Zadání domácího úkolu

Vypracování

Pěkný den,

Esej vypadá velice náročně, ale zkusím se s tím poprat. Snad to nebude příliš zmatené. I když nejspíš bude...

Mysl ministerského panáka je zvláštní. I přes veškerou snahu jistě velice zdatných kouzelníků a vynálezců, je to pořád mysl umělá, která nemůže být úplně stejná jako mysl skutečného člověka - nikdo nemá tolik fantazie aby se v šílenostech vyrovnal skutečnosti.

V tomto případě ovšem myslím, že je to dobře. Pro začínající nitročarce a pro jejich trénink je taková umělá mysl vlastně lepší. Je jedině dobře, když jsou cestičky dle kterých se nitročarec učí tvárné a když můžou být začarovány tak, aby byly podle potřeby názorné, aby stavěly překážky od nejmenších a nejjednodušších po ty složitější. Aby se například nestalo, že nebohý student zabloudí někam, kde bude bádání v tajích mysli nad jeho síly a kde bude od tréninku odrazen, popřípadě ho bude muset rovnou vzdát.

Líbilo se mi, že je mysl stavěná na tři přístupy, od nejjednoduššího po nejtěžší. Ale to by člověk celkem odhadnul už předem. Ta největší záhada se od samého začátku skrývala v tom, co vlastně takový panák bude mít v hlavě. Dlouho jsem byl zvědavý, co se dá do takové umělé mysli nacpat a nejpravděpodobnější se mi zdálo, že si jeho tvůrci vymyslí postavu, asi jako kdyby psali knížku, a tu vsadí panákovi do mysli. Jak se později ukázalo, mysl panákova je daleko rafinovanější a promyšlenější! Ony tři průchody jsou nesmírně důležité nejen jako odstupňování obtížnosti, ale taky jako měřítko úspěchu. Úspěchu docela jiného, než toho zda překonáme těžší a těžší nástrahy mysli. Jsou měřítkem toho, jak se do mysli dokážeme doopravdy ponořit, jak dokážeme ve zkoumané mysli číst mezi řádky a skutečně ji pochopit.

Při průchodu prvním se člověk skutečně jen snaží proniknout, vyznat se ve spletitých cestách, udržet se na nich a místo aby mezi řádky četl, jen se je snaží najít a přečíst z nich slova a věty. Při průchodu druhém už něco nehrálo. Jako by se tu a tam zdálo, že se za spletí myšlenek skrývá něco víc, že je mysl tajemnější a důmyslnější než by se na první pohled zdálo, že odhalit jen mysl samotnou není tím skutečným cílem. A při třetí cestě myslí se to stalo. Ne mysl panákova, ale jeho tvůrci byli tím, co mělo být nitročarcem nalezeno. Celou tu dobu šlo o nenápadné stopy jejich přítomnosti, o to, co ze sebe samotných vtisknuli magické figuríně. Ne jedna umělá mysl, komplikovaná tak akorát a sestavená jako hlavolam, ale střípky a odlesky myslí skutečných jsou tím, co panák skrývá a co odhalí úspěšný nitročarec.

Pochopitelně to byly útržky a stopy nezřetelné, tak jemné, že se rozprchly když se je mysl pokusila uchopit. Na to, aby v nich dovedl člověk číst, by musel být mnohem zkušenějším nitročarcem. Ale objevit je a neprojít myslí jen jako cestou kterou nevnímáme, ze které jsme ani jednou neuhnuli očima a z níž jsme neviděli nic než to kamení které cestu tvoří, ani jedno rozcestí nebo alespoň strom u cesty, to bylo, myslím, pravým cílem celého snažení.

Druhá část byla neméně zajímavá. A podezřelá. Doufám, že se nechystáte tvořit viteály a nehledáte touto cestou inspiraci! :D

Dlouho jsem přemýšlel, na co se Vás zeptat a jak celé pátrání po viteálech pojmout. A dlouho mě nic nenapadalo. Přeci jen, proniknout takto do něčí duše a mysli je obtížné. Pak mi ovšem, skoro na poslední chvíli, cvrnkl do nosu nápad. Vy už jste přece na otázky o své mysli odpovídala. A na otázky mnohem důmyslnější a podnětnější, než bych byl vymyslel já. Na otázky moudrého klobouku. Původně jsem se ho chtěl zeptat... ale uvědomil jsem si, že by to byl podvod a to se mi krajně příční. A kromě toho mi to nechtěl říct... Ale nevadí. Vždyť my vlastně všichni víme, co jste klobouku odpovídala - zařadil Vás do Havraspáru. Z toho a dalších vědomostí se dá vyčíst mnohé!

Když Vás srovnám s Voldemortem... i když tudy asi cesta k dobré známce nepovede. Tak ne, srovnávat budeme obecněji. Představme si viteály onoho nechvalně známého kouzelníka. Jeho mysl nezapřela svou zmijozelskou krev a viteály pojala v zeleném duchu. V duchu touhy po triumfu, cílevědomém a okázalém. Jeho viteály byly vybrány z artefaktů nejen jemu blízkých, takové bývají asi všechny, ale z artefaktů vznešených, mocných, vzácných. Zmijozel by neudělal viteál z ponožky. Ponožka není vrchol krásy, magie ani moci. To, že nezvolil vrabce ale hada má svůj důvod, stejně jako to, že z pozůstalosti mocných zakladatelů nevybral nic obyčejného.

Jiný by byl přístup Mrzimorský. Mrzimor tolik nelpí na artefaktech a symbolech moci či úspěchu (to bude historickou (ne)zkušeností...). Kouzelník žluté krve by patrně volil věci čistě osobní, klidně ponožku, klidně lacinou cetku, jen kdyby byla opatřena aurou například přátelství, kdyby měla zvláštní význam pro něj samotného. Oba přístupy mají jednu nevýhodu, jsou trochu předvídatelné.

Přístup Nebelvírký se od obou značně liší. Nebelvír se pyšní odvahou a hrdostí, takže trochu pochybuju, že by vůbec nějaké viteály dělal. Přeci jen, viteál je pojistka před porážkou a kdo červený by se jistil před porážkou. Provází-li odvahu hrdost, takovému červenému by porážka snad ani nevadila. Tedy, víc by mu vadila porážka částečná, jištěná viteálem, než porážka definitivní s vědomím, že se spolehl jen na sebe a nesnížil se k jištění. Tento přístup zní hrozně ctnostně ale podle mě je hloupý. Hrdost je pěkná věc, ale hrdá mrtvola je pořád mrtvola.

Konečně tedy k Vám a k přístupu nejlepšímu, Havraspárskému. Je komplikovanější a protože vím, jak moc modré se ve Vás skrývá, počítám, že se při zamýšlení nad tímto přístupem dobereme viteálů naprosto přesně. Havraspár se vyznačuje moudrostí a věděním. Viteály tedy, jakkoli budou též velice osobního rázu a budou se týkat věcí, které jsou Vám blízké, budou zároveň sofistikované a promyšlené.

Mohou-li být viteálem živí tvorové, je první za Vašich voleb zcela jasná - puštík. Vypadá to jako prvoplánový výběr toho, co máte nejradši, ale není tomu tak. Puštík je ve skutečnosti velice rafinovaná volba. Zásadní otázkou totiž je - který puštík? Sovy jsou volná zvířata a je jich moc. Jistě nechováte svého nejoblíbenějšího puštíka v kleci vedle postele. Případný zájemce o viteál by měl co dělat, aby našel pravého.

Druhou volbou by mohlo být kolejní klepadlo. Výběr se řídí něčím, co si plně uvědomují hlavně a zejména modří - že tím důležitým, cílem a největším zdrojem poznání je samotná cesta. Většina kouzelníků by klepadlo považovala jen za překážku mezi nimi a místem, kde se viteál bude nacházet. V žádném případě by je nenapadlo hledat ho v samotném klepadle. Proč by překážka byla cílem, že ano...

Třetím by mohl být Váš výtisk Havraspárské knihy poselství. Trochu opět platí to, co v předchozím případě. Hlavní je ale to, že případní hledači viteálů přece nejsou hloupí. Je jasné, že potřebují poradit ohledně vzácných Havraspárských artefaktů, ve kterých by každý předpokládal viteál. Potřebují nějak proniknout za zdi koleje nejen fyzicky, ale též věděním. A kdyby se jim tak dostala kniha do ruky... nebudou si přece ničit tak důležitý návod.

Čtvrtým viteálem byste jistě určila vzpomínku. Nějakou svou, pochopitelně. Vzpomínka je pro Havraspársky chytrý viteál úplně ideální. Zaprvé se dá uschovat kdekoli, třeba i v mysli, kde se k ní málo kdo dostane, zvlášť když jde o mysl profesorky nitročar. I v myslánce je ovšem takové viteálová vzpomínka v bezpečí. Stejně jako v předchozích případech jsou pro mnohé vzpomínky spíš vodítkem k viteálům.

Tiskařský šotek z Corvina by byl pro změnu viteálem pátým. Jeho výběr je úplně prostý. Mezi Vašimi viteály nesmí chybět něco, co by symbolizovalo pouto s naším kolejním časopisem. No a tiskařský šotek je volba bezpečná, protože je nesmrtelný. Každý, kdo se ho někdy pokoušel zbavit moc dobře ví, že neexistuje magie, která by tu potvoru dokázala zlikvidovat.

Šestým viteálem, abychom pokračovali v tradici těch blízkých věcí, které nesmí chybět, by bylo jistě vlčí vytí. I tady hraje velice důležitou roli bezpečnost viteálu. Vlčího vytí se, podobně jako je tomu u řady dalších zmíněných viteálů, zbavit nedá. Případný zájemce o zničení tohoto jevu by musel odstranit z oblohy měsíc a jsou-li dohady astrologů správné, ta věc je příšerně veliká a těžká!

A poslední, nejdůmyslnější viteál. Tím by nemělo být nic jiného, než Rowenina myšlenka. Moudrost že je nadevšechno bohatství. Učinit viteálem myšlenku není cesta k nesmrtelnosti, i myšlenku jde zničit. Některé velice snadno... tuhle velmi obtížně. Jistě by to někdo dokázal, i když nevím kdo. Viteál je v každém případě ve velkém bezpečí - vždyť kdo by se přel s modrými o moudrosti jejich zakladatelky. I sebevrah má své limity.

Tak, myslím, že byste si těmito viteály zařídila solidní nesmrtelnost. Můžete se pustit do tvorby... kdybyste snad měla nedostatek kandidátů na odstranění tolik potřebné pro výrobu viteálů, rád doporučím... :D