Zadání domácího úkolu

Vaším úkolem bude najít 5 zemí, které se proslavily svými bájemi a stručně o nich něco napsat. Jaký typ bájí se tam vyskytoval, či věřili v jednoho boha či měli celý panteon, nebo jaký byl jejich nejznámější hrdina. Rozsah minimálně 3 palce.

Vypracování

1.

Starověké Řecko

Starověké Řecko a jeho mytologie pochází z doby zhruba 800 let př. n. l. a pokračuje následujících zhruba tisíc let. Takto obsáhlá doba v sobě samozřejmě skýtá mnohé příběhy, které se postupně prolínaly s bájemi jiných zemí, se kterými Řecko buď sousedilo, anebo s nimi mělo jiný kontakt - s Persií, Egyptem, Mezopotámií... Proto v mnohých těchto zemích najdeme značné paralely.

Řecká mytologie hovoří o mnoha bozích, je tedy polyteistická. Mezi nejznámější bohy patří Zeus se svým nepravidelným skloňováním, Athéna Pallas anebo třeba Artemida.

Nejznámější hrdina Řecka - to je poněkud složitější otázka. Můžeme mezi hrdiny řadit Odyssea, jehož osud byl popsán básníkem Homérem, Herkula, který je Diovým synem a vypráví se o něm známá báje o dvanácti úkolech, které musel splnit. Dále jsou pak známi Prométheus či ženská postava, která, alespoň dle mého názoru, není ani kladná, ani záporná - Pandora.

 

2.

Starověký Egypt

Éra Starověkého Egypta trvala déle než Starověkého Řecka. Začala už kolem třetího tisíciletí před naším letopočtem a trvala ještě dlouho poté. Egypt je proslaven především svými pyramidami, Sfingou v Gíze a hieroglyfy, které dokázal rozluštit až v 19. století Jean-François Champollion.

Egypt byl, podobně jako Řecko, polyteistický. Mezi hlavní bohy patřil bůh Slunce Re (psán také jako Ra a v díle Eduarda Petišky Ré), od kterého odvozovali svůj původ faraóni, svrchovaní vládci Egypta. Egyptští bohové mají často částečně zvířecí podobu; u boha Re je to sokol, u bohyně Vadžet had, u Bastet kočka. Bohové a bohyně v příbězích často přebírali zvířecí podobu, když se vydávali mezi lidi.

A co se týče hrdinů - báje většinou vypráví o skutcích bohů, nikoli lidí. Příběhy o lidech vyprávějí především o tom, že je důležité získat vše vlastní snahou, a nikoli se snažit získat něco, co nám nepatří.

 

3.

Japonsko

V Japonsku se mýty a báje předávají z dob již dávno minulých až do těch dnešních. Ostrovní země byla dlouho odloučena od světa. Ačkoli přijala buddhismus, nepřestala věřit ve vlastní bohy, kami. Souhrnně se tato víra nazývá šintoismem. Mnozí japonští kami nemají jmen; jsou to spíše duchové než bohové v evropském pojetí. Pojí se s předměty, místy, zvířaty. Japonsko má však i bohy, pro něž zná pojmenování - Amaterasu, bohyně Slunce, Susanó, bůh Měsíce, a mnozí další. Japonsko oplývá i značnou zásobou mytologických bytostí, mezi než patří například kappa, jakási obdoba našeho vodníka, anebo tengu, lesní skřet.

V Japonsku často splývají hrdinové bájí s hrdiny pohádek - příkladem budiž Momotaró, chlapec z broskve. Trochu připomíná českou pohádku o Plaváčkovi. Momotaró porazil démony oni, kteří tyranizovali obyvatele Japonska.

 

4.

Řím

Řím byl státním útvarem, který vznikl na území dnešní Itálie, dále zasahoval na území dnešního Španělska, Francie, Anglie, Řecka a dále - v mnohých končinách se ovšem neudržel příliš dlouho. Vznikat začala zhruba ve stejné době jako Řecko, ale vydržela o něco déle.

Římská mytologie je v mnoha ohledech paralelní s tou Řeckou. Za zmínku stojí, že jména planet - kromě Země - jsou přebrána z římské mytologie - bohyně krásy Venuše (obdoba Afrodity), bůh války Mars (obdoba Area) anebo římský nejvyšší bůh (a tedy obdoba Dia), Jupiter.

Hrdina Héraklés je pak stejný jako v řecké mytologii, ačkoli zápis jména se může trochu lišit.

 

5.

Severské země - severská mytologie

Hned na začátek se musím přiznat, že tato je má oblíbená. Jedná se o mytologii Vikingů, kteří obývali Norsko, Švédsko, Dánsko, Island. Jednu dobu pobývali i na území Britských ostrovů, jejichž obyvatelé od nich částečně převzali jazyk i mytologii, dostali se i do Ruska a k Středozemnímu moři. Byli také prvními (doloženými) Evropany, kteří se dostali na území kontinentu Ameriky, a to v roce 1000.

Severská mytologie má značně nejednotnou podobu, která se lišila především v závislosti na zemi, ve které byla podávána. Dnes se při výkladu severské mytologie vychází ze dvou edd, zápisů bájí a mýtů. Straší z nich je Poetická Edda, která vznikla zhruba kolem 10. století v zemích Skandidávie, mladší je pak Prozaická Edda, kterou má na svědomí Islanďan Snorri Sturluson a která pochází z první poloviny století třináctého.

Podle severské mytologie existuje devět světů, které spojuje světový strom Yggdrasil. Mezi důležité informace patří ty, že lidský svět je nazývaný Midgard, svět Ásů Ásgard. Druhá část severského panteonu, Vanové, přebývá ve Vanaheimu, dalším ze světů. Helheim je svět, kam se dostanou duše těch, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí. Místo je to dosti nehostinné. Není těžké uhodnout, kde se vzal v angličtině výraz hell, peklo.

Z bohů severské mytologie jen v krátkosti uvedu Ódina, Thóra, Baldra, Lokiho nebo bohyně Freyju a Frigg. Zápis jejich jmen se může více či méně lišit. Tito patří mezi vyšší bohy; mezi nižší patří Valkýry, ženy bojovnice, které shromažďují muže padlé v boji ve Valhalle, nebo Norny, tři bohyně spojené s časem - minulostí, přítomností a budoucností.

Zajímavostí je, že zatímco většina mytologií vysvětluje především vznik světa, jeho fungování a různé jevy, severská mytologie se zaobírá i koncem světa. Tomu se říká ragnarök - má se jednat o takzvanou poslední bitvu, jež má hned několik spouštěčů. V konečném důsledku má zemřít naprostá většina obyvatel devíti světů a přežít jen hrstka, která svět obnoví.

Co se týče hrdinských příběhů - nejznámější je nejspíše ten o Sigurdovi, který se zamiloval do Valkýry Brynhildy a měl meč, který dokázal zabít draka Fáfnira. Předpokládá se, že příběh o Artušovi je částečně inspirovaný Sigurdem.

Severská mytologie má jen málo dochovaných zdrojů a mnohé mýty a postavy v nich postupem času splývali - v jako ostatně jakékoli jiné mytologii. Ta severská je ovšem často známa hlavně díky dílu německého skladatele Richarda Wagnera. Ten se příběhy edd i dalších zdrojů inspiroval a do svého díla Prsten Nibelungův přimíchal i báje z oblasti Německa, které se do značné míry shodují s těmi ryze severskými. Pro účely hry byl mnohé skutečnosti výrazně pozměněny.