Zadání domácího úkolu

Celý rok jste pracovali jako mourovatí a já jsem Vám velmi vděčný. Ovšem závěrečná esej být musí a také by měla ukázat trochu víc práce. Proto jsem si pro Vás připravil návštěvu kouzelnické nemocnice. Každý z Vás dostane přidělenou jinou nemocnici na stáž, abyste si neradili. Budu chtít, abyste tam aplikovali své znalosti odsud. Mám v daných nemocnicích známé a tak se nebojte, budu mít, kdo to bude mapovat s Vámi. V eseji mi pak napíšete na alespoň 9 palců, jak Vaše stáž probíhala. Co jste vše dělali? K čemu všemu Vám připustili? Pokazili jste něco? To vše chci vědět!

Vypracování

Dobrý den, pane profesore McColline,
vy jste mi ale dal! Bombajská nemocnice byla opravdová bomba, ale tak plná dojmů, že netuším, co vše zmíním a co zmínit zapomenu.

Bombajská nemocnice hinduistických čar

První tři dny jsem strávila jako stážista, pozorovatel. A ještě že tak, protože přiznávám rovnou, že bych asi žádnou další práci než koukání a držení si očí v důlcích nezvládala. Přijít do Bombajské nemocnice kouzelných čar, to je jako přijít do tak trochu jiného světa, pro mě to bylo jako bych byla na dva týdny, po které měla má smluvená stáž trvat, Alenkou v Říši divů. Tolik barev, zvuků a podivných úkonů! Ale abych to tedy vzala nějak konstruktivně, od začátku…

Dostala jsem šílenou uniformu pracovníka nemocnice, k mé potěše naštěstí v barvách mé hogwartské koleje, s odkazem na úctu k dávnému léčiteli Dhanvantarimu, oblek se skládá z křiklavě žlutých kalhot, z pruhu křiklavě rudé látky, který si omotáte kolem těla (sárí) a z podivné kuželovité a přezdobené zlaté čapky. Jak jsem zjistila, ti z oddělení duševních chorob musejí navíc na tváři mít každý den barvy ve stylu divadla kathakali, což jsou masky… nu, posuďte sám, jestli byste si každý den, než jdete do práce, chtěl na tvář malovat ještě tohle:

Kromě uniformy jsem byla zaskočená i tím, jak nemocnice vypadala. Nic jako náš klidný a úhledně tříděný Mung. Bombajská nemocnice je prostě chaos, ale takový, že se v něm lidé vyznají, i když po celou mou stáž jsem správný mechanismus rozdělení prostor neobjevila. Nemocnice je zkrátka shlukem chodeb, kójí, výklenků a malých místnůstek přeplněných lůžky, dekami a nádobami a dalšími věcmi. Je to jako být v ulicích přeplněného města, i když jste v budově. K tomu se všude ozývá hluk, pokřikování, troubení, bučení, hučení a nevím co ještě. Zkrátka chaos, kterým sem tam někdo probelhá, prokluše nebo se proplazí s četnými přestávkami. Každý z prvních tří dnů jsem prošla takříkajíc s otevřenou pusou asi třetinu nemocnice, až mi ukázali vše, až na chráněné pracovní prostory, kam už stážisté nemají přístup.

Čtvrtého dne ráno jsem už zkušenými pohyby oblékla svou uniformu a s čapkou na hlavě vyrazila do „ulic“ nemocnice. Pochopila jsem, že to není zas takový chaos, ale že je to o zvyku. Místní kouzelníci jsou stejně jako mudlové zvyklí hodně věcí dělat na veřejnosti, společně, venku. Proto ta podoba nemocnice. Lékouzelníci procházejí ulicemi a uličkami, oslovují pacienty z předem vypsaného seznamu, když je nenajdou, vyvolávají je, což je zaručená cesta k úspěchu, protože vždycky se najde nějaký jiný pacient, který viděl někoho, kdo viděl někoho, jak se hledaný člověk třeba právě myje v bazénku mořské vody (Bombajská nemocnice sídlí hned u moře). Na první den jsem dostala na starost pět pacientů, tři pány a dvě dámy. Jenže když jsem je všechny obešla a zjistila od nich dotazováním, jak se jim daří, všichni říkali to samé: „Velmi dobře, děkuji za optání.“ Zeptala jsem se tedy po obědě svého nadřízeného, jestli je to takhle v pořádku. A on souhlasil, že je to vynikající zpráva, protože neonemocněli. Další zvláštností Bombajské nemocnice totiž je, že oni stejnou měrou, jako dbají o vyléčení neduhů a úrazů, dbají na prevenci před nemocemi. Mí „pacienti“ tak vlastně byli zdraví, ale šli do nemocnice, aby pookřáli a aby neonemocněli. Ve zbytku času jsem pomáhala u případu, kdy z ulice donesli obří krávu, která zvracela. Po sérii lektvarů, mazání těla mastičkou z myrty a důkladné masáži vemene (ehm, toto byla má práce) se zvěromág dokázal vrátit zpět do své podoby a po svých zase s díky z nemocnice odešel. Pravděpodobně se mu prý udělalo špatně po týden starém čapátí, které našel vyhozené v trávě před svým domem.

V následujících třech dnech jsem pracovala v sektoru zažívacích neduhů, jelikož jsem se prý osvědčila jako skvělý „masér“. Naštěstí jsem se dostala i k něčemu, co umím od nás, a mohla jsem konečně ukázat, že nejsem lékouzelnický student bez znalostí. Přebrala jsem zásoby bylinek a učila se, jak připravovat to základní – léčivé lektvary. Jenže jsem mohla rovnou zapomenout na naši potentillu na silný průjem nebo další ingredience a klasické lektvary. V Bombajské nemocnici hinduistických čar dbají na klasické léčebné metody a přísady pro Indii tradiční, což naše bylinky prostě nejsou, no. Takže jsem připravila obří množství ovoce nakrájeného na kousky, hlavně indický angrešt, kokos  a gallnut, z kterého se připravuje Kaše kouzelného osvěžení, prevence proti všem nemocem. Také jsem zjistila, jak se to má s těmi posvátnými krávami, co jsou nedotknutelné. Ony totiž dávají mléko právě téhle nemocnici! Kaše tak sestává z povařeného mléka, kousků ovoce a slunečnicových semínek a z magické ingredience, několika chlupů ze srsti yaliho, zvířete, které v Indii žije (má lví tělo, chobot a kly slona a hadí ocas). Vyléčí jím zde skoro všechny zažívací neduhy. Upřímně, viděla jsem, jak si nesnědené porce odnáší léčitelé ze sekce, kde jsou kouzelníci s jizvami a vředy, počítám, že se touto vzácnou kaší léčí i nemoci kůže a její zranění a otevřené rány. Ale zpět k zažívání. Naučila jsem se totiž připravit také placky na stavění stolice, přímo na urputné průjmy, na které mají zdejší kouzelníci často náchylnost. A to je vám ostrá směs, že i já, milovník pálivého, bych měla co dělat. Do této placky se dává chilli prášek z papriček, zázvor, kardamom a špetka dlouhého pepře, to vše se zaleje práškem a olejem z kokosových ořechů, smísí a uplácá se malá placka, asi jako dlaň. Takové placky se pak podávají třikrát denně dva kusy. Do tří dnů jste fit, po průjmech ani vidu, ani slechu.

Ve zbylých dnech jsem dělala pak takovou všehochuť, učila se obvazovat různé atypické rány, když si kouzelníci sami ublížili posvátnou dýkou při obřadu, které se v Indii konají prakticky denně. Pomohla jsem léčit (a díky našim hodinám jsem to opravdu uměla dobře) drobnější zlomeniny, nakonec jsem byla jako přihlížející i u opravdového skvostu – nohy napadrť rozpláclé od toho, jak ji kouzelníkovi přišlápl jeho cestovní slon. Než jsem se nadála, mé stáži byl konec.

Musím vám závěrem poděkovat, pane profesore, sice jsem nepředvedla přímo naše známé receptury, ale hodně mi to dalo. Postupy jsem znala, daly se aplikovat i na ten indický chaos pouliční nemocnice, naučila jsem se nové receptury, viděla zvláštní druhy zranění a uvědomila si, že nejen nemoc je třeba léčit, ale už i onu možnost případné budoucí nemoci je někdy možná dobré podchytit. Velmi zajímavé místo, ta Bombajská nemocnice hinduistických čar, byť jsem se ve své stáži setkala spíše s duševním působením lékouzelníků a s jejich kuchařským umem a zábaly než přímo s mnoha formulemi.

Děkuji vám za velmi pěkný rok! Krásné prázdniny!