Soutěže 2056
Výuka 2352
Semináře 802
Hogwarts.cz

Autor: Nerys Heliabel Ghostfieldová
Práce odevzdána: 13. 5. 2015 22:49
Předmět: Pohádky tak, jak je neznáte, 1. A
Termín: 7. termín

Zadání domácího úkolu

Jaká je podle Vás nejznámější česká pohádková bytost a proč tomu tak je? Rozsah 3 palce.

Vypracování

Dobrý den, pane profesore Sergi!

Musím přiznat, že přesně nevím, koho ze dvou hlavních favoritů vybrat, napadají mě totiž dvě pohádkové bytosti, kterými se české pohádky jen hemží. Jednou je vodník a tou druhou čert. A co, nakonec zvolím čerta!

Myslím, že pohádky o čertech doslova dráždí dětskou fantazii. Takový čert je obyvatelem pekla, a tam by se žádné hodné dítko rozhodně nechtělo dostat. Kdo by stál o věčné škvíření se své hříšné duše v ohni pekelném? Čert je tak často jednou z prvních pohádkových bytostí, které děti znají, už i kvůli slavení Mikuláše, kdy po domech chodí Mikuláš, anděl a čert, který ve svém pytli odnáší zlobivé děti právě do pekla. Čert tak funguje sice jako nástroj spravedlivé odměny, ale pro děti je to prostě někdo zlý, umolousaný a nebezpečný. Někdo, před kým mají utéct a mít se na pozoru. Do určitého věku fungují jako strašák, když rodiče říkají stále dokola „Nedělej to, nebo si tě odnese čert.“ Či „Přestaň, nebo zavoláme čerta.“ Není pak divu, že dítka uhranutě sedí u pohádek, kde se to čerty hemží, kde vidí, že je peklo hrozivé, anebo hravě veselé, od nejmenšího čertíka až po mocného Lucifera čtícího síru v oprávněném hněvu. Řekla bych, že čert jako symbol děsu, obav nebo také hříchu a svádění na špatnou cestu se do našich životů dostal přes křesťanství a nabádání, abychom se báli o svou duši a nečinili nic hříšného, abychom pak neskončili v pekle za to, co jsme udělali špatného. Je to tedy jakýsi pradávný symbol, který vnímáme od nejmladších let až po dospělost, který nás něčím zajímá, který k pohádkám zkrátka patří.
Zároveń si ale říkám, že na čertech může být i něco historického, protože v dobách dávno minulých jistě panovala v Evropě, za křižáckých válek i dřív, obava z maurů a lidí tmavé tváře. Mohlo to tedy do našich pohádek přijít i z téhle strany, z obav před lidmi, kteří vypadají a chovají se jinak než my. Měla jsem černošského kamaráda, který mi zase vyprávěl, že u nich, v Namibii, mívají v pohádkách jako strašidlo často právě bytosti s bílou kůží, často spojené se smrtím a tím zlým. Takže na té historii zkrátka něco být může, že nás čerti děsí (a je zase bílé přízraky).

A protože jsem hlava děravá a spojila jsem si nechtěně dvě zadání do jednoho, přikládám obrázek čerta, který jsem pro účel mimořádného úkolu namalovala, leč namalovala jsem to zkrátka mimo uznatelné zadání. Snad potěší a přinese pytel radosti aspoň v rámci běžného úkolu. :)

Čert