Zadání domácího úkolu
Vypracování
Dobrý den.
Kryptid je podle odborných definic živočich (případně rostlina), jehož existence nebyla prokázána vědou.
Wendigo
Pověsti o wendigovi zůstávají stále tak trochu záhadou. Vidělo ho údajně mnoho lidí, kteří popisují zapadlé oči, zažloutlé tesáky, dlouhé a vyhublé tělo a zažloutlou kůži. Občas se připojují popisy se srstí, ale ne vždy.
Nejvíce se však rozcházejí popisy o tom, jak vůbec wendigo vznikl. Údajně byl každý wendigo původně člověkem, lidskou bytostí. Ale když byly dlouhé zimy, které odtrhly kmen od zdroje potravy, začali jedni pojídat druhé. Říkalo se, že lidské maso dodá sílu a nesmrtelnost. Bohužel potud je to pravda, postupem času se z pojídání lidí stal wendigo. Jiná teorie zase tvrdí, že museli sníst lidské srdce, aby se proměnili ve wendiga. Zkrátka kanibalismus na té či oné úrovni.
Další známá věc o tomto tvoru je, že dokáže prospat i dlouhá léta (co by za to jiní dali, že?). Jednou za čas vyleze z úkrytu, nabere zásoby, pořádně se nabaští a zase usne na pár let. Loví většinou v lesích, tímto způsobem se údajně ztrácejí kempaři.
Yetti
Yetti je podobný lidoopovi a žije v Himalájích. Alespoň na tomto se shodují všechny prameny. Má být vysoký až dva a půl metru a má mít obrovská chodidla (v některých končinách se mu přezdívá Bigfoot – velká noha). Je chlupatý, většinou se vyobrazuje s bílou srstí, odolnou do zimy.
Yetti je jeden z nejznámějších mytických tvorů, který nikdy nebyl prokázán vědou. Jeho existence je však odborníky označovaná za možnou, neboť jeho původ může být odvozen od jiné vývojové větve Homo Erectus. Tato pravděpodobnost mu dodává zkrátka na jisté skutečnosti.
Neodpustím si jeden úryvek z divadelní hry „Dobytí Severního pólu“ divadla Járy Cimrmana, neboť celou dobu, co píšu o Yettim, mě napadá jen a jen tohle.
(Podávám video i text, kdyby vás to nebavilo číst, tak ať o tuto klasiku nepřijdete)
https://www.youtube.com/watch?v=IIA1kIVW9UY
Ještě překvapivější je skutečnost, že sněžný člověk se jako biologický pár nejen rozmnožuje, ale i chová. Cimrman zřetelně viděl a slyšel, jak tento tvor gestikuluje a mluví sám se sebou."Jeho řeči jsem sice nerozuměl," píše, "z intonace a výrazu jsem však poznal, že nejde o samomluvu, nýbrž o vyslovený dialog, někdy přecházející až v hádku. Vysokou, pištivou fistulí vyčítá a obviňuje, hlubšími hlasovými tóny pak zaujímá pozici obrannou a omluvnou. Kdybych měl překládat podle intonace a gest, řekl bych:
- Kolik bylo hodin, když jsi přišel domů ?
- Já nevím. Bylo ještě světlo.
- Světlo je pořád. Máme polární den.
- Slavil jsem tvoje narozeniny.
- Nelži ! Kdovíkde lítáš, a mě z toho pak bolej nohy !
A právě dualita této řeči, toto splynutí 1. osoby "já" s 2. osobou "ty" vedlo Cimrmana k pojmenování sněžného člověka výstižným slovem "játy", které později Angličané zkomolili na "yeti".
Olgoj chorchoj
Olgoj je mytický písečný červ. Podle těchto mýtů se jeho výskyt zaměřuje především na poušť Gobi. Bývá popisován různým způsobem, většinou ne nijak lákavě. Buď ho lidé označují za přerostlou žížalu nebo (a to je mnohem nechutnější) za tlusté střevo naplněné krví. Ovšem, přerostlý skutečně je, údajně může měřit až metr a půl.
Olgoj údajně není tvor zcela bezbranný. Útočí vesele, jen se nějak nikdo nemůže shodnout, jak přesně, názory se zde rozcházejí na dva tábory. První tvrdí, že Olgoj zabíjí elektřinou. Druhý zase tekutinou, která má snad působit jako kyselina. Ať tak či onak, Olgoje zatím nikdo nedokázal vědecky zaznamenat. A pokud jde o mě, tak ať radši zůstane jen mýtem. Krví plněné střevo co prská kyselinu? Ne, díky!
Mějte se krásně,
Olivie Windy
