím, nevylučuji, že by Vaše práce mohla být inspirací pro další aktivity na hradě.

Vypracování

1) křišťálová koule [link]

Každá čarodějnice samozřejmě potřebuje svou osobní křišťálovou kouli, na jejíž frekvence je vyladěna a které rozumí. Vzhledem k tomu, že křišťálové koule nejsou ozvučené, tak je třeba, aby byla jinak personifikovaná, aby do ní dala čarodějka prostě něco svého, vznikne tak větší pouto a porozumění budoucnosti. Nebo toho, kdo se k vám chystá na návštěvu, jestli má vůbec smysl ,,být doma“.

Tato křišťálová koule je na podstavci ve tvaru hada. Koule potřebují podstavce, neboť jsou kulaté a když podstavec nemají, tak se skutálí ze stolu a spadnou. Většinou se nerozbijí, protože jsou masivní, ale když vám spadnou na nohu, tak to moc k smíchu není. Tahle koule tak jednou spadla a trošku se naštípla. Od té doby je trochu svéhlavá, ale pořád docela přesná. Taky je trochu poškrábaná, protože je už vážně stará a letitá, v tomhle čarodějném rodu se předává z generace na generaci. A od té doby má taky stojánek. Ten je novější než křišťálová koule a proto na něm nejsou vidět žádné drobné prasklinky nebo poškození. Je vyrobený ze dřeva, ručně vyřezávaný a  také ručně malovaný. Vzhledem ke vší té ruční práci na něm můžeme vidět drobné nedokonalosti, které mu dodávají právě tu dokonalost drobných ručních děl.

Když se započne věštit a mlha v kouli se rozvíří, dopadají paprsky světla, které projdou sklem, nebo se od něj odrazí, jinak, než běžně a jejich vlnění a pableskování vyvolá na ,,kůži“ hada dojem, že ten se sám vlní a chvěje a je úplně jako živý, protože je natřen magickou zelenou zmijí barvou, která v sobě nese kousíčky měsíčního kamene a prášku bílé perly.

 

2) prastarý grimoár [link]

Každá čarodějka nezbytně potřebuje prastarou knihu ve které uchovává svoje rituály a kouzla a kterou může případně praštit zloděje, protože je tak tlustá a velká, že ho to spolehlivě složí. Tak je tomu i v případě této knihy.

Do knihy se samozřejmě nezapisuje něčím tak ordinerním, jako je brk a inkoust, zápis se provádí hůlkou a speciálním kouzlem a to, co bylo zapsáno do několika minut zmizí, vyvolat je to možno samozřejmě opět kouzlem. Jaké je to kouzlo záleží na čarodějce, která takový starý grimoár vlastní, většinou jsou to kouzla vytvořená přímo majitelkou (ovšem každý grimoár má jedno univerzální už v továrním nastavení). Celá kniha je nesmírně stará a ošoupaná, těžká a vzbuzuje patřičnou úctu, takže si ji nedovolí ochmatávat jen tak někdo. Většinu z této patiny však kniha získala už při výrobě a nedá se tedy přesně odhadnout, jak přesně je grimoár starý. Čarodějka si pak ještě může upravit podle sebe.

Dál je tento grimoár umístěný na stojánku ze dřeva. Stojánek sám o sobě je jednoduchý a plně funkční, pro větší efekt je na něj přidaný některý z tajemných poslů záhadné magie. V tomto případě je to zrovna had. Samozřejmě není živý, i když je vyroben ze dřeva, tak úplně jako živý vypadá. Je taktéž opatřen syčícím a mrkacím kouzlem, aby to mělo všechno větší efekt. Svíčka má pak na stojánku funkci ryze praktickou, protože něčím si čarodějka do knihy posvítit musí.

 

3) sova [link]

Jako zvěř kouzelnickou, jež chybět nesmí v sídle čarodějčině jsem si vybrala sovu. Sovy, jak víme jsou velmi inteligetní a kromě nosení pošty zvládnou ještě mnoho dalších užitečných věcí, například lov myší, co řádí v knihovně nebo vyvrhování vývržků do klína návštěv a pro radost majitelce. To dělá tahle sova velmi ráda.

Tahle sova je docela mladá, ale jak můžeme vidět z jejího výrazu, má všechno poměrně na háku a nenechá se jen tak něčím rozptýlit, protože od ní její majitelka něco chce.

Ale za to má skvělý smysl pro efekt a drama. Umí krásně a hluboce houkat, nebo zaplácat křídly přesně v tom místě rituálu, kdy to nejvíc vynikne na efekt. Je to spíš sova okrasná, než funkční. Má krásně lesklé peří a pohled vypočítaný do posledního mrknutí jejího žlutého oka. Pokud se jedná o soví druh, tak je to kulíšek nezakrslý. Odrůda příbuzná s kulíškem zakrslým, ale o něco větší a laxnější. Sice unese i větší věci, ale ne, že by se obtěžoval. Jeho peří je lesklé a krásně udržované, často si ho probírá zobákem, když sedí na svém bidýlku ve tvaru větve. Ale ne v sovinci. Pěkně v obyváku, nebo někde, kde je hodně lidí, protože sova je to nanejvýš společenská. Umí taky velmi vybraně jíst a svou potřebu koná výhradně na pro to předem určeném místě, kterým je většinou bedýnka, nebo někdy i přímo kouzelnický záchod. Když je tam otevřeno, protože sama si kliku neotevře.