Zadání domácího úkolu

V úvodu hodiny jsem se zmiňoval o Pátém elefantovi a jeho pádu na Zeměplochu. Vaším dnešním úkolem bude mi tuto pověst sepsat vlastními slovy. Všechny potřebné informace, které by vaše vyprávění mělo obsahovat naleznete ve výkladu. Rozsah minimálně na 3 palce.

Vypracování

Všechno někde začíná. A každého filozofa nejméně jedinkráte za život napadla otázka: "Bylo první vejce a nebo želva?"

 

Před dávnými věky, v chladných mlhovinách Starého vesmíru, leželo mezi hvězdami vejce. Ať už bylo skutečně první nebo až druhé, jednoho dne se z něj (za velkého třesku a pukání) vylíhla malá želva.  Chelys galactica, Velká (tehdy ještě mladá, malá) A'Tuin. Na jejím zbrusu novém krunýři stálo pět slůňat a svými hřbety podepírali novorozený, mladý svět, Zeměplochu. Tehdy bychom ji jen stěží poznali. Mladý svět měl naprosto dokonale vyvážené těžiště, přímo ve svém středu, přesně tak, aby se slonům jeho váha rozkládala rovnoměrně a spravedlivě. Na disku byl jeden jediný kontinent, přesně uprostřed. Kolem něj se rozprostíral širý oceán, který pak na okraji plochy padal dolů, na želvu a pryč do Vesmíru. 

Tak to mělo být. Tohle byla verze, již Stvořitel zamýšlel. A když skončil, odložil Oktávo, sbalil si svá udělátka a spěchal stvořit další světy. 

 

Čas plynul, tisíciletí ubíhala a A'Tuin rostla. S ní rostli sloni na jejím hřbetě i samotná Zeměplocha. Každým dnem malé slunce na své pouti oběhlo plochu, zapadlo za Krajopád a pod nohami slonů se pomalu vracelo zpět k ploše. Každým dnem vyprávělo slonům co vidělo nového a co se nad jejich hřeby událo. A sloni s nadšením poslouchali každé vyprávějí. Znali zář hvězd a souhvězdí, poznali půvaby něžných mlhovin a krásy světelných rojů. Viděli zrození i zániky galaxií, ale svět jenž sami nesli, neznali. Obzvláště jeden z nich, ten nejzvídavější, z celého srdce toužil ten svět spatřit. A tak se každým dnem krůček po krůčku sunul po krunýři. Chtěl se jen jedinkráte podívat přes Krajopád na svět, který znal jen z doslechu a spatřit jej na vlastní oči. 

 

Jenže váha toho světa se začala měnit. Ostatní sloni nesli s každým dnem více a více. Byli nuceni stahovat se blíže do středu. Pátý slon byl se ocitl na kraji krunýře A'Tuin. Postavil se na zadní nohy a natahoval se vzhůru v naději, že si splní svůj dávný sen a spatří Zeměplochu v celé její jedinečnosti. 

Každý statik (či rodič) vám určitě velmi rád udělí přednášku, co se stane když se čtyřnohý tvor poprvé v životě pokusí postavit jen na dvě ze svých končetin. Jestli onen Pátý elefant před svým pádem do volného vesmíru spatřil svět přes okraj Krajopádu nebo to nestihl, nevíme. Neví to ani jeho čtyři kolegové nebo galaktická želva A'Tuin. Jisté jej jen tolik, že stav bez tíže je zvláštní jev, nefunguje všude. 

Když se onen padlý slon (momentálně volně se vznášející kolem vesmírné želvy, kterou taky nikdy neviděl celou) trochu vzpamatoval, velmi se zaradoval. Teď konečně může vidět vše, co si jen bude přát. Už žádné povinnosti, žádná tíha! Jakmile se dosyta vynadíval na želvu, plavmo se vydal nad ní, aby spatřil Zeměplochu. 

Z pohledu slona, vznášejícího se několik desítek tisíc kilometrů, byla plocha přenádherným místem. A takové místo zatoužíte poznat blíže. Jenže... z pohledu slona řítícího se k zemi (rychlostí a teplotou padajícího asteroidu) krásy světa poněkud vyblednou...

Po jeho dopadu se svět změnil. Světadíly byly roztříštěny a nedbale rozhozeny na ploše. Nicméně, i přes tuto Apokalypsu, svět přežil. Takový, jak jej známe dnes. Überwaldu přišel k nebývale tučnému dědictví a evoluce dokázala, že k opoře světa jí stačí sloni čtyři.

http://www.hogwarts.cz/gallery/13852-20160214192536.jpg