Zadání domácího úkolu
Jak jsem slíbila na hodině, můžete se Agnes nepovinně doptat na cokoliv, co vás zajímá a v hodině nezaznělo. Pokusím se sehnat její odpovědi.Vypracování
Dobrý den.
Ještě než přejdu k vypracování samotného úkolu, napadly mě ještě nějaké otázky na slečnu Agnes. Tak, kdybyste je předala, opravdu bych byla vděčná.
Moje první otázka na slečnu Agnes se bude týkat její rodiny. Když se jí přihodilo to pokousání, byla přeci ještě dítě, ano, sice už skoro dospělé, ale dítětem byla pořád. Osobně by mě zajímalo, jak to zvládali její rodiče, jestli ji podrželi, zda byl cítit odstup, či dokonce odpor. Samozřejmě je to citlivá otázka, takže pochopím, když mi nebude chtít slečna Agnes odpovědět. Případně, jak se na to dívali prarodiče, jestli ji třeba podrželi více než rodiče, kdo byl v tu chvíli nejsilnější oporou?
Druhá má otázka se týká samotné patroly. Jak se k ní vůbec dostala? Přes známé, rodinu? Sama si je vyhledala? A jak je zkontaktovala, prostě tam přišla nebo si je nejdřív oťukala?
Myslím, že tyto otázky mi pomohou více pochopit fungování vlkodlaka, přístup k němu, což může být pro budoucí práci v patrole velmi užitečné.
Teď už k samotnému úkolu. Vybírám si třetí možnost, volné zpracování zní zajímavě.
V úkolu jsem se rozhodla ponořit se do knihovnických záznamů, ať už v patrole či u nás ve škole. Zejména mě pak zajímaly výzkumy v oblasti vlkodlactví. Nutno říct, že jsem natrefila na pár skutečně zajímavých věcí.
Georg Laccom – Pohled veřejnosti na vlkodlaka
Tento výzkum probíhal v oblasti Jihovýchodní Anglii v letech 2005 - 2008. Byl to velmi podrobný průzkum, který zkoumal náhledy obyčejné kouzelnické populace na postavy vlkodlaků ve společnosti. Laccom se dotazoval nejen na samotné vnímání vlkodlaků ve společnosti, zajímal se také o názory na to, jestli by měli mít práci, případně jakou. Dotazoval se i na funkčnost rodiny s vlkodlakem. Byl to takový značně obecný výzkum, který však dal velkou škálu toho, co se dá zkoumat budoucím vědcům.
Z tohoto výzkumu jsem si odnesla, že většinová populace vlkodlaky více méně toleruje, ale s takovým… odstupem, abych tak řekla. Ano, lidé o nich ví, lidé je tolerují, dokud s nimi nemusí být v kontaktu, dokud s nimi nemusí pracovat, nedejMerlin, aby vlkodlak začal chodit s jejich dítětem do školy. Pozitivních ohlasů na integraci vlkodlaků do většinové společnosti bylo minimálně.
Yvar Norrem – Vlkodlak a rodina: pohled anglické populace na tento fenomén
Norrem využil jedno z témat Laccoma a vytvořil hned dva výzkumy v roce 2010. Ten první byl zaměřen na pohledy populace, druhý pak na pohledy samotných vlkodlaků. Zmíním ho za malou chviličku.
Do tohoto výzkumu jsem se opravdu začetla a nad některými názory jsem se opravdu naštvala. Dokládám přepisy některých vyjádření – či alespoň jejich úryvků.
TAZATEL: Takže vy si myslíte, že není vhodné, aby vlkodlaci zakládali rodiny?
DOTAZOVANÝ 48: Samozřejmě, že ne! Je to zvrhlé!
T: Proč zvrhlé?
D 48: Protože přenáší tupetu hnusnou mutaci na další generaci.
T: Přenos těchto genů nebyl nikdy přímo prokázán. Není jisté, že vlkodlačí gen je dědičný.
D 48: Proč to riskovat? Měli by zalézt někam do díry jako zvířata a tam dožít!
***
T: Jak se díváte na zakládání rodin, když je jeden z rodičů vlkodlak?
D 71: Nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu si myslím, že každý by měl mít nárok na to založit rodinu. Ale co když to malé bude vlkodlak? Je to správné, přivést na svět někoho, kdo bude každý měsíc trpět? Kdo třeba nenajde ani pořádnou práci, koho nebudou mít děti ve škole rádi?
T: Nebylo prokázáno, že je tento gen dědičný.
D 71: To vím. Ano, dobře, dejme tomu, že to není dědičné. Pak bude mít třeba otce vlkodlaka. Bude šikanovaný ve škole. To mi připadá kruté.
T: Nezlobte se, ale tak nějak to vyznívá, že kdokoliv by měl nějakou vadu, neměl by si pořizovat děti.
D 71: To asi tak opravdu vyznívá, ale tak to nemyslím. Vlkodlaci jsou takové téma, které je dost diskutované. Myslím, že by se rodiče báli, mít někoho takového ve škole s jeho dětmi, chápete ne?
***
T: Pro vás je tedy vlkodlak normální člen společnosti?
D 18: Ano. Já mám kamaráda vlkodlaka a beru ho jako normálního kouzelníka, jako je každý druhý. Jen je vždycky na určité období v měsíci vyřazen z provozu. Ale nevidím důvod, proč by nemohl založit rodinu, byl by skvělý otec.
T: Existuje teorie, která říká, že je tento gen vlkodlaků dědičný, jak se na to díváte?
D 18: Ano, a je to jenom teorie. Není ničím podložená, ničím průkazná. Stejně tak můžu říct, že lidé, kteří snědli někdy osmahnutou oliheň nemohou zakládat rodinu, protože se dítě narodí s mandarinkami místo uší. Prostě blbost.
Yvar Norrem – Vlkodlak a rodina: pohled samotných vlkodlaků na tento fenomén
Zde se výzkum zaměřil na samotné vlkodlaky. Proto rovnou přejdu k tomu, co mě zaujalo, jednotlivé úryvky.
T: Jak vnímáte rodinný život jako vlkodlak?
D 2: No, ono je to dost těžké. Vezměme si například vůbec partnerský život. Hodně partnerů mi odešlo, jen protože jsem jim oznámila tuto skutečnost.
T: Máte teď aktuálně nějakého partnera?
D 2: Ne, aktuálně nemám.
T: Za předpokladu, že byste sehnala někoho, kdo by s vámi zůstal, máte v plánu zakládat rodinu?
D 2: Upřímně nevím. Moje práce je nebezpečná, vystavilo by to mé dítě nebezpečí. Navíc taky záleží na partnerovi, jakou bude oporou, jestli vůbec někdy nějakou bude. A hlavní otázka je – jestli bych vůbec dokázala odnosit dítě, jako vlkodlak? Při proměnách asi nejde být těhotná ne? Já sama nevím.
T: Jsou i jiné možnosti.
D 2: V případě adopce bych to snad zvládla. Ale víte, vychovávat dítě jako vlkodlak, to mi připadá dost nereálné, pokud vedle sebe nemáte někoho opravdu silného.
***
D 19: Jasně, že si chci jednou založit rodinu. Asi bych se na to díval jinak, kdybych byl žena, ale kdybych si našel nějakou silnou oporu, silnou ženu, byl bych opravdu rád otcem. Myslím, že i dítě vychovávané v trochu komplikovanějších podmínkách, vyjde do života silnější a obrněnější.
***
T: Bál byste se o to dítě?
D 5: Jistě. Asi nejvíc o to, že mu ublížím, že se třeba objeví někde, kde nemá být. Muselo by být v mladším věku velmi střeženo.
T: To by zvládla vaše partnerka, ne?
D 5: Ano, ona by to jistě zvládla. Ale bylo by to těžké.
Momentálně plánuje výzkumník jménem Adam Tyrone výzkum v oblasti přeměny vlkodlaka. Měl by být hotový v průběhu následujících deset let. Tyrone chce vyzkoušet proměny na své vlastní kůži pomocí kouzla či lektvaru, které momentálně vyrábí. Na tento výzkum jsem velmi zvědavá.
Mějte se krásně,
Olivie Windy
