Zadání domácího úkolu

Vypracování

-student otevřel dveře, podržel je, aby mohla projít drobná dáma zahalená do řecké tógy a oba usedli k malému stolku. Skřítek přiběhl, nabídl oběma něco k pití a tiše zmizel. Andrew se na dámu usmál, podal jí ruku a představil se –

AU: „Dobrý den, madam. Já jsem Andrew Uroboros a studuji u profesora McCollina Kouzelnickou literaturu. Protože mne vždycky zajímalo řecké odvětví literatury, poprosil jsem vás, abyste se stala mým konzultantem. Prvně s vámi ale musím udělat rozhovor. Mohu?“

-dáma přikývla a spustila -

RR: „Καλή σας μέρα κύριε. Λατρεύω τον Roberta Χαρούμενη και θα είμαι σύμβουλος σας. Είμαι ευτυχής που με επέλεξαν, και της ελληνικής λογοτεχνίας. Σίγουρα έχετε θαυμαστή της και τη θετική στάση της. σίγουρα σας μαγέψει με πλούσιο λεξιλόγιο και ανυπολόγιστες σκέψεις βάθος ...“

-Andrew vykulil oči a zašermoval rukama-

AU: „Mohl bych poprosit česky. Víte, já se řečtinu ještě neučil.“

RR: „Samozřejmě. To jste měl říct hned, mladý muži, že vaše vzdělání je pouze nižšího stupně. To náš rozhovor asi nebude moc dlouhý, že? Při vašem vzdělání toho o řecké literatuře asi moc vědět nebudete…“

AU: „Náš rozhovor bude dlouhý přesně 9 a ¾ jako to nástupiště! Pan profesor to tak zadal.“

RR: „Co prosím?“

AU: „Neznáte knihy Harryho Pottera?“

RR: „To byl nějaký řecký básník?“

-Andrew skryl úšklebek do kapesníku a tiše zamumlal-

AU: „A pak kdo tu má vzdělání nižšího stupně.“

RR: „Co jste říkal? Je vám špatně rozumět.“

AU: „Nic, nic. Jen jsem smrkal, ale jestli mohu poprosit, pustíme se do té řecké literatury. Konkrétně poezie. Ano?“

-dáma zvedla obočí a prstík-

RR: „Řecká literatura rovná se poezie, mladý muži. Všechno, co řečtí umělci v dobách dávných vytvořili, zve se poezií, neboť veršem hovořili.“

AU: „Aha. Tak jo. Odkud bychom začali… Co třeba Hésiodos?“

RR: „Vás zajímá nějaký rolník? Vždyť se stejně říká, že jen kopíroval Homéra!“

AU: „Tak můžeme začít Homérem.“

RR: „Ó, to byl velký básník, mladíčku! Napsal toho požehnaně, ale nejznámější jeho dílka byla..“

AU: „Ilias a Odysseia..“ -zašeptal si pro sebe, ale dáma stáhla obočí a podívala se na něj –

RR: „Ano, správně. Ilias a Odysseia. Vaše vzdělání asi nebude až tak úplně marné, ale nechte mne mluvit! Nesnáším, když mi někdo skáče do řeči!“

AU: „Pardon!“

RR: „Homér dal díky svým dílům vzniknout řeckým legendám, mýtům a pověstem. Jen díky němu víme, jak probíhala Trojská válka, jaký byl Achilles, jaký byl Odysseus, Trojská Helena a mnozí další. Svým dílem zachoval pro další generace obraz dějin velkého Řecka. Četl jste jeho dílo?“

AU: „Ano…“

RR: „V originále?“

AU: „Nooo, to ne, madam. Iónský dialekt řečtiny neovládám…“

RR: „Ach, já zapomněla na nižší úroveň vašeho vzdělání…“

-Andrew odolal touze protočit oči a jen se zeptal –

AU: „A můžeme tedy zkusit toho Hésioda?“

RR: „Vy nedáte pokoj, že? Dobrá tedy… Hésiodos byl syn námořníka, který se usadil a stal se rolníkem. Když umřel, Hésiodův bratr Perseus, jak nápadité jméno, že, tedy Hésiodův bratr mu sebral všechno dědictví a Hésiodos odešel do světa. Pravda, nebyl tak úplně marný a poezii psal celkem slušnou, ale Homérových kvalit nikdy nedosáhl. Nepsal jen o dějinách jako Homér, psal i o životě. O nespravedlivostech páchaných na obyčejných lidech. Do svých děl zapojoval mnoho lidové moudrosti…“

AU: „Slyšel jsem, že napsal nějaký obsáhlý epos o bozích?“

RR: „Obsáhlý moc nebyl. Pouze 1 022 hexametrů, což je na epickou báseň poměrně málo. Ale ano, jeho dílo se jmenuje Theogonia (Původ bohů) a vypráví o vzniku světa. Hésiodos do něj zachytil život a osudy tří generací bohů. Úranovu, Kronovu a Diov. Zachycuje v díle všechny tři světové války. O tom jste asi slyšel, že? Titanomachie, Gigantomachie…“

AU: „Ano, učí nás to profesor Serge v Mythologii.“

RR: „Velmi záslužné! Ale vraťme se k Hésoidovi. Dalším dost výrazným dílem, které napsal, je Práce a dny. Je ještě kratší než Theogonia. Pouhých 828 hexametrů. V tomhle dílku právě popisuje nespravedlnost, kterou na něm spáchal bratr a úplatní soudci. Poté dává lidem rady ohledně zemědělství, domácnosti a dokonce mořeplavbě. Asi naslouchal otci, když jim vyprávěl…“

AU: „A v tomto místě by měl náš rozhovor správně končit, madam. Ale vy vyprávíte tak poutavě, že pana profesora McCollina neposlechnu a jeho 9 a ¾ ať si strčí za klobouk. Budeme si povídat dál?“

RR: „Líbíte se mi, mladý muži. Čím dál víc. Ano, o řecké poezii si můžeme povídat klidně na dvakrát 9 a ¾, i když vůbec nemám tušení, co to znamená.“

AU: „Takže po Hésoidovi přišel kdo?“

RR: „Hésoides byl představitelem tzv. didaktického eposu. Po něm následuje lyrické básnictví, které prezentovalo báseň formou melodií. Proto se mu také říká melika od řeckého slova melos. Typický představitel této formy asi není, protože melos se používal po mnoho staletí a byl součástí především divadelních vystoupení.“

AU: „A co Kallinos z Efesu?“

-dáma přikývla a rukou opsala malý kruh-

RR: „Ano. Psal trochu jiný žánr než pánové před ním. Byla to elegická lyrika.  Stejný žánr psal ještě Mimnermos z Kolofintu, Theognis z Megary a Solon. Všichni tito muži byli aristokraté a politici.“

AU: „Politici. Jistě. Jak koukám, je pořád stejné. Politik je movitý, brojí proti ledasčemu, ale do války za jeho názory jdou chudáci.“

RR: „Tak to bylo, je a bude, mladý příteli. Ale pletl byste se, kdybyste chtěl tvrdit, že právě tito muži byli stejní jako dnešní politici. Oni minimálně poezii lecčím obohatili. Třeba Mimnermos vnesl do poezie erotiku. Opěvoval ve svých básních dívku, lásku, rozkoš a plakal nad svým stářím. Nebo například Solon. To byl pan básník.“

AU: „Ano, o Solonovi jsem slyšel, že byl velmi moudrý.“

RR: „Byl nejen velmi moudrý, byl pro svou moudrost řazen mezi SEDM MUDRCŮ.“

AU: „Co je to?“

RR: „To byli vybraní Řekové, kteří prosluli praktickou životní moudrostí. Tedy nic nastudovaného ve školách, oni svou modrost čerpali přímo ze života a zkušeností. Taková moudrost přežije věky.“

-Andrew se podíval nervózně na přesýpací hodiny-

AU: „Asi budeme muset zrychlit. Sice 9 a ¾ pana profesora jsme se rozhodli ignorovat, ale 10 hodina pana ředitele je tu zákonem a to já musím být ve svém pokoji…“

RR: „Dobrá, vezmu to tedy už jen zkratkou. I když je to škoda, protože na tohle téma by se dalo mluvit hodiny… Tedy další styl, jakým se řecká poezie psala, byla jambické lyrika…“

AU: „Jamb je rytmus v básních, ne? Stejně jako trochej.“

RR: „Ano. Odkud to znáte?“

AU: „Trochu píšu básně…“

RR: „Vida, vida. Pokračovatel vznešeného umění řeckých zakladatelů… Ano jamb je šestistopý rytmus básně a trochej je osmistopý. Obojí používal a vlastně proslavil Archilochos z Paru. Jeden z nejrýpavějších básníků své doby. Každý se bál jeho pamfletů… Na druhou stranu ale psal básně tak procítěné, že u nich mnozí plakali.

Hipponax z Efesu byl prý ošklivý a chudý a svými verši bojoval proti bohatství a inspiroval k vzniku atického dramatu.  A nejznámější představitel jambické lyriky byl… Víte kdo?“

AU: „Ezop?“

RR: „Ano! Výborně! Aisópos. Jeho bajky ho proslavily po celém světě. Je to dost velký kus práce na otroka, že?“

AU: „Ezop byl otrok?“

RR: „Otrok a mrzák. Ano. A i když moderní prameny tvrdí, že vlastně vůbec neexistoval, že byl jen postavou mýtickou a tedy smyšlenou, my v Řecku nepochybujeme.“

AU: „Vážně nás tlačí čas, madam. Musíme končit, ale zvědavost mi nedá… Co Sapfó?“

RR: „Sapfó. Melická lyrika. Opět jsme u písní, že? Sapfó skutečně existovala. Pocházela z bohatého rodu aristokratů, kteří bydleli na ostrově Lesbos. Tam se provdala. O jejím manželství se toho moc neví. Jen že záhy o manžela přišla, a začala kolem sebe sdružovat dívky z podobných rodů, z jakého pocházela sama. Za úkol si daly chránit boží dcery - Múzy.

Její dílo jsou především ódy, hymny, elegie, písně. Jsou plné vroucího citu, vášně, radosti i smutku. Ptáte-li se, zda byla Sapfó lesbička, pak ano, byla. V Řecku se homosexualita nezavrhovala. Naopak, byla brána jako normální způsob lidského projevu. A právě v písních se vyznává Sapfó ze svého citu k některým z dívek ze svého okolí.

Byla velmi talentovaná a ne nadarmo bývala označována desátou Múzou.“

AU: „A já vám děkuji za rozhovor, madam Roberto. Skutečně jsem se ani chviličku nenudil a mrzí mne, že nemáme víc času.“

RR: „Třeba někdy příště, mladý příteli. Nashledanou. “