Zadání soutěže
Moudrý klobouk již po řadu let usedá všem nově příchozím kouzelníkům a čarodějkám na hlavy a uvažuje, do které koleje patří. Za tu dobu jistě prožil hromadu zajímavostí a nezapomenutelných zážitků a jistě si některé z nich stále pamatuje.
Zkuste klobouk přimět k tomu, aby vyprávěl. Zjistěte nějakou zajímavost a pokud možno mi ji detailně převyprávějte.
Co budete k tomuto úkolu potřebovat?
1. Najít dostatek odvahy zajít za kloboukem.
2. Dát si ho na hlavu a přesvědčit ho, že chcete slyšet některý z jeho zážitků.
Celá tato soutěž se tedy bude v závěru skládat ze dvou částí.
1. Popište mi, jak kráčíte ke klobouku a dáváte si ho na hlavu. Pokud to zvládnete, nezapomeňte se zmínit o svých pocitech.
2. Převyprávějte mi nějaký zážitek, který vám klobouk povypráví.
Soutěž je vhodná jak pro nováčky, studenty, zaměstnance, ale i obyvatele Prasinek. Prostě pro všechny.
Vypracování
1.
Tak jsem se vydala za Moudrým kloboukem. Nejprve jsem tak nějak nevěděl kde začít hledat, ale nakonec jsem prostě přímo ke zdroji a to je do ředitelny. Mám kabinet poměrně daleko takže jsem prošla chodbou, vyšla dvě pata, trochu jsem se zasekla na schodišti, protože jakmile jsem vložila nohu na první schod, tak se roztočili na zcela opačnou stranu. Po tomto trpělivém výstupu, protože schody se skutečně točili jako větrník na mé zahrádce za silného větru, jsem prošla další chodbou přímo naproti, pak zahnula vlevo a nakonec jsem přišla ke vchodu na točité schodiště. Popravdě nemohla jsem si vzpomenout na heslo, ale po troše pátrání jsem zdolala i tuto překážku. Klobouk seděl majestátně na sametovém polštáři. Přistoupila jsem blíže a započala rozhovor pozdravem.
Po dobré hodině vyprávění a rozprávění jsme se rozloučili. Moje dojmy jsou, že Moudrý klobouk je stále moudrý. Sice to již není co to bývalo, ale stále na to má.
2. Historka která mě z celého toho rozhovoru zaujala bych pojmenovala: Jak mě šili.
Kdysi dáno předávno, když svět byl ještě mladý a milý, rozhodl se Godrick Nebelvír pro výrobu předmětu, který by pomáhal studentům na Bradavické škole se rozhodnout pro jakou kolej jsou nejvhodnější. Měl to být předmět, vidící až do studentovi duše. Až do nejniternější části jeho duše. Gotrick oslovil mnoho nejlepších kouzelnických řemeslníků z celého světa. Ti se jali vyrábět to nejlepší co uměli.
A tak v dílně U velmistra Jehličky započala dlouhá, ale velice úspěšná práce. Velmistr se tohoto úkolu ujal sám a začal navrhovat všechny možné předměty. Nejprve to byl měšec, do kterého by studenti strčili ruku a z ruky by jim měšec vyvěštil, kde by jejich příchod byl nejplodnější. Nakonec tento měšec známe jako bezednou mošničku, do které je možné ukládat nekonečně mnoho a ze kter nám nikdo nemůže nikdo nic ukrást. Dalším návrhem byl plášť, který by si daný student oblékl a ten by se tam měl možnost podívat kam by daný student měl jít. Zde si dozajista vzpomeneme na neviditelný plášť, který nás sice zneviditelní, ale nééé nezhmotní. Dále velmistr Jehlička navrhl sukni kalhoty, ale zde zůstalo zde pouze u návrhu, představa, že by se studenti měli ve Velké Síni svlékat, byla tak nepředstavitelná, že se nákresy založili hned do šanonů. Nakonec jeden z jeho tovaryšů přišel s nápadem, že by nebylo špatné, kdyby ušili klobouk. Udělalo se mnoho náčrtů a nákresů než se jim povedlo vyrobit překrásný, špičatý, zdobený klobouk, který na hlavě každého studenta bude vypadat vznešeně a honosně. Časem pravda trocha toho lesku vyprchala, ale jeho moudrost to dohání. Když velmistr Jehlička dovezl klobouk na hrad bylo tam mnoho dalších řemeslníků. Například klenotník z Benátek s velkým zrcadlem, nebo šperkař z Rumunska s překrásným prstenem, také Zlatník z Polska s úchvatným diadémem. Velmistr Jehlička se trochu obával co zakladatelé Bradavic povědí na jeho návrh klobouku. Nakonec, ale jak všichni dneska víme, jsem byl já (moudrý klobouk) tou hvězdou. Zakladatelům se líbilo, že jsem tak všestranný ať pro chlapce tak děvčata a vložili do mě svá nejmocnější kouzla, abych co nejlépe mohl říci, který žáček se kam hodí a ve které koleji vynikne nejvíce. Zároveň jsem dostal dar důvtipu a dar řeči, abych mohl svá rozhodnutí tlumočit všem kolem. Jsme zde ji mnoho a mnoho let a stále jsem vědomostmi a dušemi žáků překvapen. Nejednou jsem zaskočen jejich smýšlením, ale chápu, že hodně na jednotlivce dopadá tíha výchovy a očekávání ze strany rodičů. Hodně lidí si neuvědomují jaký je to pro tak mladého kouzelníka tlak. Prvňáčci jsou často nervozní a deprimovaní. Naučil jsem se jim naslouchat a uklidňovat je. Mnohdy musím použít obrazových vjemů, aby se studentík skutečně uklidnil a nebál se mě.
S kloboukem jsem si povídala ještě dlouho a bavili jsme se o tom jak moc se časy změnili a jak moc se změnila škola, učitelé a vůbec jak hodně dopředu se kolem nás pokrok míhá mílovými botami. Mluvili jsme o kouzelnickém světě a i o světě mudlů, který letí tempem, pro nás kouzelníky naprosto neuvěřitelným.
krásný den
Ked Looben
