Zadání domácího úkolu
Vypracování
A byla znovu tady. Místnost, kterou nikdo nepostavil. Místnost, která se sem vlastně ani neměla vejít. Místnost, která si vytvořila vlastní prostor z pukliny ve zdivu. Místnost, která tu byla a zároveň nebyla...
Rowena se lehce dotýkala stěny prsty, okouzleně a zároveň nanejvýš obezřetně. "Jako by se neustále měnila," vydechla překvapeně, aniž by zvedla oči ke svému společníkovi, "úplně cítím proudy nesvázané magie."
Godrik její slova nijak nezpochybňoval, a jakkoli stál několik kroků od stěny, v jeho pohledu jiskřilo stejné zaujetí jako v Rowenině: "Nesvázaná může představovat ohromné riziko, zvlášť se všemi těmi dětmi zde... ještě ani neví, jak ovládat magii v sobě, natož magii místa, kdyby se střetly..."
Rowena se při té představě otřásla, přesto se nedokázala smířit s představou, že by měla tu nádhernou, opojnou energii utlumit a zničit. Konečně vzhlédla k rytíři po svém boku: "Kde se tu ale vzala? Energii tohoto místa jsme přeci použili pro zpevnění základů hradu, vetknuli jsme do něj každou vlnku, kterou jsme tu našli..." A než stačil Godrik cokoli říct, odpověděla si sama: "To ty děti zde... "
Godrik vážně, téměř ponuře přikývl: "Jejich neovládaná magie probudila sílu tohoto místa. Jedno nebo deset dětí... to bychom ani nepocítili, ale při tom, kolik jich k nám přichází – probudí ji vždy znovu a znovu, tomu nedokážeme zabránit."
"Navrhuješ, abychom školu zavřeli? To ne! Zvlášť pro děti z mudlovských rodin jsme jedinou šancí na normální život! Když se nenaučí svou sílu ovládat zde, co s nimi bude?" Síla jejího rozhořčení zcela odvála veškerou nejistotu stranou, Godrik měl co dělat, aby před ní necouvl.
"Ani přesunutí školy by ničemu nepomohlo, dřív nebo později bychom čelili stejnému problému... tohle se nedá zastavit..." Tváří tvář jejímu plamennému pohledu se na chvíli odmlčel a horečně hledal slova pro představu, která se mu postupně formovala v mysli. "Nemůžeme to zastavit ani odvést, když tu sílu využijeme, jako jsme to udělali předtím, za čas se tu objeví znovu, nevědomky přivolaná nashromážděnou dětskou magií... jsou propojené... živé..."
Rowena jej pozorně poslouchala a zaujatě sledovala směr jeho myšlenek: "Potřebujeme něco, co bude stejně živé jako ony děti, co při dokončení nebude definitivní..."
Jako by se oba přenesli do jiného světa, jiného prostoru... přestali vnímat chodbu kolem sebe i samu místnost před sebou, v tu chvíli pro ně existovala jen představa, která pozvolna nabývala svůj tvar.
"...co i při naprosté úplnosti zůstane otevřené dalším možnostem a podnětům..."
"... ovládané, ale nesvázané..."
"... nenápadné a přitom netlumené..."
A vtom se sluneční paprsek odrazil od Rowenina diadému a na stěně před nimi se rozzářila duha... Rowena i Godrik chvíli sledovali její barvy, až se na podívali na sebe a oba zároveň pojmenovali to, k čemu jejich mysli spěly: "Jako světlo."
Hodnou chvíli se na sebe dívali, až pak Rowena prolomila ticho jako první: "Pokud bys dokázal dát komnatě pevný tvar, který by se dokázal měnit, aniž by upadl do chaosu..."
"Potřeboval bych vzorkovnici několika desítek tvarů, aby ve svých kombinacích vytvářely podoby nové, architekturu i zařízení..."
"Stovky místnostní v jedné..." Roweně se při té výzvě zamžily oči. "Přimět zdejší síly, aby se jako světlo, nevnímané ve své všudypřítomnosti, přeskupily do tvaru tak jasného jako duha a stejně tak pomíjivého..."
A na Godrikově tváři už začínal pohrávat lehký úsměv v předtuše vítězství. "Jako světlo... křišťálové kouzlo, které světlo rozloží a znovu spojí do nového obrazce, které z částeček světla vytvoří novou realitu, stejně skutečnou pro oči jako pro dotek... "
A nyní se začala usmívat i Rowena: "Kouzlo čerpající svou sílu z lidských emocí, síly neuchopitelné a mocné právě jako světlo... kouzlo, které jim zabrání ve výbuchu tím, že jejich energii převede v něco skutečného, nenechá ji jen tak svévolně bouřit kolem..."
"Kouzlo čerpající svou sílu z neuvědomělé magie, tvořivé jako mysl dítěte, kouzlo poháněné nejhlubší, takřka zoufalou potřebou..." rozvíjel společnou vizi dál Godrik.
Když se v tu chvíli o patro níž otevřely dveře a k naší dvojici se donesl zvuk spěchajících krůčků mířících co nejrychleji k umývárně, Rowena se neubránila tichému zachichotání: "Jen si to představ, budu navrhovat sto podob pro záchodek."
