Zadání domácího úkolu
Jestli bude další ročník institucí, to je ve hvězdách. Nicméně stále existuje mnoho institucí, které jsme si neuváděli.Vypracování
Dobrý den,
nemůžu se zbavit dojmu, že jsme letošní rok prošli institucemi, kde vládne trochu ponuřejší atmosféra. A to jsem to označil ještě mírně. Mám tedy dojem, že než se rozloučíme, chtělo by to menší rozptýlení. Samozřejmě i v této instituci narazíme na oddělení, kde příliš veselo není, ale když se o nich zmíním jen okrajově, třeba se toho depresivního oparu, který letošní instituce obestřel, zbavíme.
Vítám vás tedy v tom největším a nejkouzelnějším skleníku světa. Nikdo si není přesně jistý, jaká je jeho skutečná rozloha, protože zatím nikdo neprošel všechny jeho sály a zahrady, ale i to vlastně potvrzuje, že se jedná o skutečně unikátní místo. Podobně jako knihovna, kterou jsme navštívili posledně, tak i skleník se samovolně rozrůstá a jeho chodby se spojují s nejkrásnějšími místy světa. Je tedy dost dobře možné, že při jeho procházení se v jednom dni octnete v japonské zahradě se šeptající sakurou a ledové jeskyni se sněhovými růžemi z Himalájí. Toulat se jeho chodbami je tak na vlastní nebezpečí. Několikrát už se samozřejmě stalo, že zde někdo zmizel, ale nebývá to tu tak častým jevem. Kdo si dává na cestu pozor, nikdy nezabloudí příliš daleko. Většinou ho pak někdo dříve či později objeví.
Většina návštěvníků se hlavně vedlejším chodbám a neznámým dveřím vyhýbá. Což je dle mého názoru rozumné, pokud u sebe nemáte soupravu na kempování a zásoby jídla alespoň na měsíc. Skleník samotný totiž začínal jen několika hlavními expozicemi a částmi, které jsou pro všechny naprosto bezpečné. Pokud vím, tak se jednalo o sál s vodními rostlinami, expozici temnomilných rostlin, mandragorový záhon a hlavní sál. Možná že se vám to bude zdát trochu malé, ale je třeba si uvědomit, že šlo opravdu pouze o počátky. Postupně se pak skleník rozrůstal a nějakou dobu zůstával stále bezpečným místem. Problémy nastaly až o něco později. V současné době je přístupných pětačtyřicet sálů, ze kterých je zaručený bezpečný návrat. Vedení skleníku pak i nadále pracuje na dalším rozšiřování map a vysílá k prozkoumání chodeb další a další dobrovolníky.
My se ale raději budeme držet těch bezpečných částí. Samozřejmě není možné projít všechny dostupné sály a to ani nemluvím o přilehlých zahradách. Ale je zde pár míst, která by člověk při první návštěvě neměl vynechat. Předně je tu hlavní sál, kterému se člověk nevyhne. Zde je vstup do samotného skleníku a každý si tady musí koupit svou vstupenku. Z flory toho tady člověk moc neuvidí, ale o historické fotografie zde nouze není. I v hlavním sále by dokázal člověk strávit celý den. Pokud by měl tedy zájem. Architektonicky je samozřejmě velice krásná a informace, které se zde dají vyčíst jsou velice zajímavé, ovšem to co je za pokladnami je mnohem lákavější.
Zmínil jsem se například o expozici s temnomilnými rostlinami. Jejímu zřízení předcházelo neuvěřitelné množství dohadů a papírování, protože ministerstvo kouzel jí nechtělo povolit. Každému, kdo do ní vstoupí, pak musí být jasné proč. Hlavním exponátem této sekce je totiž ďáblovo osidlo a rostliny, které se mu podobají. Celá se samozřejmě nachází v podzemních prostorách a krom rostlin tam mohou návštěvníci obdivovat i úžasné krasové jevy a dokonce naleziště drahokamů. K těm se ovšem neodváží nikdo přiblížit vzhledem k nebezpečí, které v každém stínu číhá. Určitě vás nepřekvapí, že se jedná o nejnavštěvovanější místo. Lidé zkrátka vždy dávají přednost tomu děsivému a nebezpečnému.
Podobné problémy byly i s oddělením přidaným o něco později. Mudlovské masožravé rostliny pro všechny kromě hmyzu neškodné. Ty kouzelnické to ale mají přesně naopak. Hmyz je asi to jediné, co se jich nemusí bát. U návštěvníků je oblíbená hlavně doba krmení, kdy se mohou podívat na způsob, jakým tyto rostliny loví. Podobná akce se koná jen jednou za měsíc a bývá na ní beznadějně vyprodáno. Krom masožravých rostlin se totiž diváci mohou potěšit pohledem i na nějaká ta domácí zvířata. Hlavně krávy, ovce, prasata a nějaké ty kozy...
Já ovšem dávám přednost poněkud bezpečnějším místům. Například louka s bludníčky je naprosto úžasná. A ten, kdo zavítá do sálu luminiscentních hub a květin už pravděpodobně nebude chtít nikdy odejít. K vidění je toho ve skleníku zkrátka mnohem víc, než jen rostliny, které běžně používáme při přípravě lektvarů.
***
D. M.
