Zadání domácího úkolu
Dnes dostanete zase na výběr! Vyberte si jedno zadání.Vypracování
Dobrý den.
Vyberu si pro dnešní úkol číslo dvě.
Vůbec není divu, že si odborníci myslí, že Aristofanés a Elkebavos jsou jedna a ta samá osoba. Když se totiž tito dva spisovatelé porovnají, výsledek je dosti podobný. Vezměme se například Aristofanův spis „Jezdci“:
PRVNÍ SLUHA:
Vše lze zakramařit!
Právě proto se máš obrem stát,
žes trhan z ulice a drzý chlap!
A k tomu pojďme porovnat Elkebavosův spis „Vrbová hůlka“:
EPOLETTE:
Vše lze zakramařit!
Právě proto se máš kouzelníkem stát,
abys našel to, čeho hůlka má se bát!
Jezde vidět, že nejen strukturu, ale využívá i podobné fráze ve svých satirách. Využívá i podobných témat. Zatímco Aristofanés se vysmívá šlechtě a lidským nešvarům, Elkebavos se vysmívá kouzelnické touze po moci, neboť už tehdy probíhala pověst o slavné bezové hůlce (ačkoliv Příběh tří bratří byl vydán o mnoho let později, legenda měla původ už zde). Proto Vrbová hůlka – zesměšňuje zde kouzelníkovu snahu získat co největší moc. Satirické prvky však můžeme shledat velmi podobné, styl i struktura je zachovaná v obou dílech stejně.
Avšak pojďme se podívat ještě na jedno srovnání.
Aristofánovo známé dílo Žáby:
DIONÝSOS:
Nelze básníka
tu nalézt plodistvého, který by
znal vyřknout slovo správné, chlapácké.
A porovnejme to s Elkebavosovými „Tlustočervy“:
MERLIN:
Nelze kouzelníka
tu nalézt nadaného, který by
znal vyřknout formuli kouzelnou, magickou.
Zde vyloženě můžeme pozorovat kopii převedenou do kouzelnické satiry. Básník je zde nahrazen kouzelníkem, slovo nahrazeno formulí. Otázkou zůstává, kterou z těchto satir napsal dřív či zda je nepsal současně.
Například odborník přes kouzelnickou literární satiru, Sebastien Peek, k tomuto tématu pronáší zajímavou úvahu:
„Nejsem zastáncem toho, abych se brodil v jedné vyřčené teorii a bezpodmínečně jí věřil. Ano, samozřejmě to působí jako by byl Aristofanés a Elkebavos jedna a táž osoba. Je však i jiná možnost, dokonce mě napadají hned dvě. První z nich by byla kouzelnický učedník pod mudlovským mistrem, v dějinách kouzelnické literatury by to nebylo nic neobvyklého. Dalším případem by také mohl být napodobitel. Když si všimneme jednotlivých textů, jsou si až neuvěřitelně podobné. Takže je stejně možné že nějaký kouzelník pouze kopíroval Aristofanovy slova. Anebo si z nás všech chtěl Aristofanés udělat jen legraci. Úplně si ho umím představit, kterak sedí na obláčku a směje se tomu, jak nám zamotal hlavy.“
Mějte se pěkně,
Olivie Windy
