Soutěže 1205
Výuka 1105
Semináře 394
Nebelvír

Autor: Leroy Marshová
Práce odevzdána: 9. 10. 2010 10:37
Předmět: Artušovské legendy, 1. A
Termín: 2. termín

Zadání domácího úkolu

Protože se budete zabývat sestřičkami, vaším hlavním úkolem bude napsat krátkou povídku na téma Artušovo dětství. Byl podle vás rošťák jako každý jiný? Či spíše se věnoval koumání knih? Jistě zažil spoustu dobrodružství a po vás chci, abyste mi jedno z nich ztvárnili na minimálně 4 palce.

Vypracování

Artuš byl spíš rošťák. Stále něco objevoval, někde lezl. Kvůli své bojovné povaze měl spoustu kamarádů, kteří s nim všechno dění ve světě sdíleli.
Jednou se sázeli o to, kdo dokáže nejlepší kousek. Artuše nic nenapadalo, a tak jeden z jeho kamarádů navrhl, že by mohl vylézt na střechu vysokého domu, co je hned vedle kovárny. Artuš tedy souhlasil. Výšek se nebál a někam vylézt pro něho nebude problém.
Potají vzali z kovárny dlouhý žebřík a opřeli ho o zeď onoho domu. Artuš si nejprve stoupl na první lištu, aby vyzkoušel jeho pevnost. Mezitím se šli jeho kamarádi postavit dál, aby dohlédli až na střechu. Mladý chlapec neohroženě stoupal postupně na jednu lištu za druhou a vzdaloval se od jistější země. Když už byl těsně pod střechou, otočil se, a zahlédl napjatě sledující kamarády se zaťatými zuby. V tu chvíli se u kovárny rozlétly dveře a vyšel starý obtloustlý kovář. Děti se vykuleně přikrčily za nejbližší keříky. Artuš v rychlosti došplhal až na střechu, lehl si a ztěžka oddechoval. Kdyby kovář uviděl jak šplhá na střechu a ještě po jeho žebříku, byl by to průšvih.
Slyšel jak kovář něco dole naštvaně mele a dál si nevšímal. Zbystřel jenom, když uslyšel nějaký šramot. Podíval se ze střechy dolů, ale žebřík nikde. Ani kamarády neviděl. Zpočátku byl naštvaný, že ho tam nechali. Pak ale musel přemýšlet, jak se dostane dolů. Rozhlížel se kolem sebe, co by mu asi tak mohlo pomoci. Do oka mu padl široký komín na druhé straně střechy. Opatrně k němu dolezl a ze všech stran si ho prohlédl. Jinou šanci nemá, protože skočit z deseti metrů nepřipadalo v úvahu.
Podíval se dovnitř černého komínu a na chvilku zaváhal, že by to vzdal. Ale takové ponížení si nezaslouží. On to dokáže. Sedl si na okraj a chvilku jen tak enchal viset nohy do prázdnoty. Potom se pomalu začala spouštět dolů. Nohy zapřel o stěny a modlil se, aby někdo nezapálil dole oheň.
To zdlouhavé sunutí nohou centimetr po centimetru mu připadalo jako věčnost. Někdy dole uslyšel hlasy, nebo jak někdo něco šoupe po podlaze. Po chvíli uvidel pod svýma nohama pruh světla. Ještě chvilku se snažil prolézt špinavým komínem, a pak s hlasitým duněním dopadl do dřeva připraveného na oheň. Celý černý vylezl z krbu a pak zpozoroval zajímavost. Celou dobu jeho vystoupení asi sledovala maličká holčička. Stála tam a koukala na toho černého, co vylezl z jejich komína s otevřenou pusou. Dal jí znamení na náznak toho, aby byla potichu. Pomaličku k ní došel, aby se ho nelekla a šeptem jí poprosil, aby ho vyvedla ven z domu. Otevřela mu dveře a stále na něho koukala jako na zjevení. poděkoval a odkráčel k rybníku s umýt. Celou cestu domů přemýšlel, jak by ten zbabělý útěk kamarádům oplatil. Ale zároveň se těšil, až jim všechno poví.