Zadání domácího úkolu

Vypracování

1.: Co je to kryptid?

Pojmem kryptid se rozumí živočich, případně i rostlina, kterým se zabývá kryptologie a jehož existenci se navíc nikdy nepodařilo nijak dokázat. Je možné je rámcově rozdělit do čtyř kategorií.

a) existence některého živočišného druhu je již prokázána, kryptid je s ním jednoduše zaměňován (za samostatný druh nějakou dobu nebyl uznán šimpanz bonobo)

b) jedná se o běžně známou bytost nebo tvora, kryptidova přítomnost ovšem není v oblasti, kde je za něj považován, prokázán (je známo svědectví o velkých kočkovitých šelmách na Britských ostrovech)

c) kryptid se považuje za vyhynulého, ovšem čas od času (a někdy často) se objeví zpráva nebo svědectví o jeho spatření (nikdy neověřená pozorování vakovlka v Austrálii a Tasmánii, který je již dlouho považován za vyhynulého)

d) existence kryptida nebyla nikdy dokázána, zmínky o něm se vyskytují hlavně v pověstech a historkách (o yettim jste už určitě každý slyšeli alespoň jednou)

2.1: Lobison

Lobison, jiným názvem Luison nebo Luiso, se vyskytuje v Brazílii. Jedná se o agresivního a nebezpečného tvora. Existuje domněnka, že se sem Lobison dostal z Portugalska.

Lobisonem se stane člověk, který se narodí jako sedmý mužský potomek stejného otce i matky. První proměna se odehrává po dovršení třináctého roku, vždy o půlnoci, trvá pouze dvě hodiny a v době 40-ti denního půstu před Velikonocemi. Je velmi ošklivý - má špinavé chlupy, bledou pleť a doprovází jej zápach připomínající pach mrtvoly. Je děsivý a vyvolává v lidech strach a zoufalství.

Je silně spojován se smrtí a je považován za pána noci. Vyskytuje se převážně na místech, co mají něco do činění se smrtí, jako jsou hřbitovy či márnice. Konzumuje mrtvoly a hnijící maso. Jeho doteky jsou velmi studené, dříve byl považován za posla smrti. 

V pozdějších dobách byl mýtus o něm stále častěji zaměňován s legendy o vlkodlacích. Jeho popis se změnil - dnes je považován napůl za psa, napůl za člověka a řadí se mezi vlkodlaky.

Modernější příběhy o Lobisonovi jsou podobné příběhům o vlkodlacích, v mnohém téměř totožné.

2.2: Mapinguari

Mapinguari žije v Jižní Americe, přesněji v Amazonských pralesích. Je připodobňován lenochodům. Pravděpodobně jde o tvora porostlého rudožlutou, velmi hrubou srstí, a to po celém těle. Dosahuje výšky až 2,5 metru.

Svým obětem ukusuje hlavy, nebo se to o něm alespoň traduje. Táhne se za ním ošklivý zápach, který děsí domorodce. Je známo, že má hlasitý projev, který je často podobný silnému lidskému hlasu. Jediná rozdílnost je v mručení, kterým jsou hlasové projevy Mapinguariho zabarveny. Má velmi silné drápy, díky kterým se mu snáze loví masitá potrava. Domorodci se nechali slyšet, že do jeho kůže jsou, stejně jako u pásovce, vrostlé kostěné destičky, proto je neprůstřelná.

O jeho existenci se dá najít hned několik důkazů - 1890 byl spatřen v argentiských pralesích, několik let nato byl popsán paleontologem na základě nálezu jeho kůže. V té době se podařilo najít i některé další jeho pozůstatky. Jeskyně Katedrála v Patagonii byla nalezena se zbytky jeho kůže. Podle tohoto nálezu je možné, že Mapingurari v 19. století ještě stále žil.

2.3: Bloop

Bloop... snad jediné, co o něm víme a co známe, je jeho hlas. První svědectví o něm pochází už z roku 1997, kdy byl zaslechnut National Oceanic and Atmospheric Administration u rovníku v Tichém oceánu. Původ tohoto zvuku není přesně známý, existovaly dohady, že mohl vzniknout moderní technikou, ovšem faktem podporující existenci Bloopa je, že onen zvuk byl zaznamenaný hned několika podvodními sonary a to až do vzdálenosti pěti kilometrů.

Bloop překonal hlasitost například i velryby modré (plejtváka obrovského), a to několikanásobně, a to si velryba držela zvířecí rekord. Právě proto se vědci shodli, že v případě existence Bloopa se jedná nejspíše o největší bytost, která by se dnes na naší planetě vyskytovala.

CNN v roce 2002 vyslovilo teorii, že se jedná o chobotnici, případně o živočicha s velmi vysokým počtem chapadel. Nic takového se ovšem nikdy nedokázalo. 

V dnešní době existuje mnoho hypotéz, mimo jiné i ta, že zvuk Bloopa je pouhým zvukem tání ledovců, kterou vyslovil Dr. Christopher Fox. Ten si to však nejspíš rozmyslel a po roce prohlásil, že živočišný původ zvuku je pravděpodobnější. Navíc se stále nevyloučilo, že zvuk může pocházet z některé moderní technologie, které v dnešní době lidstvo užívá opravdu hojně.