Soutěže 1890
Výuka 2187
Semináře 749
Havraspár

Autor: Elisa Tintree
Práce odevzdána: 22. 11. 2015 14:27
Soutěž: Sborovna plná tajemství
Zadavatel soutěže: Barbara Arianne Lecter

Zadání soutěže

Sborovna je pro mnoho studentů tajemným, ale hlavně zakázaným místem.

Co je na ní tak magického? Jakými kouzly je obehnána, že vás pustí jen na její práh a ani o krok dál? Co se tam děje tak závažného, že tam studenti nesmí? Je to vůbec legální?

 

Napište mi o tom na maximálně 5 palců!

Zda zvolíte formu povídky či jen popisu je na vás, ale ať má vaše vypracování hlavu a patu. A hlavně! Ať se tam dozvím vše, co se ve sborovně děje ze studentského pohledu (protože drby jsou důležité!).

Vypracování

Zazvonilo. Profesorka obrany proti černé magii rozrazila dveře a s hladovým výrazem zabijáckého supa se vrhla na konvici s kávou, která stála poloprázdná na lince.

Jako další se do sborovny vloudal mírně pomatený profesor, kterému ze všech záhybů pláště vykukovaly knihy, pergameny či neidentifikovatelné kusy něčeho, co dříve možná bývalo psacími brky.

Z ničeho nic do místnosti vešla kočka, která se postupně proměnila v profesorku se slušivým kloboučkem. Profesorka se ležérně posadila do křesla a pustila se do čtení posledního dílu románu „50 odstínů srsti“.

Profesorka bylinkářství se vynořila v podstatě odnikud. Jako by se zhmotnila z plísně, která si nerušeně bujela na stěně sborovny.

Náhle se dveře rozletěly dokořán. Stál v nich profesor lektvarů. Jeho plášť byl pokryt zapáchající, fialovou hmotou. „Já….se…oml…ouvám,“ koktal student, který stál za profesorem. Bylo jasné, kdo může za tu fialovou pohromu. Profesor beze slova zabouchnul dveře a nechal nebohého studenta za sebou i se vším hlukem z chodby.

„Jsme všichni,“ otázala se profesorka obrany s hrnkem kávy. Přejela pohledem místnost. Byli tu všichni. Nikdo nechyběl. Sesedli se u stolu a nikdo ani nepípnul. Najednou profesorka bylinkářství vytáhla ze svého pláště podivnou plochou věc. Zmáčkla tlačítko a na obrazovce se začaly míhat obrazy. „Můj malý ponny!“ rozeznělo se sborovnou.

„Jak já miluju, poníky!“ prohlásil profesor lektvarů, z jehož pláště stále odkapávala fialová hmota. Ostatní ho zpražily pohledem, jelikož Pinky Pie začínala zase jedno ze svých bláznivých dobrodružství.