Soutěže 1205
Výuka 1105
Semináře 394
Zmijozel

Autor: Amber Swenová
Práce odevzdána: 12. 11. 2010 13:20
Předmět: Nauka o fobiích, 1. C
Termín: 4. termín

Zadání domácího úkolu

Mezi tento typ fobií řadíme i Dungeofobii (strach z vězeňských kobek) a vaším úkolem bude napsat několik informací o této fobii. K tomu mi ještě připojte obrázek nějaké kobky, ve které by jste se báli i vy. (informace o této fobii si vymyslete, zbytečně by jste prolézali knížky v knihovně)

min. 3 palce

 

Vypracování

Dungeofobie = strach z vězeňských kobek

Všeobecná charakteristika:
Tato fobie se vztahuje k pobytu ve vězeňských kobkách. V obecnějším pohledu není podmínkou, aby se jednalo přímo o klasické vězeňské kobky (kobky v oficiálních věznicích). Dungeofobie je spíše souhrn jiných činitelů, než samostatná fobie. Vždy je zaznamenána i jiná přidružená fobie. Diagnostikovat ji můžeme zejména v případech, kdy se u pacienta objeví dva velmi důležité faktory:
1. doba pobytu v kobkách je delší jednoho týdne
2. akutní stav přetrvávající více jak 48 hodin
- definice tohoto stavu je součástí klasifikace příznaků vydaná roku 1845 ministerstvem kouzel. Pacient musí být pod lékouzelnickým dohledem!

Výzkum:
Cesta k této diagnóze byla velmi zdlouhavá. Odborníci první případy zaznamenali díky projektu, který se zaměřoval na vězně a jejich chování (1591) Přinesla rozporuplné výsledky. Objektivní posouzení vázlo z důvodu přítomnosti mozkomorů.

Téměř o sto let později se o zmíněnou studii začala zajímat Sarin Rettová – lékouzelnice, která přes deset let pracovala s obětmi černé magie. Mezi svými pacienty měla i osoby, které byli vystaveni uvěznění v kobkách. Porovnala záznamy svého výzkumu a našla několik stejných znaků.

V roce 1702 byla na základě její nové studie zařazena do klasifikace dungeofobie a další nové diagnózy.

V současné době existují dvě podkategorie:
Dungeofobie I třídy
- vzniká v prostorách věznic

Dungeofobie II třídy
- vzniká v kobkách mimo věznice

Příznaky:
Mezi průvodní příznaky dungeofobie patří strach z uzavřených prostorů (tzv. klaustrofobie). Pokud kouzelník trpí touto fobií, je velmi pravděpodobné, že bude náchylnější a při pobytu v kobkách se jeho strach z uzavřených prostor vyvine až k dungeofobii. Lékouzelníci vycházejí samozřejmě i z opačné interakce.

Po pobytu v kobkách se objevují i další fobie (např. panický strach ze tmy, z uzavřených prostor, pavouků)

U lidí trpící touto fobií jsou běžné stavy úzkosti v menších místnostech, nespavost spojená s nočními děsy (živé sny týkající se jeho negativní zkušenosti)

Když je dungeofobik vystaven dalšímu pobytu v kobkách, vyznačuje se těmito příznaky:
- třes rukou a nohou, rozšířené zorničky, zrychlený tep i dech
- postižený nevyvíjí aktivitu, krčí se v koutě, křičí.
- sebevražedné chování či myšlenky – méně časté (pobyt v kobkách je sám o sobě náročný a sebevražedné chování nemusí být hned příznak fobie)
- zmatenost
- apatie, v konečné fázi i šok

Příčiny:
Již z názvu je zřejmé, že příčinou je pobyt ve vězeňských kobkách. Čím déle se kouzelník v kobkách zdržuje, tím je riziko větší.

Důležitou úkolu zde sehrává vše, co se v kobkách s kouzelníkem děje. Samotný pobyt nebyl prokázán jako spouštěč této fobie.

Mezi další příčiny se řadí i věk postiženého. Čím je nižší, tím je velká pravděpodobnost, že této fobií podlehne.

Léčba:
Prvním krokem musí být okamžité odvedení z kobek - nejlépe na otevřené prostranství. Následuje náročná psycholékouzelnická pomoc – terapie je dlouhodobá.
Při léčbě je nutné věnovat pozornost všem potížím. Nejčastěji se doporučuje i podpůrná léčba psycholektvary.

Důležitou roli zde hraje i okolí, které může výrazně přispět ke zmírnění fobie.

- - -
Kobka – malá, temná, s otvorem nad hlavou, brrr:
[link]