Zadání soutěže
Jednoho rána jsem vyhlédla z okna mého kabinetu a co mé oči nevidí. Na jedné z věží zavlály růžové trenýrky! S medvídkem zepředu...
Vážně by mne zajímalo, čí jsou a jak se tam, u Merlina, dostaly! A to bude váš úkol - tyto informace vypátrejte a formou povídky objasněte.
Vypracování
Dobrý den,
zde je výsledek mého pátrání. Doporučuji si vzít ke čtení kafe, bude to přece jen delší...
Růžové trenýrky
Žila, byla jedna hradní dinosauřice. Se svým věkem už měla být studentka, nicméně si zvolila doživotní studentskou dráhu. Sutentský hábit a život bez vrásek je krásný,
Díky svému věku byla většina hradního osazenstva mladší nežli ona, a proto občas zapomínala na sílu fialové barvy a zacházela s profesory, jako sobě rovnými. Případně jako by ta rovnější byla ona sama.
Jednoho krásného rána se rozhodla o další své škádlení profesora. Bohužel ten už neměl tolika pochopení. Možná to bylo proto, že studentce záviděl její hábit a žití bez vrásek a starostí, nebo možná protože se bál, aby síla jeho moci nebyla narušena. Nicméně ji zaklel. Měla z ní být Šípková Růženka a zarůst trním a spát. Bohužel tahle Růženka chrápala velice hlasitě ze spaní.
Na hradě se samozřejmě udrží každé tajemství, takže brzy věděl tajemství celý hrad, aby ho mohli všichni hezky držet.
Růženka si hlasitě chrápala ve Velké síni, v kolejní místnosti, chrápala dokonce i na koštěti. Vysvobození se jí však nedostávalo.
Inu bála se, že už se neprobudí, proto začala svými trny něžně popichovat jednoho z nejmladších mužů na hradě. Takového, kterého už dlouho svým dinosauřím okem vyhlížela. Zřejmě jí na něm přitahovalo jeho mládí či velikost jeho ega. Ego měl tak veliké, že se mohlo rovnat tomu dinosauřímu. Nicméně princi se zřejmě příliš důvtipu nedostalo, tak musela Růženka dále procházet hrad obrostlá trním a každou chvíli někde usnula.
Bylo to vskutku záludné kouzlo. Málokdo dokázal sílu kouzla náležitě ocenit. Nebyla totiž zakletá úplně, takže mohla říct prvních pár písmenek slova, než zase usnula. Podobně se i po hradě ploužila. Chudák Růženka kdykoliv oči otevřela, tak všude viděla růže. Růžová barva jí dala na svět naprosto jiný pohled. Vzhledem ke svému stáří mnohým na hradě zprvu nedocházelo, jak velký má na ní kouzlo vliv.
To, že po letech svého žití se potřebovala vyspat - to nikoho nepřekvapovalo. Bohužel však její paměť už nesloužila jako dřív. Zprvu se zapomněla obléct. Což vedlo právě k zakletí. Celý hrad mohl obdivovat její pozadí obrostlé růžemi. Nikomu tedy nemohlo uniknout, že místo něžných dívčích spodních kalhotek nosí růžové trenýrky. Nebylo by to nic podivného, kdyby dinosauřice k smrti nesnášela růžovou. Pravděpodobně ji růže pomohly obarvit i její spodní prádlo a dokonce i pohled na svět. Začínala mít totiž pocit, že by nemusela už být sama a skutečně by ji ten princ mohl zachránit. Začala ho tudíž popichovat mnohem ostřeji a nebála se použít násilí v přesvědčování.
Princ se oháněl tím, že přeci není žádný princ, možná tak z Nemanic a rozhodně si nepřeje půl princezny a království k tomu. Přece jen co by proboha s půlkou princezny a barákem na spadnutí dělal, no ne? Bez ohledu na to, že princezna je dinosauřice, která má svá nejlepší léta za sebou. Není to přeci princ povrchní.
Růženka se však nedala a rozhodla se vzít vše do svých rukou. Vařila lektvar, který by ji měl osvobodit. Usínala při něm a přemýšlela, jak se princi zalíbit. Chápala, že neocenil její ženství, či ho dostatečně neviděl. Očividně neviděl ani její sílu a schopnosti. Vařila lektvar a usínala a přemýšlela, poté zase usnula, vzbudila se a míchala lektvar. Můžeme jen doufat, že do lektvaru i neslintala, ale... princův problém no ne?
Jednoho večera však princeznu osvítil nápad. Bylo třeba dokázat své hrdinství a svou sílu. Jelikož neocenil její ohňostroj ve sklepení, tak možná byla potřeba poněkud vyšší liga. Možná dokonce ta nejvyšší. Ďábelský plán byl natolik fikaný, že při jeho promýšlení znovu Růženka několikrát usnula. Ovšem takový nápad, který je hodný mistra, si zaslouží přinést nějakou tu oběť.
Bála se princezna, že princ její láskyplné gesto nepochopí a nedokáže ocenit, nicméně se jala plán uskutečnit. Jak to vím? Dinosauři zanechávají jasné stopy. Zvláště ti, kteří jsou obrostlí trním a všude za sebou nechávají podrápané zdi, roztrhnuté polštáře a jiné důkazy.
Ovšem samozřejmě mnohem důležitější jsou důvody pro činy než činy samotné - jak jistě víme. Dinosauřice Růženka šla udělat gesto z čisté lásky a oddanosti. Zasekla svůj dinosauří dráp a nepustila. Udělala velkou oběť z čisté lásky a jala se vysoukat ze svých trenýrek s medvídkem. Kolik trnů jí popíchalo, kolik krve prolila, až trenýrky nabyly nejen světle růžovou barvu, kterou měly od růží, ale získaly dokonce tmavě růžový odstín. Pro svůj čin si vybrala havraspárskou věž, protože jak víme je to nejbližší místo a Růženka by se nikam daleko za současné situace nedostala.
Sebrala tedy odvahu a vylezla z okna a drápala se na vrcholek věže. Žádné oko nezůstalo suché. Bohužel, protože lidi jsou zlí, nikoliv díky pláči, ale díky smíchu! Usínající dinosauřice, která se jistí zaklínadlem proti spadnutí - tudíž každou chvíli visící v dost nelichotivých pozicích a za neustálého chrápání, vzbuzovala v lidech hurónský smích. Jen jeden se začal o ni bát, když ji uviděl. Jeden, který v té době akorát ležel s železnou pannou. Zrovna v tu chvíli jí vykládal, že je pro něj v životě jediná, když uviděl z okna zakletou dinosauřici. Jeho ochranitelské pudy se vzedmuly a uvědomil si, jak je na tom dinosauřice už špatně. Pro svůj věk už zapomněla na ostražitost a tak moc si přála získat jeho ruku, teda... polibek, že lezla na vrcholek věže. Inu pohladilo to jeho ego velice a už tak velké ego dokázalo, že jeho potenciál je nekonečný a začalo růst. Každým krokem Růženky bylo větší a větší, a když uviděl, že na věž pověsila své elegantní růžové prádélko s medvídkem, okamžitě mu to došlo.
On je ten medvídek! To on je tak roztomilý a přitom samozřejmě smrtelně nebezpečný. Jeho hlas zní jako parní lokomotiva a má ten správný medvědí styl. Příjemně si vrněl u své železné panny a pln radosti se vydal do Velké síně. Růženka značně potlučená došla jen pár hodin po něm.
Jakmile ji havraspárský princ uviděl, okamžitě mu došlo, že musí něco udělat. Vyšel ze síně a vyčaroval si bílou lokomotivu. Za zvuku pískání a vyfukování dýmu vjel do síně a jal se Růženku políbit. Parní lokomotiva byla vskutku nádherná, bohužel jeho kouzelnické schopnosti nedosahovaly dostatečné zručnosti a lokomotiva se projela pomalým tempem po celé síni, než zaparkovala u stolu, u kterého seděla dinosauřice Růženka. Princ našpulil své rty a zavřel oči. Dinosauřice celým štěstím usnula a tedy protáhla a naplnila celou síň očekáváním. Následně se probudila a dala princi velké mlaskavé políbení, které provázel ohlušující potlesk všech v síni, kteří byli šťastní, že se zbavili toho hrozného chrápotu.
Následně pak nasedla na lokomotivu s princem a odjely ze síně za stálého potlesku zúčastněných. Kdo měl to štěstí, tak na konci lokomotivy zahlédl obří růžové trenýrky s medvídkem a možná trošku prince litoval a jiný mu to škodolibě přál. Princ z Nemanic si zachránil svou princeznu a poté pověsil na její počest trenýrky na vrchol Havraspárské věže, kam patří. Od toho dne si zde bývalá Růženka věší své ctěné prádlo a umožňuje všem kochat se jejím krásným spodním prádlem.
Na pouto lásky můžeme vzpomínat dodnes. Zlí jazykové sice tvrdí, že princ byl omámen podivným lektvarem, který mu vlila ráno do pití nebo do jídla? Nicméně - koho zajímá pravda, že? Pátrání je o to zajímavější jeli mu přidána špetka kouzel.
Princezna dinosauřice už nyní chrápe jen v noci a princ z Nemanic se producíruje po hradě s ještě větším egem než předtím. Bohužel, jak bylo zmíněno, je potenciál ega nekonečný a každé ráno, když spatří svým ctěným okem růžové trenýrky své princezny, tak se jeho ego vzedme ještě více a roste a roste a můžeme jen doufat, že bývalé Růžence neuletí - jak trenýrky, tak její milovaný princ.
Pokud neumřeli, tak žijí šťastně až dodnes! No vlastně do doby než byl zaklet i princ, ale to už je jiný příběh!
S pozdravem,
Saphira Crystal
