Zadání domácího úkolu

Napište mi esej, v níž proti sobě postavíte důvody proč se dát na dráhu černokněžníka a proč naopak ne.

Nechci žádné fantasmagorie! Představte si a následně mi popište reálnou situaci (mladého) člověka, který tyto možnosti zvažuje ne z dlouhé chvíle, ale zcela vážně.

Délku nechám pro tentokrát jen na vás.

Vypracování

Ve chvíli, kdy už člověk takovou možnost zvažuje, je podle mě velice blízko tomu se černokněžníkem opravdu stát. Pokud k tomu nemá žádné předpoklady, tak ho to nenapadne, nemá proč.

Z hlediska černokněžníka mi připadá argumentace taková, že on není ze svého pohledu často zlý, ale prostě jen respektuje svá vlastní pravidla a žádná jiná. A dělá věci pro sebe. My z historie víme hlavně o těch černokněžnících, co byli vrazi, ale jsou i takoví, kteří sice používají temnou magii, ale vlastně jsou jinak úplně "normální". I toto tedy beru v potaz.

Proč se stát černokněžníkem? Ve chvíli, kdy například čelí mladý kouzelník nějakým protivenstvím nebo se musí vypořádávat se situacemi, které jsou nad jeho chápání i (zdánlivě) síly, může to být rozhodně argument, proč se černokněžníkem stát. Řada jich pocházela z nepříliš dobrých poměrů, z  problémových rodin, sami měli nějaké psychické šrámy. Černokněžnictví nabízí pohled na věc, který může v očích člověka vše pomoci vyřešit. Může používat magii k sebeobohacení, k vyšvihnutí se do takzvané lepší společnosti. Může se stát atraktivním. Stejně tak pokud ho sžírá touha po pomstě, opět je to argument pro černou magii, která se k těmto účelům dá využít. Nějaká i pro kouzelníky nevyléčitelná nemoc - pokusit se ji přemoci čímkoli, klidně i magií, která do slušné společnosti nepatří.
Též je to argument pro jedince, kteří jsou tak nějak zvyklí spoléhat jen sami na sebe a žít pro sebe. Černá magie se neohlíží na ostatní. Pokud chce pak dotáhnout kariéru například i do pozice, kde by ovládal nějaké území nebo skupinu lidí a je to jeho cíl, pak černokněžnictví je tou volbou, kterou patrně učiní.
Ale nezapomínala bych ani na experimenty - významný argument je ten, že chce poznat magii v celé její šíři a to i  co se jejího používání týká. Pokud nevěří, že to bude mít dopad na jeho duši, nemusel by v tom vidět problém - tam bych viděla trochu přirovnání k nějakým drogám, jsou lidé, kteří jsou schopni je vyzkoušet a  pak zacouvat zpátky a být obohaceni tím, že ví, jakým směrem se nemají vydávat, ale ví, že takový směr existuje. Já za sebe toto tak úplně neuznávám, ale uměla bych to pochopit.
Argumenty mohou být i další - v  případě silné osobnosti může chtít zkusit, co vydrží. V případě slabé osobnosti prostě může hledat cokoliv, k čemu by se upnul. Nebo nedokáže zvládat "volání" temné magie.
Možná bych tu poznamenala, že mudlům se toto podařilo zobrazit v jedněch jejich příbězích, ve Hvězdných válkách, kde takzvaná temná strana síly prakticky je černou magií, ovládaná hněvem a negativními emocemi, které se váží i na ty kladné, ovšem vyhrocené do extrému.

Argumenty, proč se na dráhu černokněžníka nedat, pak asi budou oproti tomu působit trochu jednoduše.
Může být jednoduše příliš dobrý na to, aby dokázal provádět černou magii. Dobrý v tom smyslu, že by neublížil ani mouše a nezná hněv. Takový člověk by ale to, že by se stal černokněžníkem, asi nezvažoval.
Dost možný je strach, strach z neznáma a z toho, co to udělá, jelikož to není konvenční cesta. Existují pak různé domněnky o tom, jaký to má vliv na vzhled i duši čaroděje a určitě by to někoho mohlo vyděsit.
Nemá potřebu škodit, chce si dělat, co chce, ale ne na úkor ostatních - raději najde způsoby, jak zvládnout situaci, v rovině magie všeobecně akceptované.
Je orientován více na lidi než na sebe v tom smyslu, že netouží po samotářském životě, který z černokněžnictví - pravda, ne vždy - vyplývá. Často je pro černé mágy obtížné, ne-li nemožné, založit si rodinu, jelikož kouzelníci, kteří jsou proti černé magii, s nimi nebudou chtít mít nic společného, a ostatní černokněžníci jsou spíše konkurence. S tím souvisí žití vlastně v častém napětí a stresu, jelikož pokud bude opravdu aktivně používat černou magii, pravděpodobně to neunikne pozornosti jak bystrozorů, tak "kolegů", kteří můžou být i  velice zákeřní.

Vlastně bych takto mohla pokračovat dál a dál... A asi bych se opakovala. Myslím, že to nejdůležitější jsem snad zmínila.
Já bych se, za sebe, černokněžnicí stát nechtěla, přesto ovšem nepokládám černou magii v celé její šíři za špatnou. Rozhodně nemám v plánu nikoho zabíjet, mučit nebo ovládat a toto jsou opravdu zákoutí, která bych nikdy nechtěla zkoumat ani v roli sesilatele ani v roli oběti. Ale souhlasím s tím, že člověk minimálně musí vědět, proti čemu stojí... A těžko popřu, že jsem sobec a provádět magii, která bude soustředěna na můj prospěch, pokud tím vyloženě někomu neuškodím, by mi asi proti srsti úplně nebylo.