Zadání soutěže
Zdravím,
určitě Vám vaše maminky vyprávěli, alespoň jednu kouzelnickou pohádku,(vymyslete si svoji, né že mi napíšete nějakou mudlovskou o kouzelným dědečkovi nebo babičce).
Zavzpomínejte na tyto časy a pohádku mi vlastními slovy napište. maximální rozsah 9palců. Odměna 0-15sr/b
Pokud mi k tomu namalujete i obrázky tak 0-8 sr/b za ručně malovaný obrázek. Beru max 2obrázky.
Jen obrázky bez napsané pohádky nechci.
Obrázky prosím podepište, a připojte i aktuální datum.
Vypracování
Pohádka o tom, proč pláčeme nad cibulí
Kdysi dávno nikdo nezaplakal a neuronil ani jednu slzičku, když chtěl oloupat a nakrájet cibuli. Kouzelníci cibuli hojně využívali pro její kouzelné vlastnosti jako přísady při vaření lektvarů. Cibule však zpychly a byly příliš domýšlivé, neboť si myslely, že se bez nich lidé neobejdou. Za svou pýchu však zaplatily.
Ale jak se to stalo? Tak se malí kouzelníčci pohodlně usaďte a já vám povím vám jeden příběh…
Byla jednou jedna Čarodějka, která byla velmi zběhlá ve výrobě lektvarů. Pověst o jejím umění ji předcházela, a tak ji navštěvovalo mnoho kouzelníků, aby jim svými lektvary pomohla a ulehčila od starostí.
Jednoho dne však za Čarodějkou přišla malinká Dívenka, která chtěla přinést své smutné mamince lektvar, který ji rozveselí a udělá jí radost. Čarodějka Dívenčinu maminku znala a přesně věděla, který lektvar bude pro ni ten pravý, aby zase radovala jako dřív.
Dívenka však neměla žádné peníze a nevěděla, čím by daný kouzelný nápoj zaplatila. Čarodějka ale o peníze nežádala. Nebyla tak úplně bez srdce a věděla, že Dívenku za ní přivedla veliká láska, jakou jen dítě může ke svým rodičům chovat. Čarodějka proto požádala Dívenku, zda by ten lektvar nechtěla u ní odpracovat. Dívenka se hned ptala, co má udělat.
„Inu, běž na čarovný palouček, kde rostou kouzelné Cibule, a popros je, aby ti jednu cibulku věnovaly. Bez cibule nemohu lektvar dokončit a ve svých zásobách už žádnou nemám. Když mi ji doneseš, uvařím pro tebe lektvar, který potřebuješ.“
Dívenka se rozběhla určeným směrem. Brzy našla čarovný palouček i Cibule. „Cibule drahé, moc vás prosím, věnujte mi jednu cibuličku, ať ji mohu dát Čarodějce.
„A na tu cibuli potřebuješ?“ ptaly se Cibule.
„Na lektvar radosti pro mou smutnou maminku,“ zněla odpověď.
„Radosti? Pche. Cibule jsou vznešenou přísadou! Nejsou pro žádné radosti! Žádej si, jak je libo, ale cibulku ti nedáme.“
„Nedáte ani jednu – ani docela malinkatou? Moc vás prosím!“ zkoušela to Dívenka znovu.
„Ne. Leda že… Leda že by si pro ni přišla Čarodějka sama. Lektvar radosti. To tak!“ smály se Cibule.
Dívenka posmutněla. Už se měla k odchodu, ale Cibule na ni ještě zavolaly.
„Pokud ale Čarodějka přijde a sama nás odprosí, tak o tom budeme uvažovat,“ znovu se zachichotaly.
Dívenka se vydala nazpět s nepořízenou.
Čarodějka si mezitím přichystala vše, co potřebovala, a už Dívenku netrpělivě vyhlížela.
Když se Čarodějka dozvěděla, co se stalo, velmi ji to dopálilo. Nezlobila se na Dívenku, ale na pyšné cibule. „Tak moje lektvary jim najednou nejsou dost dobré? Nikdy jim nezáleželo, co vařím, protože připravuji lektvary, které pomáhají ostatním!“
Čarodějka vyběhla ven a vydala se přímo k Cibulím. Jako prve Dívenka i ona je požádala o cibulku do lektvaru. Cibule si ale vedly svou. Znovu je poprosila. Cibulím to však nestačilo. Teď teprve o tom prý budou uvažovat. A když ani třetí prosba Cibule dostatečně neobměkčila, tu se Čarodějka rozhněvala docela.
„Když vám není lidská radost po chuti. Nebudete jí mít nikdy!“ vykřikla čarodějka a provedla složité zaklínadlo. „Místo radosti jen slzy budete přinášet!“
Tu se Cibule ulekly a jednu cibulku Dívence věnovaly. Ale bylo už pozdě. Čarodějčina kletba už začala působit. Když Dívenka krájela cibulku do lektvaru, usedavě u toho plakala.
I když lektvar, který Dívenka od Čarodějky dostala, její mamince opravdu radost udělal, dál lidé nad cibulí pláčou. A budou plakat do té doby, než se Cibule umoudří a nežse utiší hněv Čarodějky a ona kletbu znovu nesejme.
Alexa Spiderwicková
